Vypočítat, co všechno za svůj život už stihla zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková (26), by bylo nadlouho. Její život je jako běh na dlouhou trať a když už opravdu nemůže, ještě přidá. Ani ona sama neví, kolik práce za ní vlastně stojí. "Roky se mi slévají dohromady," řekla Lucka Nedělnímu Blesku. O tom, že by si dala pauzu, nepřemýšlí ani chvilku. Naopak - každá další nabídka je pro ni novou výzvou. Co vás dnes potěšilo? Sehnala jsem záznam exhibiční jízdy krasobruslaře Pljuščenka z letošní olympiády!! A pak měl premiéru nový klip k písničce Úplně down. Je celý dělaný na jeden záběr. Bez střihu. O tom jsem dlouho jen básnila a až teď si to zkusila na vlastní kůži. Je to silný kafe. Chystáte další změnu se svými vlasy? Tuhle jsem nechystala. Prostě přišla. Dřív jsem měla všechny věci dopředu ráda vychytaný a na náhody moc nezbýval čas, ale čím dál víc mi připadá a potvrzuje se, že to je fajn spíš naopak. Tak se nechávám překvapovat, jdu často kam mě nohy nesou, a když zase začnu o věcech moc špekulovat, tak vím, že je čas dát si pauzu. Písničku od Bonnie Tyler, která má název Vítr, jste prý chtěla nazpívat už dávno. Proč k tomu došlo až teď? Mořila jsem se u profesorky Vavrečkové na hodinách zpěvu. Teda já - spíš ona se mnou. No a teprve teď, po těch hodinách a letech, co ani nejdou spočítat, jsem si tuhle písničku mohla pořádně užít. Hlavně jsem chtěla, aby když jí Bonnie Tyler uslyší, nebyla naštvaná, že jí to ta malá holka z Čech celý pokazila. Jste člověk, který neustále něco dělá. Můžete vyjmenovat všechny vaše současné aktivity? Ony mě ty věci napadají během roku. Nebýt svých www stránek, tak naprosto nemám přehled o tom, co jsem kdy provedla. Roky se mi slévají dohromady. Nejvíc mě těší, když můžu tancovat, jezdit na snowboardu, číst dobrou knížku a potkat se s kamarády. Práce v divadle je pro mě samostatná kapitola, něco jako život navíc. Nemáte někdy chuť se vším seknout? Sem tam se mnou seknou moje vlastní možnosti. Teď nedávno se mi stala taková nepříjemná věc, když jsem vystupovala na Fotbalistovi roku. Těšila jsem se a chtěla jsem si tam pořádně zatancovat na Vítr, aby se fotbalisti v publiku moc nenudili, jenže už týden před přenosem jsem věděla, že je zle. Páteř si vymyslela, že tancování bylo dost, skoro jsem nemohla chodit a dostala horečky. Štvalo mě to, ale šla jsem do toho. No a pak se mi doma podlomil svět pod nohama. Bydlíte pořád ve svém malém bytě? Líbí se mi to tak, i když se tam skoro už nevejdu, protože všude jsou knížky a dývídýčka. Ale je to stejné jako třeba s auty. Radši jezdím všude vlakem a po Praze buď metrem, nebo pěšky. Jezdit nějakým superautem a bydlet v obr domě není pro mě. Kam se "schováte", když vám není dobře a na jaké místo jdete, když jste šťastná? Mám ráda stromy a velkoměsta. Takže jdu buď na internet trochu surfovat ve virtuálnu, nebo jedu k našim, kde je trochu dýchatelno, protože tam táta všude kolem ty stromy sází. Zasadila jsem s ním sice tři topoly, ale ony se vždycky nějakou záhadou chytnou jen ty, co sází on. Proč jste si na novou desku vybrala pro duety Filipa Blažka a Dana Hůlku? Vybraly si je ty písničky. Na Boomerangu jsou dva duety. Na kluky ty texty sedí jak ulitý, jsou to mí kámoši a podařilo se tak propojení muziky a herectví. To je vždycky oříšek. Namluvila jste CD Průvodce usoužených puberťáků láskou. Také jste se jako puberťák soužila? Radši se směju. Brečím spíš na jevišti, tam se to může. A jako puberťáka mě děsně štvalo, že neudělám provaz na levou nohu, že Lenka z naší třídy běhá rychleji a že nemám moc céček. A když jsem uviděla pěkného kluka, tak jsem dělala, že děsně nemám zájem. A jak jste na tom s láskou teď? Hezky (smích). Hrála jste v americkém hraném dokumentu Johanka z Arku. Jak jste se k tomu dostala? Konkurz. Jako vždy. Dostanete stránku plnou textu ve francouzštině, všechno se naučíte a pak už je to osud a štěstí. Tady v tom případě mi pomohlo, že jsem Johanku hrála už dva roky v Rokoku. Měla jsem ji pod kůží. Ale to její brnění bylo tak těžký, že kdyby spadla do vody, tak se okamžitě utopí. Jsem ráda, že už to máme hotový... Hrajete hlavní roli v Landově muzikálu Tajemství. Máte ráda jeho hudbu? Je hodně pracovitý a nemluví o věcech dřív, než je nezbytně nutný. To se mi líbí. Prostě maká a je mu asi celkem jedno, co si kdo myslí. Tajemství napsal brilantně a jeho součástí jsem moc ráda. Také jste nafotila kalendář s Jakubem Ludvíkem... Ze začátku jsem z něj měla vítr, ale hned jsme si sedli. Nejradši mám jeho černobílý portréty. On si tak kouká lidem do duší. A navíc je to kamarád a to je pro mě při focení dost důležitý. Chtěla byste si zkusit povolání modelky? Já a modelka? To by asi velice nešlo. Příliš moc si dělám co chci, naprosto nemám ty špičkový "modelkovský" míry a oblečení nejradši nosím takový, jaký sama uznám za správný. Tenhle kalendář je celý z fotek z CD Boomerang a na titulu je ta střapatá fotka s červenou pusou. Kdy plánujete nějaké koncerty? Koncertujeme čím dál víc. Jsme takový kosmopolitní trio. Jeden kytarista z Řecka, jeden ze Srbska a Vrabčák, to jako já. Nedávno jsme si třeba zahráli v moc fajn rozhlasovým pořadu pana Donutila.