Když se vloni vzali, hodně lidí si ťukalo na čelo. Věkový rozdíl dvaceti let by možná ještě překousli, ale čtyřicet let? To už je opravdu dost! Jenže Petr Janda (64) a jeho žena Alice (24) jsou spolu šťastní a věk v tom podle nich vůbec nehraje roli. "Petr se stejně někdy chová jako puberťák," směje se Alice a Petr jí kontruje: "Právě proto si tolik rozumíme!" Každopádně kdyby ji prý neměl, úplně by zpustnul, zatímco takhle má aspoň každý den důvod se oholit. Prý se teď chystáte na další svatební cestu? Petr: V únoru letíme do Keni. Alice: Jednou jsme se spolu dívali na dokument o zvířatech na safari, a tak nás to zaujalo, že jsme se na sebe podívali a bylo to jasný. Předtím jsme uvažovali o Srí Lance nebo Mexiku, ale pojedeme do Keni. Je tam i krásné koupání a takovou tu klasickou pobytovku, kdy člověk týden leží v hotelu u bazénu, to už nechci. Petr: V Keni si uděláme výlet na safari a ke Kilimandžáru. Jedete ještě s někým? Petr: Ne, protože si sami úplně stačíme. Alice pořád něco povídá... A vy kýváte hlavou... Petr: Přesně tak. Budete se tam snažit o miminko? Alice: No, přivezeme si malého černouška. To by se ale Petrovi asi vlastně nelíbilo... Petr: To ne. To by bylo sousto pro noviny! A dementovat by se to asi moc nedalo. O miminko se pokoušíme furt, zatím ale není důvod k panice. Ani k umělému oplodnění? Petr: Ani pořádně nevím, co to je. Chtěli byste chlapečka nebo holčičku? Alice: Já spíš holčičku a Petr kluka. Petr: Dcery mám dvě, Martu (27) a Elišku (13). Syn Petr zemřel před pár lety na rakovinu, takže u mě je to jasné, proč chci kluka. Už jednou jste se rozešli. Jak jste se potom usmířili? Alice: Odjela jsem do USA dělat "au pair". I když jsme si s Petrem velmi často volali, po sedmi měsících mi do telefonu řekl, abych se vrátila a zeptal se mě, jestli si ho vezmu. Řekla jste své "ano" hned? Alice: V Americe jsem měla přítele, ale Petr měl štěstí, protože mezitím jsme se rozešli. Kdyby mi ale nenabídl sňatek, v Americe bych už nejspíš zůstala natrvalo. Petr (obrací se k Alici): Pokud si ale vzpomínám, tak ten tvůj přítel z Ameriky odjel... Alice: Odjel až potom. Petr: Tak to vidíte! Díky tomu, že jsme se předtím rozešli, si nabrnkla jinýho. Pak ale zjistila, že to zdaleka není ono, viď? (znovu se obrací k Alici) Alice: Spíš jsi měl pocit, že ti utíkám. V Bostonu se mi strašně líbilo a když jsem v Praze nedávno objevila americkou kavárničku Cofee heaven, kde mají všechny ty jejich cookie a kafe servírují výhradně v plastovém kelímku, cítila jsem velkou nostalgii. Už se těším, až se tam zase podívám. Petr: Mně se v Americe líbilo nejvíc to, když jsem viděl reklamy na Pilsner Urquell. Jinak jsem z toho nijak odvázaný nebyl. Alice, jaké to je žít s "hudební legendou"? Alice: Takový svazek jsem s žádným mužem předtím neměla, ale stejně si myslím, že žádný velký rozdíl mezi muži není. Všichni skoro pořád něco hledají a tak podobně... znáte to. Rozdíl je akorát v tom, jak na nás díky Petrově popularitě reaguje okolí, i když já to moc nevnímám, to spíš moje máma. Jde pět kroků za námi a směje se, jak se lidé otáčejí. A když Petr skládá a zavře se do pracovny? Alice: No, on se právě nezavře a nutí mě vypnout televizi a veškerou hudbu, aby ho to nerušilo. A když nad nějakým motivem přemýšlí a hraje ho pořád dokola, tak když to slyšíte celý den, jde to už trošku na nervy. Petr: Nemůžu za to, ale i když slyším znělku v televizi, zní mi pak v hlavě pořád dokola. Šrotuje mi to tam a nedokážu se toho zbavit, což je pak nepříjemný. A vám se, Petře, žije jak s takovou mladicí? Petr: Alice je zlatíčko a prima holka. Je na mě hodná a neostýchá se dát na veřejnosti najevo, že mě má ráda. A zaplaťpánbu máme upravené i vztahy s bývalou ženou, s dcerami, prostě nejsou tam žádné nevyrovnané dluhy, ani nenávist, a to je moc dobře. Dokázali byste si odpustit nevěru? Petr: To musí říct Alice, protože já v žádným případě nevěrnej nebudu. Ta léta, kdy nám holky skákaly do postele samy, takže člověk neodolal, mám už za sebou a teď k něčemu takovýmu opravdu nemám důvod. Alice: Jako mladýho bych proto Petra nechtěla ani za nic. Jinak můj názor je ten, že k nevěře dojít může, prostě se to stává. Samozřejmě to neznamená, že bych svému manželovi chtěla být nevěrná, ale nevěřím, že dlouhodobý manželský vztah může existovat bez nevěry. Jde ale o to, jak to ustojíte. Když zahne žena, jsou v tom většinou city, a chlap by měl zachovat klid a nezahánět ji do kouta, protože ji to po nějaké době přejde a manželství se může vrátit do normálních kolejí. Nevěra by mě mrzela, ale asi bych ji skousla. Souběžný vztah ale nikoliv, to je něco jiného, protože z vás ten druhý dělá blbce. Jaké máte plány na tento rok? Petr: Až se vrátíme z Keni, začneme s Olympikem zkoušet nový koncertní program a v dubnu s ním vyrazíme do sportovních hal. Průběžně budeme ještě zkoušet písničky na novou desku, která vyjde na podzim. V říjnu bychom s kapelou ještě měli koncertovat v Kanadě a v USA. Bude toho dost, ale už se na to těším. A taky na to, že se nám dřív nebo později narodí to miminko!