Reality show z nich udělala boháče. Jak se s tím Vladko a Šrek vyrovnali? Jak se jim žije dva měsíce poté? Ve velkém dotazníkovém srovnání se ale dozvíte mnohem více! Kolik utratili a co dali na charitu, kolik měli sexuálních partnerů, v co věří, jaký je jejich žebříček hodnot, kdy se cítili trapně a jak si představují vlastní život za deset let.

Vladko Věk: 27 Výška: 190 cm Váha: 98 kg Vzdělání: vyučený kuchař
David (Šrek) Věk: 25 Výška: 183 cm Váha: 98 kg Vzdělání: vyučen
Láska a sex: Kdy jste se poprvé vážně zamilovali? Vladko: Poprvé jsem se platonicky zamiloval asi kolem jednadvacátého roku. Šrek: To mi bylo šestnáct let... Kdy a za jakých okolností jste se poprvé pořádně líbali? Vladko: To já už si takhle přesně nevzpomenu. Asi se svoji bývalou partnerkou v jednadvaceti. Šrek: Ježišmarja! Asi tak v patnácti. Jaké a kdy to bylo poprvé? Vladko: V jednadvaceti a bylo to hezké, o nic jsem nepřišel, že jsem počkal. Šrek: Myslím, že mi bylo šestnáct. Bylo to vynikající, pak už jsem to dělal pořád! (smích) Jaký zájem o vás projevovali sexuální partneři? Vladko: Nikdy jsem se neseznamoval po barech a po klubech, nedá se tam nic vážnýho sehnat. Já jsem člověk, který vzbuzuje respekt a nedotknutelnost, takže se ke mně moc neodvážili, spíš jsem já byl dobyvatel. Šrek: Nestěžuju si! Jak jste balili/balíte? Vladko: Třeba s Robertem jsme se seznámili přes inzerát, což rozhodně není nic romantickýho. Šrek: Snažím se být přirozený. Hlavně ze sebe při balení holky nedělat kreténa, to je důležitý. Jste při balení úspěšní? Svedete každého/každou? Vladko: Já nevím. Musí tam být jiskra. Jinak to nemá cenu. Nejsme s Robertem typy, co se poznají a prostě hup a jdou na to. Šrek: Jak kdy, jednou se to povedlo, jednou zase ne. Teď je to určitě jednodušší... Jaký byl váš největší sexuální úlet? Vladko: Žádný úlet jsem nikdy neměl. Jsem v tomhle dost konzervativní. Šrek: Jednou jsme s klukama popíjeli, ráno jsem se probudil a ani jsem nevěděl, kde a u koho jsem. Naštěstí to byla žena. I když všech mravů... (smích) Na jakém netradičním místě jste se již milovali? Vladko: Ubytovna Fakultní nemocnice v Motole. Velice netradiční a nepřitažlivé místo, protože naproti bylo vidět na pitevnu. Šrek: Na motorce. Jste spokojeni s délkou přirození? Vladko: To neřeším. Šrek: Spokojenej jsem, pokud to některé nevyhovuje, tak jsem to vždycky nějak ukecal... Kolik jste měli sexuálních partnerů? Vladko: Měl jsem tři přítelkyně a jednoho přítele, kterého mám stále. Šrek: Nepočítám to, dejme tomu desítky... Co byste chtěli v sexu vyzkoušet? Sex ve třech a více, sado-maso a podobně? Vladko: Rozhodně to neplánuju. Dělám to, co cítím. Šrek: Láká mě grupáč s mulatkama! A nemyslím teď, jak se říká, že kdo neměl cikánku, není chlap! (smích) Jo, jsem chlap... A do čeho byste rozhodně nešli? Vladko: No jasně, samozřejmě. Nějaký takový klasický úchylárny... Sado-maso a takový určitě ne. Šrek: Chlap a sado-maso ne. Nechtěl bych se nechat řezat, jinak se ničemu nebráním! Používáte prezervativ? Vladko: Nemusím ho používat, jsem věrný svému příteli a on mně. Šrek: S kamarádkama, který znám, ne, jinak ano... S kterou sexy ženou/sexy mužem byste chtěl povečeřet a pak strávit noc? Vladko: Kdo se mi opravdu líbí, je Sean Connery. To je prostě fešák, má kouzlo i charisma. Šrek: Se všema! Ale vážně, z našich by to určitě byla Lucie Borhyová. To by se mi líbilo. Jsem ale stydlivej, neodvážil bych se jí zavolat...
