Petr Kotvald (46) patří mezi zpěváky, kteří dělají show a na jeviště kromě muziky nosí i pořádnou podívanou. Letos je to přesně dvacet let, co se vrhl na sólovou dráhu. Už o profesi ledacos ví. Je ve svých kulatinách spokojený? Kolikrát jste za uplynulých dvacet let měnil image? Ta zásadní změna proběhla právě v roce 1986, kdy jsem se musel a chtěl zásadně odlišit od všeho, co v té době bylo k vidění a slyšení, a to nejen ode mě. Především jsem musel být jiný než ve trojici K+H+Z (Kotvald, Hložek, Zagorová, pozn. red.). Už to, že jsem byl o generaci mladší, by snad mohlo stačit, ale mě bavilo a dodnes baví na jevišti překvapovat, když už ne vyloženě šokovat. Zpočátku jsem to byl já, kdo nosil turecké kalhoty, dlouhé šosy nebo sukni přes kalhoty a přiznával make-up. No, byl jste dost nepřehlédnutelný. Svého času to dokonce vypadalo, že snad zpívám protest songy, protože mě politruci v médiích zakazovali a nechávali vystříhávat z natočených pořadů. Moc jsem vybočoval z šedi. Časem už vedle mě nestály jen tanečnice, nestačilo to. Tak se vedle mě objevovaly velké "Barbie", vojenské uniformy, tančící žluté hvězdy z vlajky EU nebo Marilyn (míněno Monroe) a pouliční divadlo. Co myslíte, že vyvolává větší pozornost médií? Nové cédéčko, nebo incident v baru a bouračka s autem? Jak co a jak u koho. Rozhodně také platí, že mají média naučená klišé. Třeba že na titulu musí být jen ženská. A to v podstatě jenom mladá, rozhodně ještě před přechodem. Když po, pak jen pořádně vyglajchovaná, aby si s těmi osmnáctkami nezadala. Kult prázdného mladého obličeje je tak daleko, že média to, co skutečně tvoříte, zpíváte nebo co tím, co děláte, sdělujete, vůbec nezajímá. A tak sice nevíme ,jestli naše velká hvězda umí svoje řemeslo, za to má chudinka možná rakovinu děložního čípku, plombu na 6 vlevo dole a o 15 let mladšího frajera. No a další zrada je, že mnozí novináři ani nevystrčí nos od stolu a všechno opisují od druhých. Jak se vyrovnáváte s tím, že ač pilně vytváříte samostatného Petra Kotvalda, stejně vás pořád označují za "kluka ze školky"? To je omezenost těch, co mě tak vidí a znovu a znovu prezentují a souvisí i s tím, co jsem před chvíli říkal. Je jednodušší připomínat než objevovat a učit se. Ale zdaleka ne všichni to tak dělají. Na novém CD prý zpíváte s dechovkou. Není to křeč? Je, ale zábavná. Ale vážně, hlavní téma singlu "Na Letný léto je" mimo jiné natočila skutečně dechovka Žatečanka. Má to co dělat s filozofií písničky, přesněji textu a toho, oč v něm jde. Použili jsme ji jako spojovák na albu a taky jako fór do videoklipu, který se právě vyrábí. Jak vidíte dalších dvacet let v muzice? Dá se to? A proč ne? Vždyť to je právě ta úžasná jinakost a různorodost, kterou muzika nabízí. A je-li někdo osobnost, dostane vás, i když mu je 80, jako mě takhle kdysi Gilbert Becaude nebo Ray Charles. Čtou vaši potomci články o vás, nebo jsou nad to povzneseni? Myslím, že nečtou. To by se jim musely dostat do rukou někde ve světě, my totiž kromě Naší zahrady nic jiného nekupujem. Tam logicky žádné cele ani polobrity kromě cibulovin, trávníků, kompostérů, výsevu a narcisů neřeší. I když v tom posledním případě bych možná měl šanci. Když lidé nevidí zpěváka na obrazovce, soudí, že zmizel, že dělá něco jiného. Takže co děláte, pane Kotvalde? Vydávám nové album Principal, točím videoklip, připravuji se na turné, zdokonaluji se v němčině, žiju a stýkám se jen s těmi, s nimiž mě to baví a mám je rád, zbožňuju a vychovávám Rudolfa (ne můj nový homosexuální vztah, ale štěně baseta). Žiju a mám se fajn.