Vypadá báječně a na otázku, čím to je, odpovídá, že nejdůležitější je zachovat si smysl pro humor a brát všechno s nadhledem. Zpěvačka Marie Rottrová (64). Rozdává lidem radost svými písničkami, ale to, co si dnes užívá nejvíc, je role šťastné babičky. Byla někdy na plastické operaci? Žije sama, nebo má partnera? A jak vychází se svou snachou? Máte dva syny a nyní i dva vnuky. Určitě tedy víte, čím potěšit klučičí duši o Vánocích. "Věděla jsem, ale jak se změnila doba, změnila se i přání malých kluků. Moji synové určitě nikdy netoužili po počítačových hrách a vím, že vnukovi Bruníkovi ničím jiným tak velkou radost neudělám. A mladšího Maxíka zase nejspíš potěším nějakou společenskou hrou, to má moc rád. Jsou to moji zlatí chlapečkové a malí džentlmeni a říkají mi Maruško. Když byli menší a někde mě viděli zpívat, pak se mě ptali: Maruško, ty jsi naše babička?" A jak se s vaší popularitou kdysi vyrovnali vaši synové Martin a Vítek? "Když byl Vitoušek malý, vždycky všude chodil a říkal: To je moje maminka, ta zpěvačka Marie Rottrová. A starší Martin, když za ním ostatní chodili a ptali se ho, jestli jsem jeho máma, říkal: Ne, teta! Tomu to příjemné nebylo." Kde všude dneska zpíváte? "Práce si beru tolik, kolik sama chci. Nabídek je dost a zato jsem ráda. Po třech letech, které jsem na začátku 90. let s druhým manželem strávila v Německu, jsme si na sebe s našimi posluchači zase zvykli a to mě těší. A tak si vybírám. Když mám několik vystoupení za sebou, ráda jsem pak zase několik večerů doma, proto moc nechodím ani na večírky." Žijete sama? "Ano, ale samotou netrpím. Partnera nemám a je mi dobře. Když jdu do společnosti, garde mi dělají přátelé, anebo snacha. S tou si báječně rozumíme, dvakrát týdně spolu chodíme i na angličtinu a vždycky se hodně nasmějeme." Jak trávíte předvánoční čas? "Mám vystoupení, spíš to jsou menší recitály v divadlech v různých koutech naší republiky. Přitom taky vždycky nakoupím nejvíc dárků, protože když přijedu do nějakého menšího města, ráda si před večerním vystoupením projdu náměstí a obchůdky - to mi je mnohem příjemnější než nakupování ve velkých obchodních centrech." Pečete taky cukroví? "To jsem, přiznám se, nedělala ještě nikdy. Vždycky pekla moje maminka a teď vždycky napeče moje snacha se svou maminkou, takže dostanu krabici výborného cukroví. Já si sem tam zobnu, ale hlavně to je prima, když přijde návštěva. Moc ráda vařím i peču, ale spíš těsto, které naliju do formy. Na malinké cukrovinky bych asi neměla trpělivost. Nikdy jsem na to ani neměla dost času, i když vím, že spousta kolegyň peče a čas si na to najdou." A Štědrý den? "Ten strávím s rodinou mladšího syn Vitouška, čili i se snachou a vnuky a taky jejich druhou babičkou. Kluci chtějí mít Ježíška doma, tak je to dané. Vždycky se nás tedy na Štědrý den sejde dost a o všechny práce v kuchyni se my tři ženské podělíme." Chodíte na půlnoční? "Na mši chodím, ale dopoledne, ne na půlnoční, protože k večeři si dáme trochu vína a pak už za volant nesedáme. A další hezký sváteční den si s rodinou uděláme na Nový rok." Jak to děláte, že pořád vypadáte tak mladě? "Věk si nijak nepřipouštím. Pořád jsem v jednom kole a hodně mezi mladými lidmi. Přibývajícími roky se vůbec nestresuju, jenom se vždycky divím, když mám narozeniny a vidím před sebou tu prazvláštní číslici. Pořád mám ale smysl pro humor a jsem svěží duchem a to si myslím, že je to nejdůležitější. Pro ženu, která má zářit jak sluníčko v každé roční době dvacet čtyři hodin denně, obzvlášť. Prostě jde o to neztratit jiskru. A to je možné jen tehdy, když se ničím neužíráte a berete život, tak, jak jde." Nikdy nejste rozladěná? "Maximálně jsem chvíli otrávená, když se špatně vyspím, ale i na to mám své "léky" - ranní procházku s pejskem a pak si dám dobrou kávičku. " Před lety jste byla na operaci očních víček. Co byste ještě byla ochotná udělat pro krásu? "Ta operace mi moc pomohla, ale nebylo to jen kvůli kráse, ale i ze zdravotních důvodů, protože zbytnělou kůží u víček trpí i zrak. Operační zákrok jsem absolvovala už před čtrnácti lety a pořád jsem maximálně spokojená. Taky jsem si nechala udělat pár zubních můstků, abych měla hezký úsměv a to snad zatím stačí." Váš mladší syn tedy žije i s rodinou v Praze, ale co starší Martin? "Ten se už zřejmě nadobro usadil v kanadském Torontu. Působí jako úspěšný muzikant, napsal například scénickou hudbu k dětskému seriálu Beyblade a teď spolupracuje s novozélandskou produkcí, která dělala Pána prstenů. A rodinu? Tu snad brzy založí taky. Na oba svý kluky jsem pyšná." Litujete něčeho, co jste v životě udělala nebo naopak neudělala? "Litovat můžete, ale to, co bylo, už stejně nezměníte. Proto si myslím, že naříkat nad něčím je zbytečné. Důležité je se z věcí poučit, se vším se vyrovnat a žít dál, jak se dá." Nedávno jste u Supraphonu vydala své druhé výběrové album. Kdo vybíral písničky? "První výběrové album mělo velký úspěch, ale mnoho písniček, které měli lidi rádi, se tam nevešlo, a tak jsme dali dohromady ještě dalších dvacet písniček a přiřadili i jednu novou jako bonus a vydali pokračování." Co vám v poslední době udělalo největší radost? "To, co mi řek můj vnuk Bruník. Povedla se mu taková hláška, že jsem se smála několik dní. Nedávno byl u mě a já mu říkám: "Příště, až si půjdeš zapnout počítač, mi to, prosím, řekni." A víte, co mi odpověděl?: "Jak myslíš, krásko!" Tak jsem ho objala a začala se smát."