Peníze: Jak a kolik jste si poprvé vydělal? Vladko: Každé prázdniny při škole jsem si přivydělával na brigádách jako číšník, pak jsem radši šel do kuchyně. V prvním zaměstnání jsem už byl jako kuchař. Z první výplaty jsem ještě nemusel dát domů nic. Oslavil jsem to. Ségře jsem tenkrát koupil boty a paruku. Stála pět tisíc korun čistého. To bylo v roce 1997. Jako absolvent jsem dělal tu nejhorší práci. Šrek: Začal jsem dělat v sedmnácti letech, opravoval jsem auta. Poprvé jsem bral asi 4500 korun. Koupil jsem si něco na sebe a taky jsem měl konečně na benzín... Jak jste se živili dříve? Vladko: Zkoušel jsem jak restaurace, tak hotely. Ze začátku jsem pracoval pod vedením nějakého šéfkuchaře, pak už sám. První, kam jsem nastoupil, tam chodil samý póvl, samá verbež. To je dobrá škola života. Protože tam člověk viděl všechno. Já jsem vždycky doplácel na to, že na sebe nenechám křičet. Šrek: Živil jsem se jako dělník - brusič, leštič... Kolik jste vydělávali? Jaký byl váš nejvyšší měsíční příjem? Vladko: Třináct tisíc čistého, jako kuchař, číšník. V Brně jsou ty platy nižší než tady v Praze. Šrek: Než jsem šel do vily, tak jsem vydělával maximálně dvanáct tisíc hrubého. Pracujete nyní? Vladko: Ano, jakmile ráno zapnu telefon, už mi organizuje život. Momentálně se učím recepty do "Vařečky". Šrek: Jasně, dělám osobního trenéra u Vítka Chaloupky ve fitnessu. Kolik přesně a co vyhráli? Vladko: celková hodnota výhry je 11 miliónů. To zahrnuje byt za 5 miliónů, auto za milión, elektroniku za půl miliónu, čtyři dovolené celkem za 600 tisíc, oblečení za 300 tisíc a roční plat, který celkem činí 3,6 miliónů. Šrek: Po zdanění mi zbylo osm miliónů. Kolik jste již utratili? Za co? Vladko: Já mám auto, dostal jsem tu jednu měsíční částku, ale ošetření smluv taky stojí spoustu peněz. Moc neutrácím, co jsem dostal poukazy, koupil jsem si nějaké oblečení. Kupuju běžné věci jako jídlo a tak... Že by mě chytla nakupovací horečka, to ne. Šrek: Hned po výhře asi tak sto tisíc za běžné věci domů, které mi chyběly, oblečení, snowboard a k tomu ojetou octavii v autobazaru. Od té doby jsem na výhru v podstatě nesáhl a utrácím peníze, které si vydělám v práci. Hlásí se k vám teď hodně lidí, kteří chtějí půjčit? Vladko: A kolik! Všichni mě vidí jako toho milionáře. Hlavně teda příbuzní. Člověk nemá dělat do vlastního hnízda, ale... Už jsem řekl, že moje rodina je Robert, máma, sestra a náš pes. Nikdo jiný nemá šanci. Šrek: Pár lidí se už ozvalo... Kolik jste již dali na charitu? Vladko: Chodím na určité akce, kde novináři nejsou. Vím, že by to asi mělo být vidět, ale beru na ty lidi, kteří na tom jsou těžce. Zatím jsem na charitu nepřispěl, ale bez nároku na honorář se účastním mnoha akcí. Šrek: Zatím nic, nechci jen někomu dát peníze, aniž bych věděl, jak se využijí. V létě objedu několik dětských domovů a zjistím na místě, co děti potřebují. A zaplatím jim to!
