Lucie Bílá (39) si toho na následující rok naplánovala opravdu hodně. Už v lednu se odstěhuje do nového domu, chce mít s Vaškem Bártou miminko a možná na ni čeká i desátý Český slavík. "Beru život tak, jak jde, a už se na něj nezlobím, když vezme nějakou zatáčku smykem," říká v exkluzívním rozhovoru pro deník Blesk a současně říká, že tady chce strašit aspoň do 80 let! To však neznamená, že by sama nad sebou truchlila. Ba právě naopak. Lucko, neděsíte se tak trošku roku 2006? Bude vám čtyřicet a zároveň oslavíte dvacet let na scéně... Když mi bylo deset let, hrozně mě mrzelo, že nezažiju rok 2000. Byla jsem přesvědčená, že už budu v té době dávno pryč, že už dávno předtím umřu na stáří. Chválabohu jsou ty dospělé počty méně zkreslené. Je mi dobře a plánuju tady strašit ještě nejméně jednou tolik. Navíc oslavím v roce 2006 jedenadvacet let v téhle branži a neměnila bych za tu dobu nic z toho, co se stalo. Ani nic z toho špatného. Na kolik let se cítíte? Někdy na patnáct, někdy na sto třicet. A budou nějaké pořádné oslavy? Slavit se má prací - stejně v tom duchu odstartuju celý rok. Hned 1. ledna novoročním koncertem s Talichovým orchestrem na Pražském hradě, pár dnů poté mám natáčení komorního koncertu s kapelou Péti Maláska na CD a DVD a stejně tak bych ráda zaznamenala i představení Láska je Láska a Elixír života. K tomu turné po Slovensku a pak rychle zpátky domů... Tady je nejlíp. Bilancujete? Moc nerada. Vracet se zpátky nemá cenu - to dobré už bylo včera a to špatné nezměním. Mám ráda všechno, co přijde. Těším se ze všeho a svým způsobem i z toho zlého. Umím mít radost - přináší to s sebou vždycky i to dobré. A já jsem vždycky zvědavá, co to bude. Co se vám za ty čtyři desítky let vůbec nepovedlo? A co povedlo? Povedlo se mi vše, co jsem si přála, a přitom ještě zbylo pár snů, pro které mě právě baví ten zítřek. Všechno, co se mi povedlo, beru jako důležitou součást vývoje. Bez proher, pádů a překážek by to tady stálo za starou bačkoru. Někde jsem četla, že kdo stojí o život bez občasného trápení, ať se odebere na hřbitov a odpočívá v pokoji. Jste rozhodně naše zpěvačka číslo jedna. Teď se vám nepovedl Slavík. Proč myslíte? Slavík se mi povedl, a to devětkrát za sebou! Nikdy mě nenapadlo, že budu mít doma tolik krásných trofejí a cen. Ten desátý mi uletěl, ale ne kvůli fenoménu SuperStar, ale protože toho Českého slavíka Miloš Zapletal obnovil po revoluci příliš pozdě. Budu mu muset zavolat... Nebojíte se, že vás Vašek nechá, až vám bude padesát a Václavovi osmatřicet? Už se mi nechce nic odhadovat. Beru život tak, jak jde, a už se na něj nezlobím, když vezme nějakou zatáčku smykem. Už jsem si tolikrát říkala, že už vím, a nevěděla jsem nic. Teď jen vím, že mám ráda svůj život, se všemi prohrami a i nádhernými vrcholy, se všemi chybami, ale i rozhodnutími, na které jsem pyšná. Jako na to, že chci žít s tímhle chlapem tak dlouho, dokud nám to bude vyhovovat. Jak si udržujete kondičku? Dělám to, co každá ženská. Občas blbnu s dietami, pak se rozmazluju maminčinou kuchyní. Občas se trápím posilovnou, a pak si píšu do diáře hesla: Sportem si ničíš tělo, holka. Už vím ale jedno: To jediné, co se nesmí nikdy zanedbat, v čem je nutné mít jasný řád, je srdce, svědomí, hrb svých myšlenek. Pokud jde síla a rovnováha zevnitř, i tělíčko vypadá jinak. Venda mě má rád takovou, jaká jsem. Říká se, že po čtyřicítce, když vás nic nebolí, jste mrtví. Bolí vás něco, když ráno vstáváte? Tak jsem asi mrtvá. Děsí vás věk? A jak tomu čelíte? S ničím nezápasím, ani se nepřetahuju. Jsem bojovník a tvrdá palice. Kdybych se bála, už dávno vezmu do zaječích. Mám ale tolik krásných a velkých plánů, že nemám na hloupé myšlenky čas. Jak snášíte mladší konkurenci? Mám chuť jim pomáhat. Copak můžu někoho, kdo je o celou generaci mladší, považovat za konkurenci? Je tolik šikovných lidí, že kdybych