Zúčastníte se soutěže krásy. V našem případě soutěže Česká Miss 2006. Dáte do toho úplně všechno, celou duši. Ve snech se už vidíte uprostřed jásajícího sálu coby dívka ze všech nejkrásnější. Leč realita je trošičku jiná: Jste druhá. Dvojka. Anebo ještě hůře: máte bronz. A teď: co vy na to? Spadne vám čelist? Budete skřípat zuby? Popláčete si jako listopadový den? Nebo si v duchu řeknete: Pánbůh zaplať za ty dary? Nedělní Blesk to ví a zatepla vám sdělí, jak jim bylo. Té druhé a té třetí.
Ta druhá - Miroslava Košťanová (20) Popravdě: vztek jsem neměla No tak popravdě: vztek jsem neměla. Hned ze začátku jsem říkala, že kdybych se umístila, tak chci být druhá. Ta první je strašně svázaná, má moc povinností. Jsem radši, že jsem druhá. Jsem maximálně spokojená. Vyšlo mi to úplně přesně. Čím víc člověk ty holky poznává, tak si všímá, jak je každá něčím výjimečná. Fakt na každý něco je. O to krásnější je pak se umístit. Taky si nemůžu stěžovat na to, co jsem vyhrála. Vyřádím se, až budu zařizovat byt. My tě přihlásíme Spolužáci ve škole nebo kamarádi říkávali: My tě přihlásíme. Nakonec k tomu nikdy nedošlo. Až teď na podzim jsme se začaly bavit s kamarádkou o tom, že bychom se teda mohly přihlásit. Mluvily jsme o tom asi měsíc a až úplně ten poslední den večer jsme posílaly přihlášky. Kamarádku, chudinku, vyhodili hned na začátku. Malé katastrofy ve finále Když jsme v plavkách nastupovaly na točnu, tak jsem tam málem upadla. Jak to trhlo. V přímém přenosu to bylo i vidět. Protože ono se to točilo jedním směrem a odjížděly jsme druhým směrem. Podpatky klouzaly. Takže jste si na točnu stoupla a ono vám to ujelo, jako by vám někdo podrazil nohy. Jé, ty vypadáš! V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy si stoupne před zrcadlo a fakt vyvrátí oči v sloup. Říká si: Ježíšmarjá! Já jsem si nikdy nepřišla nějak strašně krásná. Taková normální. Jo, někdy si řeknu: Jé, ty zas vypadáš! Nikdo si mě nevezme Diety jsem nedržela nikdy, maminka doma říkala, že je to hrozný, že si mě nikdo nevezme, že strašně žeru. Já jím fakt všechno. Třeba zrovna předevčírem tatínek upekl bůček, takže jsem stála nad kastrůlkem, namáčela jsem si čerstvý chleba a baštila. Maso, to je něco pro mě. Před finále nám nosili koblihy a šátečky, pak nastal strach, že bychom mohly přibrat, tak to vyměnili za müsli tyčinky a nízkotučný jogurty. Ale ty jogurty tam většinou zůstávaly. Hroznej frajírek Jací muži se mi líbí? Tak to je hodně relativní. Důležitý je, aby ten člověk měl v sobě něco, co mě zaujme, co mě nutí na něj koukat, prohlížet si ho, co navodí chuť dát se s ním do řeči. S přítelem jsme se seznámili ve škole. Vídali jsme se na chodbě. On si o mně myslel, že jsem strašně nafoukaná, já jsem si o něm myslela takový ty klasický věci. Jako že je hroznej frajírek. Ale když jsem s ním poprvé mluvila, tak jsem si v tu chvíli řekla: Tý jo! Toho bych chtěla poznat víc. No a jsme spolu doteď, už skoro rok. Hodně se těšíme, až teď dostaneme byt. Poprvé spolu zkusíme žít. První láska S první láskou jsem byla skoro tři roky. Ale musím říct, že doteď máme dobré vztahy, kamarádíme se. On i já máme psa a bydlíme na stejném sídlišti, takže spolu chodíme docela často venčit psy. I naši psi jsou kamarádi. Možná i jim bylo líto, že jsme se rozešli.
Ta třetí - Barbora Kolářová (21) Mohlo to být lepší Co se týče umístění, taková moje první myšlenka byla, že to mohlo být lepší. A že když už jsem třetí, tak už nebudu první. Ale vzápětí jsem si uvědomila, že za mnou zůstalo opravdu moc hezkých holek a že tady klidně mohly stát místo mě. Šla jsem rovně Jako malá jsem koukala se ségrou na ty missky a říkala jsem: Jé, to by bylo fajn tam jít! Sama jsem to chtěla, sama jsem se přihlásila. V modelingu se pohybuju už od deváté třídy, kdy mě oslovila slečna na ulici. Byla to vizážistka. Šla jsem s pejskem na procházku, nenamalovaná, neučesaná. Ona řekla: Všimla jsem si vás, protože jste šla rovně, a holky chodí většinou strašně shrbený. Jenže já dělala dvanáct let sportovní gymnastiku, takže jsem odmalička chodila rovně a nepřišlo mi to divný. Ach, to ráno Nikdy jsem si nepřipadala výjimečně krásná. Taky se mi stává hodně často, že ráno, když se probudím, nepřipadám si moc pěkně. Ale když se hezky učešu, dobře obléknu a namaluju, tak mi to dodá sebevědomí a cítím se líp. Zhubnu aspoň trošku Myslím, že ve finále jsme všechny byly opravdu jedlíci. Já jím moc ráda. Mám trošku problém, nikdy nebudu mít tak hubenou nohu jako Mirka, prostě mám svaly na nohou, kvůli té sportovní gymnastice. V prosinci jsem si říkala: Zhubnu aspoň trošku. Přes Vánoce se mi podařilo nesníst ani jeden kousek cukroví. Opravdu jsem se hlídala. Ale pak jsme byly na soustředění v Brazílii a tam nešlo držet diety. Skvělá partie Líbí se mi můj přítel. Je to hodný člověk, který by pro mě udělal první poslední. V našem vztahu je spousta tolerance. On mě vždy ve všem podporoval, nikdy mi nic nezakazoval. Je sportovní typ, jezdíme na hory, chodíme do posilovny. Prostě sedíme si. Seznámili jsme se na horách, bylo mi sedmnáct. Jezdí závodně na snowboardu, zrovna měli závody, skákal tam jedno z těch svých salt. A já si řekla: No to by byla super partie! Padli jsme si do oka. A pak jsme spolu jeli na vleku a zjistili jsme, že já jsem z Prahy a on je taky z Prahy, potom jsme zjistili, že bydlíme na stejný Praze a ke všemu že i školy máme blízko. Nemám potřebu hledat někoho jiného, jsem maximálně spokojená. První láska Ten přítel, kterého mám teď, tak to je moje první velká láska. Hrozně moc romantická, trvá od mých sedmnácti let.