Osobní: Kdy jste se cítil nejvíce trapně? Vladko: Při jednom rozhovoru s novinářem na Štědrý večer. Fotograf nás uvedl do trapné situace, Robert to chtěl zachránit a ztrapnil nás ještě víc. Šrek: Těch trapasů už jsem udělal tolik, že si na žádný zvlášť vypečený ani nepamatuju. Co vás spolehlivě rozhodí? Vladko: Vyčuranost. Tu nesnáším! Jak jsem teď z vily, setkávám se s tím na každém kroku. Každý ze mě chce co nejvíce vyždímat. A uráží mě, když si myslí, že jsem hloupý a zkousnu to. Šrek: Mě rozhodí máloco. Co se týče mě, tak když něco někomu slíbím, a pak to neudělám. A ze strany těch druhých mě dokáže naštvat lež a neupřímnost. Kdy jste se cítil nejvíce šťastný a proč? Vladko: Když jsme s matkou dělali palačinky. Bylo mi 12 let. To byla nejhezčí chvíle, kterou jsem v životě měl. Zní to možná fádně, ale bylo to fajn. Šrek: Nejvíc jsem šťastnej teď. Ani se z toho štěstí nemůžu vzpamatovat. První výhra v životě. Předtím jsem jednou vyhrál ve Fortuně asi padesát korun, ale ztratil jsem tiket... Kdy jste se cítil nejhůř? Vladko: Když jsem byl doma. Před pěti lety bylo v naší rodině dost úmrtí. Celkově to doma nesnáším. Šrek: Když jeden můj blízký člověk z rodiny odešel na věčný časy. Myslel jste někdy na sebevraždu? Vladko: Ne. Šrek: Nikdy! V kolika letech jste se poprvé opil? Vladko: To je jasný. Ve vile. Já jinak skoro nepiju. Mám rád červené víno. Šrek: Bylo mi asi šestnáct, někde jsme si s klukama potají dali si do nosu, tehdy, myslím, vínem. Jaký je váš alkoholový rekord? Vladko: Mě nějaký večírky, mejdany a vožíračky nikdy nebavily. Šrek: Nepočítám to, žádný rekord nemám. Ukradli jste někdy něco? Vladko: Ne, nikdy nic. Šrek: Bylo mi asi osm a s klukama jsme si hrdinství chtěli dokázat tím, že v samoobsluze něco ukradneme. Já měl ukrást korkový špunt. Ale nedokázal jsem to, moc sem se bál, že mě někdo uvidí... Okusili jste nějaké drogy? Jaké? A chtěli byste něco vyzkoušet? Vladko: Ne. Já si myslím, že jsem silnej člověk a vím, že tohle by mi nepomohlo. Šrek: Trávu jsem jednou zkusil, ale nic mi to nedalo, bylo mi blbě. Užívám si život bez drog. V čem jste nejlepší? Vladko: Nejlepší a zároveň nejhorší v tom, že umím lidem říct, co si myslím. Kvůli tomu nemám moc přátel. Šrek: Fakt nevím, co je na mně geniálního nebo lepšího než u ostatních. Jaké je vaše nejhorší vlastnost? Vladko: Někdy tou svou upřímností nevědomky i ublížím. A také vím, že se neumím omlouvat. Šrek: Tak těch mám spoustu! Třeba že mluvím sprostě (smích), jsem trochu žárlivej... Jaký máte žebříček hodnot? Vladko: Svoboda, štěstí, láska. Šrek: Pravdomluvnost, upřímnost a férové chování. Víte, jak se jmenuje prezident, premiér a které strany jsou ve sněmovně? Vladko: Prezidentem je Václav Klaus, premiérem Jiří Paroubek, vládnoucí stranou ČSSD. Ve sněmovně je ještě ODS, KSČM a další. Šrek: Politika mě moc nezajímá, ale že prezidentem je Váša Klausů, to vím. Ve vládě je ten, jak se jmenuje... Paroubek, ne? A partaje v parlamentu? ODS, komunisti, kdybych to v klidu promyslel, dal bych to asi dohromady. Věříte v UFO? Vladko: Nevěřím přímo v UFO, ale věřím, že tu nejsme jediní. Šrek: Až ho uvidím, tak uvěřím. Věřím v to, co vidím. Myslíte, že se někdy setkáte s mimozemšťanem? Vladko: Možné to je. Šrek: Nevím, možná bych ani nechtěl! Třeba by mě někam odvezli... (smích) Věříte v Boha? Vladko: Věřím, ale ne ortodoxně. Na Slovensku jsem postřehl, že do kostelíčka chodí ti nejfalešnější. Nikdo nic nesmí, jen oni mohou. Šrek: Řekl bych, že moc věřící nejsem... Dostali jste někdy dvojku nebo horší známku z chování? Vladko: Školu jsem nesnášel, ale špatnou známku z chování jsem nikdy neměl. Nesnášel jsem soudružky učitelky, jejich výuku, ruce za židlí, červený trenýrky, "jarmilky" už na mě neměli někdy v pátý třídě. Šrek: Já jsem takovej malej grázlík, jednou na základce jsem měl dvojku z chování. Moc si na to už nepamatuju, asi jsem moc neposlouchal... Jaké byly vaše nejoblíbenější předměty? Vladko: Měl jsem rád dějepis. Měl jsem z něj ale čtyřku, soudružka učitelka mě neměla ráda. Nesnášel jsem ještě