Téměř deset let nemluvila s novináři. Až teď hradbu mlčení prolomila. Někdejší slavná herečka a podnikatelka Regina Rázlová (58) poskytla Blesku exkluzívní rozhovor. K tomu ovšem došlo až poté, co si žena spojovaná s vytunelováním libereckého Skloexportu setřela z očí slzy. Ty se jí po tváři rozkutálely poté, co jsme jí položili první dotazy týkající se její kauzy. Ovšem jiných, odpovědí než - "...k tomu se nechci vyjadřovat" či "o těchto věcech se nechci bavit..." - jsme se nedočkali. "To nemá cenu," prohlásili jsme a měli jsme se k odchodu. "Nezlobte se. Mám s novináři jen špatné zkušenosti," vysvětlovala to Rázlová. Kýváním hlavy to potvrzoval i Jindřich Santar (74). Muž, kterého, jak jsme se dozvěděli, si Rázlová v listopadu zhruba před osmi lety vzala. Teprve teď mohla první otevřená zpověď o Skloexportu, boji se zákeřnou nemocí či soukromém životě začít... * Nedávno vám dal za pravdu soud ve Štrasburku. Stát vám musí zaplatit za průtahy soudu. Co jste výsledku říkala? Měla jsem radost. Porušování ústavy je pro mě nepřijatelné stejně jako pro kohokoliv jiného. * Celkově jste vysoudila 145 tisíc korun. Co s penězi uděláte? Na částečnou úhradu soudních výloh. Dostanu jen symbolickou částku... Santar: ...nezaplatí z toho ani léky... ...je to spíš morální vítězství. Ale co je zajímavé, odškodnění mi nabídl stát sám ještě před vynesením rozsudku, ovšem s tím, že to bude tajné. * Kdy a kdo vám ho nabídl? Bylo to před rokem. Na návrh ČR. Dostala jsem to písemně ze Štrasburku. Na radu právníků jsem na to nepřistoupila. * Kolik vám nabízeli? Nevím, jestli to není tajné... raději o tom mluvit nebudu. Bylo to ale víc. * O jednu nulu? Ne, (smích). Ale byla to částka, za kterou bych si mohla postavit bezbariérový nájezd. * K čemu? Člověk, který má nemoc jako já, neví, co kdy přijde... Santar: ...To jsou tak strašné deprese, kterými ona trpí skoro každý měsíc. * Co vám, paní Rázlová, vlastně je? Jsem těžce, nevyléčitelně nemocná... * Roztroušená skleróza? Stejně jste už o tom několikrát psali. * Jak se léčíte? Beru spoustu léků, chodím na terapie, opakovaně jsem hospitalizována na psychiatrii. I teď v tuto chvíli tam docházím, ale často jsem tam byla zejména poté, co jsem se vrátila z roční vazby, ve které mě vůbec neměli držet, což ostatně potvrdil i Ústavní soud. Už tehdy jsem brala léky, které se s vazbou neslučovaly. Bohužel si to nedali vysvětlit a dokonce jsem dostala některé léky až po půl roce. Navíc jsem je musela mít v lednici. A ta byla u bachařů. Takže moje léky - krevní deriváty - byly mezi rybím a vlašským salátem. Ale byla jsem vděčná i za to." * Jak je to s vaším obviněním v případu možného vytunelování Skloexportu? Všechno vzniklo na základě anonymu... * Že chcete vytunelovat firmu? Ano, to bylo takové udání, které takzvaně přišlo mým společníkům, mimochodem stejným, kteří mě oslovili, abych pro ně pracovala. No a oni ho odnesli na policii, že by to chtěli vyšetřit. * Naznačujete, že šlo o účelový anonym? Nikdy jsem nebyla členem výkonného managemantu, já byla v pozici vyjednávače. Byla jsem předseda představenstva. * To byl možná ten problém... Ale ta rozhodnutí, to, co jsem měla udělat, přece nedělá jeden člověk. To tak nechodí v žádné firmě. V každé přece existuje... jak se to řekne ...takhle