Michal Malátný (35), zpěvák skupiny Chinaski, šel na DAMU jenom proto, že se na tuhle školu hlásila dívka, která se mu líbila. Chtěl jí i po maturitě zůstat nablízku. Souzení si ale nebyli, protože ji na školu nevzali, zatímco jeho ano. Pak se Michal v Praze stejnou 'náhodou' dostal od hraní k muzice. A přítelkyni? Tu si nakonec našel taky. Nechtěl by se po devítileté známosti konečně oženit? Proč skoro denně cvičí kliky? A jak prožívá předvánoční koncertní turné, které v těchto dnech s kapelou Chinaski absolvuje? Právě běží vaše zatím největší koncertní turné. Hubnete při tom? Šňůra, to je vlastně dovolená a odměna za celej rok, něco jako lízání smetany. V kapele je nás sedm a pak s námi ještě jezdí několik lidí, co staví pódium, a taky zvukaři atd., a tak nás doprovází už celý catering a pro všechny ty lidičky je během turné zajištěné jídlo. Večeře před koncertem, večeře po koncertě, polívečky i pečené bábovky. Na koncert 8. prosince v T-Mobile Aréně je domluvená svíčková a to se už těším. Normálně bych na šňůře zhubnul, ale s tímhle zázemím to dost dobře nejde. Vaše přítelkyně Petra zůstala doma? Ta už těch našich koncertů viděla tolik! A hlavně tentokrát se z každého koncertu vracíme zase domů. Ale nevím, jestli je to výhoda, protože mejdany po koncertě jsou nejlepší. Myslím si ale, že je naopak výborný se občas nevidět, pak si lidé jsou vzácnější. Petra studuje v Plzni, někdy spí na kolejích a myslím, že pro vztah, který trvá už devět let, to je docela dobrý. Na koncert v Praze ale určitě přijde. Vyznáváte filozofii Karla Gotta, že nejlepší je zůstat svobodný? Až jednoho dne pocítím, že se mám oženit, tak to udělám. V tomhle jsem fatalista. Ještě nás v kapele pár svobodných zůstalo. Líbí se vaší přítelkyni muzika, jakou hrajete? To jo. Když jsme teď točili desku Music bar a byli tři měsíce zavření ve studiu, vždycky jsem pak běžel domů, abych jí to pustil. Když spolu žijete a máte k sobě opravdu blízko, nejde to jinak. A fanynky? Ty se už uklidnily. Jednu dobu ale stávaly u nás před domem dvě slečny a vydržely to asi dva roky. Brali byste ženskou do kapely? Nějaký čas jsme měli baskytaristku a pak i různé zpěvačky, což většinou byly holky, s kterými jsme chodili. Trochu i zpívat uměly, ale nedělalo to dobrotu, už do toho nepůjdem. Čím jste chtěl být jako malý? V dětství jsem hodně času trávil s babičkou v krásné malé vesničce Konecchlumí pár kilometrů za Jičínem. Babička byla kuchařka, v důchodu prodávala zmrzlinu a to se mi strašně líbilo. Proto jsem chtěl být kuchařem, nebo zmrzlinářem. A později jsem chtěl učit jako mí rodiče. Kvůli jedné slečně, která se mi líbila, jsem si ale ve 4. ročníku gymnázia podal přihlášku na DAMU. Jinak by mě to nenapadlo, i když celé dětství jsem recitoval básničky všude, kde se dalo - na konferencích SSM, Puškinově památníku, znáte to... Prostě jako správné 'Husákovo dítě'... Ale pozor! Gustava Husáka jsem viděl na vlastní oči při spartakiádě v roce 1980, když mi bylo deset, a byl jsem z toho úplně vyřízenej. Když jsme po odcvičení sestavy na Strahově měli průvod na Letné, kde jsem toho pána viděl na tribuně, byl jsem v sedmém nebi. Chtěl byste zpívat v muzikálu? To mě neláká, protože muziku dělám pořád. Spíš bych si chtěl zahrát normální divadlo, klasiku, ale to mi bohužel zatím nikdo nenabídl. A vlastně nemám ani čas, protože kapela mě zaměstnává na sto procent. Někdy je ale fajn udělat si čas na něco jen tak pro radost... To jo, i když hraju a zpívám také pro radost. Co bych ale chtěl, je udělat si čas na malování. Je to radost a totální relax, opravdu jsem objevil novou dimenzi odpočinku. Zatím jsem namaloval asi pět obrazů. Letos nebyl čas vůbec, ale rozhodně se na to chystám. A teď jsme si s kapelou řekli, že až skončíme koncertní turné, bude od ledna až do června volno. Ale totální volno, kdy se neuvidíme vůbec. Je to podle mě potřeba v rámci zachování duševního zdraví. Myslím, že si to můžeme dovolit a hlavně, že si to zasloužíme. Je třeba dát si pauzičku, aby člověk zase získal vnitřní náboj a vzrušovalo ho, když sáhne po kytaře. Vydržíte to půl roku bez hraní? Myslím, že jo. V lednu máme ještě domluvené dva koncerty v USA, tam v tu dobu bude teplo, takže to bude paráda. A v dubnu se na tři neděle chystám s kamarády na vysokohorský výšlap do Nepálu. To chce dobrou kondičku... No právě. A proto jsem se rozhodl skončit s kouřením. Kouřil jsem devět let, pak čtyři roky nic a teď už zase dva roky kouřím. Musím přestat co nejdřív, a tak si za každý vykouřený cigáro dám padesát kliků. Prostě něco za něco. A kolik kliků za den uděláte? Včera to bylo dvě stě. Nedělám je v kuse, ale stejně mě dneska všechno bolí. Když přijdu do posilovny, kde mám svého trenéra, musím na něj vždycky dejchnout a někdy mi těch kliků za jednu cigaretu naordinuje i sedmdesát! Vaše kapela sklízí jeden úspěch za druhým, ale vy, narozdíl od jiných, chcete stále hrát jen pro 'malý český rybník'... Protože naše písničky jsou založené na textech. Jsme spokojení, že nás lidé berou a líbí se jim naše muzika. To nám ke štěstí stačí. Pocit, jaký zažijete po vydařeném koncertu, který se líbil divákům i nám, je nepopsatelný. Osobně si nepřijdu jako velký umělec, muzika byla vždycky spíš náš koníček. Že se to dostalo až sem, je skvělý. Někdy se mi zdá, že si to ani nezasloužíme. Ale i když jsme v kapele vlastně všichni samouci, máme tam dobrý muzikanty. Máte nějaké ambice na umístění v anketě Český slavík? Nejrozumnější mi přijde v tomhle směru žádné ambice nemít. Ani na to nemám myšlenky, protože jsem v jednom zápřahu, ale kdyby něco bylo, tak nás to samozřejmě potěší. Dbáte na svou image? Jsem svůj a hlavu si s tím nelámu. Jsem spokojený, i když někdy možná vypadám jak šupák.