měla mít z každého strach, už bych dávno visela na první višni v Otvovicích. Plánujete operaci víček, podbradku. Jaká je vaše poslední operace zevnějšku? Anebo není? Mám moc ráda docenta Mešťáka, ale je to jen kamarád, se kterým si ráda popovídám o čemkoli, ale jeho práce není naštěstí naše společné téma. Nejsem rozhodně proti podobným věcem, ale zatím to jde nějak mimo můj obzor. Čím a jak vstoupíte do nového roku? Co vás čeká a nemine? Pracovně i osobně. Chtěla bych natočit opravdu dobré DVD svého koncertu, muzikálu Láska je Láska, úspěšně rozjet další muzikál, který s divadlem Ta Fantastika produkujeme a který má premiéru v únoru - tedy Obraz Doriana Graye. V sezóně si párkrát, na dobrých koncertech, zazpívat s Petrem Maláskem a s kapelou. A nastěhovat se už konečně domů. Otěhotnět, koupit si pejska, a pak už jen nakupovat postýlky a malé dupačky a těšit se. Znamená pro vás rok 2006 v něčem přelom? To, jestli bude rok 2006 pro mě v něčem přelomový, to ukáže až on sám. Na začátku roku 2005 jsem si přála, aby byl alespoň z poloviny tak krásný jako ten předchozí a aby byl asi o tisíc procent těžší. Rok 2005 byl v mnoha směrech úspěšný, ale každý krok mi vzal nějak více síly. O to líp jsem ale připravena na rok 2006. Jsem zvyklá na větší zátěž. Narodila jste se v Otvovicích, žijete tam. Cítíte se pořád jako ta malá holka, která chodila zpívat do kulturáku? Cítím se jako velká holka, která si klidně ráda zazpívá u nás v kulturáku. Mimochodem, mám tam za sebou už pár představení a v plánu jsou další. Moc ráda bych v téhle vesničce byla platná víc, než zatím jsem. Ráda bych opravila místní koupaliště a pro mladé, kterých je tu opravdu hodně, zařídila nějaké místo, kde by se mohli vidět. Třeba posilovnu, holkám kadeřnictví, klubovnu nebo cokoli, co by je bavilo. Malým už jsme letos otevřeli dětské hřiště a škole čističku na vodu. Teď je řada na ty větší. Kdy jste poprvé nastoupila na scénu? Maminka tvrdí, že před 21 lety. Proč? Poprvé jsem zpívala v sedmi letech na MDŽ Černé oči, jděte spát. Doteď si pamatuju ten pocit, i to, co jsem měla na sobě. I to, jak jsem si to přála mít rychle za sebou, a pak jsem tu poslední sloku vzala jednou tak rychle. První televizi jsem měla v 85. roce a pak už nebylo cesty zpátky. Proto maminka říká 21 let. Lucko, v roce 2006 už doopravdy budete bydlet v Orlím hnízdě? Není to Orlí hnízdo, je to domov, zázemí, pocit bezpečí, naše místečko, které nemá sto místností ani padesát koupelen. Má jen jedinou věc navíc, a to je jeden dětský pokojíček, do kterého zatím nemám co dát. Stěhovat se budeme koncem ledna. Svatba bude? Nebude? Na kom to záleží? Záleží jen na nás, a až to bude, tak to bude. Máte slávu, peníze, lásku... Chybí vám ještě něco? Hlavně chodím pevně po zemi, takže všechno beru relativně a nic jako samozřejmost. Moc bych si přála mít větší šanci pomáhat těm, kteří mají v životě trápení a štěstí se jim vyhýbá. Jsem na to ale malý pán. Využívám sice každé příležitosti, ale mé možnosti jsou opravdu omezené. Kam byste to v životě chtěla ještě dotáhnout? Na Karla Gotta v sukních? Káju Gotta mám moc ráda. Chtěla bych být ale blízko Marty Kubišové, Hany Hegerové, Vlasty Průchové. To jsou mé vzory. Jaký bude Silvestr? Budeme tak jako o Štědrém dnu doma. Jsme s klukama u rodičů "na prázdninách". Díváme se na pohádky, maminka vaří dobroty, Venda chodí s tátou kouřit na dvorek a já si chodím k bráškovi vedle půjčovat malého Vojtíška, je to překrásné miminko. Co byste popřála všem lidem a co sobě a rodině? Jsem šťastná za svou rodinu. Za to, že drží pohromadě a že si v ní všichni pomáháme a vždycky stojíme při sobě. Že v ní není zloba, hloupost, závist. Všechno tohle špatné, co je všude kolem nás, nesmí překročit práh našeho domu. Přála bych všem lidem, aby měli podobné zázemí plné lásky a bezpečí. Přeji všem lidem zdraví a štěstí po celý rok.