mně vypálili ten mozek, vidíte... systém, ano to je to slovo." * Vraťme se ještě k anonymu. Co se vám honilo hlavou, když jste se o něm dozvěděla a policie začala pracovat, zadržela vás na základě zatykače... V tom je další paradox. Já jsem nikdy nikam neprchala. Vracela jsem se z jazykového kurzu, jehož adresa byla policii známa. * Proč jste se vracela? Musela jste vědět, co vás čeká! To je otázka, kterou mi pokládali všichni spoluvězni a bachaři a i teď se mě na to ptá dost lidí. A já říkám pořád totéž. Chtěla a chci se očistit. Nic jsem neprovedla. * Tak proč se vyhýbáte soudu? Já se mu nevyhýbám. Rozhodnutím Vrchního soudu jsem vyloučena ze soudního projednání. Ze zdravotních důvodů. Policie i soud si na to nechali udělat celou řadu znaleckých posudků. A pobírám mnoho let i invalidní důchod. * Jak vysoký? Přesně podle tabulek. * Na podnikání jste se mimochodem vrhla proto, že vás kvůli vašemu otci (Stanislav Rázl, místopředseda české vlády -1969-1986 a předseda vlády z roku 1969 - pozn. red.) vyrazili z Národního divadla. Co se tehdy stalo? Přišel za mnou nový šéf a řekl, že moje angažmá musí ukončit, protože on si ho politicky nemůže dovolit. Proti tomu nic nezmůžete. * Co jste cítila? Smutek, zklamání? Ano. Ale i když se cítíte ponížená, tak ráno musíte vstát a jít vydělávat. Zejména když máte děti školou povinné... * A co jste dělala? Prodávala jsem chlebíčky, dělala uklízečku... Něčeho jsem se chopit musela, než jsem si srovnala život. A postupně jako vyjednávač - protože to mi šlo -jsem se propracovávala výš. Až mě oslovili lidé ze Skloexportu. * Kdo konkrétně? Ti lidé, kteří později stáli za anonymem. * Srdcem jste herečka. Kdyby vám teď přišla nabídka, vzala byste ji? Já takhle neuvažuji. Ta životní tragédie, při které si chráníte holý život, vás hodně naučí. Když jste v místnosti dvakrát dva metry a sama, tak musíte zapomenout na všechno. Žádné coby, kdyby neexistuje. Musíte se soustředit na to, jak požádat o čaj, když třeba nemáte kelímek. A pak řešit, jak se dostat k tomu kelímku. Pokud si v hlavě nesrovnáte, že to, co bylo venku, už pro vás neexistuje, tak to ani nepřežijete. Santar: ...Gina píše knížku, vzpomínky na vězení. Má už asi dvě stě stránek, dvacet kapitol... Není to jen z vězení. Je to o tom, co všechno v životě poznáte... * A kdy tu knihu vydáte? Santar: Nemůžu ji přinutit, aby to dopsala. * Paní Rázlová, co tedy děláte ve volném čase? Kreslím, vždycky jsem malovala krajinky... * A kromě malování? Vážu věnce... Santar: ...jezdí na houby, vaří... Hlavně vážu ty věnce. Na dušičky. Ale teď jsou Velikonoce... * Děkuji za rozhovor
Narodila se... 16. 7. 1947 v Brná nad Labem. Regina Rázlová absolvovala studium organizace na střední průmyslové škole filmové, později na pražském DAMU. Působila v kladenském Divadle J. Průchy, byla členkou činohry Národního divadla. Objevila se i před televizními kamerami (Hodíme se k sobě, miláčku...?, Kolja). V 90. letech se pustila do podnikání. Pracovala mj. ve firmě IMTA. Jako předsedkyně představenstva působila ve Skloexportu Liberec. Kvůli údajnému vytunelování této společnosti je obviněna ze zneužití informací v obchodním styku a z porušování povinností při správě cizího majetku. Před českým soudem se mají zpovídat i její dvě děti - Lukáš a Adéla.
