Kam zmizela pozůstalost po legendárním Antonínu Strýčku Jedličkovi (†70)? Měl milióny a cennosti v nevyčíslitelné hodnotě. Zemřel při tenisovém turnaji v Houšťce před dvanácti lety, ale ani jeho nejbližší spolupracovníci do dnešního dne netuší, kam se jeho majetek poděl. "Znali jsme se a vím přesně, co vlastnil a jaké hodnoty měl v obrazech, nábytku a vlastně i v pokladně. Není mi ovšem známo, že by měl nějaké příbuzné. Je to pro mě záhada," řekl Blesku Václav Upír Krejčí, který se se "strýčkem" nejednou potkal na jevišti. Ovšem nejenom Upír Krejčí ví, že Jedlička jako kluk chodil pro pivo našemu nejuznávanějšímu malíři Janu Zrzavému. Ten ho však neplatil korunou a ani mu nedával bonbóny, ale maloval mu své obrazy! Platil mu plátny, za které by dnes světové galerie zaplatily milióny. "Když jsem to u něj doma viděl, žasl jsem. Několikrát mi opakoval, že to Zrzavý maloval jen pro něj. Nakonec se z Jedličky stal sběratel a měl díla i od jiných umělců," říká Upír Krejčí. Kdo tedy Jedličku po jeho smrti obral? Byla to nějaká z jeho nesčetných milenek? Nebo to byl dokonce prachsprostý zloděj, který věděl, kdy a na jaké místo přijít? "Vím zhruba o třech jeho milenkách, ale měl jich rozhodně víc. Na jména si ale bohužel nevzpomenu. Když zapátrám v paměti, tak jedna z nich byla servírka a druhá herecká kolegyně," prozradil nám jeden z Jedličkových kolegů z branže. "Vždy toužil po uznání a slávě. A o tom svědčí snad i to, že jako jeden z prvních lidí v republice se vozil luxusním žlutým mercedesem. Ve své době byl boháč. Sám vůbec nemám ponětí, kam se jeho pozůstalost vytratila," dodává kolega z branže. Za svoji práci byl rovněž minulým režimem náležitě oceněn třeba vyznamenáním Za vynikající práci, od svých fanoušků získal Řád dětského úsměvu a dokonce obdržel i titul zasloužilého umělce, který jako jeden z mála umělců odmítl po listopadu 1989 vrátit. "Prostě si toho ocenění vážil," dodávají jeho kolegové. Bavič světového formátu měl ale dvě tváře. Jedlička totiž, ač dokázal na pódiu rozesmát, ve svém soukromém životě dokázal i rozplakat. "Jedlička za komunismu seděl v komisích, které rozhodovaly o možnosti vystupovat v zahraničí. Několikrát se nám ale stalo, že nám to nedoporučil. A tak jsme nikam nejeli. On byl opravdu zvláštní člověk. Aby ho ale někdo po jeho smrti obral, to si opravdu nezasloužil," dodal Upír Krejč