Kadeřnice Digi ze seriálu Ulice Míša Maurerová (26) V seriálu Ulice hraje Míša Maurerová poněkud ztřeštěnou kadeřnici Digi. Jaká je ve skutečnosti? Proč pomáhá dětem? Kdy chce vlastní potomky? A proč přítel při hádkách nakvap opouští kuchyň? V Ulici působíte přirozeně, máte herecké vzdělání? Jo, mám na to papír! Vystudovala jsem gymnázium a potom DAMU. Jsem magistra umění Maurerová! Hrajete bláznivou kadeřnici Digi. Jste i ve skutečnosti takové třeštidlo? Někteří kolegové mi říkají tryskomyš. (smích) Jsem taková rychlá, ztřeštěná. I můj přítel mi říká myšáku... Když hrajete kadeřnici, umíte stříhat? Jasně! Svého přítele beru strojkem na tři milimetry. Někdy se mi to ale moc nepovede a má to křivý. Tak se mu snažím vysvětlit, že to je avantgardní... (smích) Živí vás Ulice? Dá se to tak říct, točím asi tak deset dní v měsíci. Hraju také ve dvou divadlech, dělám pro jeden teenagerský časopis intimní poradnu, občas moderuji a... věnuji se pomáhání. Myslíte charitě? Nerada to nazývám charitou, prostě pomáhání. Digi, kterou hraji, je holka z děcáku. Tak jsem měla možnost se seznámit s dětmi z dětských domovů. Kdo se jednou s touhle problematikou seznámí, tak ho nemůže nechat chladným. Co děláte pro děti konkrétně vy? Teď jsme třeba vymysleli projekt s jabloneckou bižuterií, která vyrábí korálky. Děti z nich dělají výrobky, prodávají je a utržené peníze si nechávají. Využíváte k tomu pomáhání fakt, že jste teď známá? Určitě. Že dostanu díky popularitě lepší kousek masa v řeznictví je príma. (smích) Ale člověk by to měl využít i jinak, pro děti. Plánujete s přítelem vlastní? To víte, že chceme miminko! Už se o něj snažíme rok! Bude mi 27, začínají mi tikat biologické hodiny, a protože nechci jen jedno, musím teď začít. Váš přítel je z branže? Ne. A jsem ráda! Když jsem v minulosti měla chlapy z oboru, tak to většinou byla "Itálie", křičeli jsme na sebe a házeli po sobě talíře. Teď mám úplně jiného člověka, realistu. Takže spolu "Itálii" nemáte? Ale to víte, že máme, to je v mé povaze, ale on ji umí zbrzdit. Radši mlčí nebo mě uklidňuje, nenechá se vytočit. Ale i tak po něm někdy talíře házím. Vždycky, když se začnu hádat, snaží se opustit kuchyň, kde jsou nože a další nebezpečné předměty... Plánujete svatbu? Hrozně moc jsem o ni stála, ale přítel mi vysvětloval, že to není nutné... Postupně jsem také dospěla k tomu, že je to nedůležitý přežitek. Nakonec jsme se domluvili, že se vezmeme, až našemu dítěti bude osmnáct a půjde nám za svědka. Jací muži se vám líbí? Pro mě je důležitý, aby chlap uměl rukou pohladit a zároveň praštit... Do nosu? (smích) Ne, do stolu. Zženštilý typy ze solárka mě neberou. Takže se vám líbí takoví chlapáci... Chlapáctví není v tom, že muž zatluče hřebík dlaní. Ale že je na něj spoleh, je zásadový a umí zařídit věci. Kdysi jste prý měla mindrák z malých prsou. Je to pravda? V pubertě jsem to tak cítila. Ale teď už to neřeším a spíš si z toho dělám legraci. Jaký je váš názor na plastické operace? Nechtěla bych v sobě mít něco umělýho! (smích) Jste taková štíhlounká, co jíte nejraději? To snad ani nemohu říci! Snídám sladký věci, a když mám někdy chuť, tak i bůček. Diety rozhodně nedržíte, chodíte tedy cvičit? To ne, ale pořád někde pobíhám, tak mám pohybu dost.