ruštinářku, pro ně jsem byl nejhorší. "Dobrovodský opět nejhorší, opět se nezúčastnil sběru jahodníku, Dobrovodský opět nesplnil a tak dále." Šrek: Rozhodně tělocvik! A pak jsem "miloval" matiku a fyziku. Kdyby existoval stroj času, v jaké době byste se chtěl probudit? Vladko: Kdyby nebyla válka, tak ve dvacátých, třicátých letech 20. století. Šrek: Chtěl bych se probudit jako kovboj na Divokém západě tak někdy v 19. století, to by se mi líbilo. Čím byste chtěl být v dalším životě? Vladko: Já si myslím, že jeden život je až až. Šrek: Nechtěl bych být myš, určitě člověk. A kdyby to nešlo, tak pták, nějakej velkej orel…
Zábava: Jak nejraději trávíte volný čas? Vladko: Se svým přítelem. Třeba při poslechu hudby. Šrek: Cvičím v posilovně, poslouchám muziku. Jaké pouťové atrakce máte rád? Vladko: S Robertem jsme asi před rokem zavítali na matějskou. Seděl jsem na rameni, které mělo 40 metrů do výšky, bylo mi hrozně špatně. Šrek: Ty přímo miluju. Horské dráhy a centrifugy, to je moje. Někdy je mi z toho i blbě, ale stejně do toho jdu... Tancujete rád? Vladko: Miluju tanec. Mám rád charleston, twist. Dělal jsem akrobatický rokenrol, španělské tance a balet. Šrek: Ale jo. Doufám, že to trochu umím, třeba čaču jsem se naučil ve vile. Jezdíte rád autem? Vladko: Nerad jezdím autem, kdybych nemusel, tak nejedu, jsem zvyklý spíš chodit pěšky. Šrek: Samozřejmě, ale ještě radši na motorce. Zkusil jste nebo chcete poznat nějaký adrenalinový sport? Vladko: Rozhodně ne! Šrek: Ještě ne, ale určitě to zkusím - bungee jumping, padák, to jo, ale že bych skákal po hlavě ze skály, to ne... Jaký je váš oblíbený sport? Vladko: Jsem antisportovec. Ale protože jsem přibral, tak chodím cvičit. Šrek: Motorky, fotbal, hokej... Drželi jste někdy dietu? Vladko: Nikdy. Šrek: Párkrát jsem to zkoušel, když jsem hrával fotbal... Jaké jsou vaše tři nejoblíbenější filmy? Vladko: Casino s DeNirem a Sharon Stone, Světáci, s Bohdalovou, Janžurovou, Jiráskovou a Muži v řetězech. Šrek: Samozřejmě Shrek, taky Gladiátor, Pat a Mat, to jsou výborní borci… Jaká filmová postava je Vvám nejsympatičtější? Vladko: Mám rád thrillery, takže tam je mi to celkem jedno, jenom nemám rád Hopkinse. Vím, že je to skvělý herec, ale něčím mi leze na nervy. Šrek: Nebudu se opakovat se Shrekem, tak asi Osel (smích) z filmu Shrek. Jakou filmovou nebo divadelní postavu byste si chtěl zahrát? Vladko: Zajímám se o holocaust, dokázal bych se do toho vžít, a chtěl bych si zahrát v něčem takovém. Třeba v Sophiině volbě bych si strašně chtěl zahrát. Ta scéna, jak rozhoduje mezi svými dětmi. Jak ten gestapák se na ni dívá... Šrek: Nejradši nějakýho akčního hrdinu, třeba Terminátora, ale i v komedii by se mi líbilo hrát. Jaká je vaše nejoblíbenější kapela, zpěvák a zpěvačka? Vladko: Mám rád všechno, v podstatě od dvacátých let až po dnešek. Supremes s Dianou Ross, The Schifons. To už dneska mladejm nic neřekne, ale co by mohli znát - třeba mám rád ABBU nebo Bonie M. Na tom jsem vyrůstal. Mám rád i rock, ZZ-top a tak. Šrek: Nemám vyloženě oblíbenou kapelu, poslouchám všechno, ze zpěvaček se mi líbí Aneta Langerová.
Budoucnost: Jaká je vaše představa o letošním roku? Vladko: Zatím jsem hodně svázán různými aktivitami. Těch lidí okolo, co mě drží, je tolik, že mám málo svobody. Občas mám pocit, že jsem jeden velkej papír. Papír, podpis a každý ždíme. Tenhle rok bude ještě živý tak do května. Jakmile budu mít pauzu, jedu na dovolenou. Tu už potřebuju jako sůl. Nejvíc si přeju, aby vyšel ten pořad na Frekvenci 1, ale to se teprve řeší. Sám toho moc nevím. Šrek: Tak hlavně moje práce ve fitku, abych to dělal dobře, a taky bych chtěl dobře investovat. Jestli myslíte, abych se dal dohromady s nějakou holkou, na to je dost času, byla by to další starost navíc, a těch mám až nad hlavu! Jak byste chtěli žít za pět a deset let? Vladko: Tak to mě vůbec nenapadlo. Ale umím si představit, že až jednou zestárnu, žil bych někde na Jamajce a poslouchal raegee. Já mám rád prostor, šum, ruch a nečekaný věci. Šrek: Já pořádně nevím, co bude za rok, natož za pět...