Jaromír Jágr je fenomenální hokejista! To víme všichni. Víme ale vůbec, co ukrývá uvnitř? O čem přemýšlí a čemu věří? Nedělní Blesk to ví. Získal totiž unikátní zpověď z chystané knihy "Čemu věří slavní aneb Celebrity mluví o své duši", která vyjde už za dva týdny. A co tedy Jaromír pod horou svalů ukrývá? Citlivou duši, velký smysl pro spravedlnost a bezmeznou víru v "boží mlýny"! Kdy chodí do kostela? Co pro něj znamená slovo hřích a jak si vlastně vypracoval svaly? O tom, že se jednou stane nejlepším hokejistou planety, snil Jaromír Jágr už odmala. I když bez rodičů by prý nebyl nic, rozmazleným dítětem, kterému všechno servírovali až pod nos, rozhodně nebyl. "Musel jsem hodně makat a pomáhat na statku. Jen tak jsem si nemohl jít s klukama hrát, protože jsem třeba musel na trávu. Vlastně mi to ale hrozně pomohlo, protože jsem tím získal ohromnou sílu. A když jsem nechtěl jít, rodiče mi řekli: "Dobrý. My to odřeme sami, přemlouvat tě nebudeme." A to jsem vždycky radši šel, než abych tohle poslouchal. Kdyby na mě řvali a nadávali mi, tak nepůjdu a nic se mnou nehne." Jaromír tvrdí, že rodiče mu prý nikdy nedali ani na zadek. A za to si jich váží, protože svého dosáhli i jinak. Proč se ale životní sen stát se nejlepším hokejistou planety splnil právě jemu? Vždyť stejné přání dřímalo už v tolika klučičích dušičkách! "Silnou víru ve vyšší sílu, v Boha, jsem v sobě asi měl už tenkrát, byť nevědomky. Co se týče kariéry, neměl jsem nikdy vůbec žádné obavy. Všechno jsem dělal srdcem,tak, jak jsem to cítil a z ničeho jsem neměl strach - respektive ten u mě byl položený někam jinam. Dám vám příklad. V Pittsburghu jsem měl kamaráda, jenže ho chtěli z mužstva poslat pryč. Ale protože to byl můj kamarád a taky byl lepší než ostatní a já to věděl - a bylo mi tenkrát jedenadvacet a nebyl jsem tam ještě žádná hvězda - svolal jsem generálního manažera a trenéry a řekl jsem jim, že tenhle hráč nikam odcházet nebude. A když se jim to nelíbí, nebudu tam hrát taky. A oni ho opravdu nikam neposlali. Nepochopitelný! Ale tu sílu mi dala ta pravda." Jaromír Jágr říká, že svou víru má zakódovanou už v genech. Věří v neotřesitelné jistoty, mezi které patří i boží spravedlnost a pomoc, která se nabízí všem, jež ji dokážou vnímat. "Uděláte něco špatného a říkáte si, že to je v pohodě, že se vlastně nic nestalo a projde vám to. Ale samozřejmě, že za to potrestanej budete! I když to pak přijde úplně odjinud a vy si tu souvislost třeba ani neuvědomíte. Kdyby vám ale někdo předem zaručil, že to funguje přesně takhle, a že když uděláte něco špatného, musíte to pak stejným dílem odvést, nevěřím, že by lidé dělali špatnosti. Pokud člověku nevadí, že za všechno jednou zaplatí stejným dílem, ať si dělá, co chce. A také ať si dle libosti užívá! Já jen vím, že to, co dělá dobře pouze tělu, člověka v podstatě ničí." Ani se nechce věřit, že tohle říká muž, kterému svět leží u nohou a mohl by mít jakoukoliv ženu, na niž by jen pohlédl. Jenže Jaromír to vidí jinak. Svoje chování analyzuje téměř na každém kroku. "Každý se určitým způsobem vyvíjí. Já to mám tak, že cokoliv se mi stane a cokoliv zažiju, tak pak pozoruju, jaké to má následky a co to se mnou udělá. Právě tím vznikají zkušenosti. Něco uděláte a pak pozorujete změny. A těch si musíte všímat, jinak na nic nepřijdete," míní idol národa, který se před čtyřmi lety nechal pokřtít v pravoslavném kostele. Proč si ale ze všech náboženských věrouk vybral právě tuhle? "Kdyby tu byl starý Buddha, třeba by to dopadlo jinak, ale já ho nepotkal. Potkal jsem člověka z pravoslavné církve a nemám důvod na své víře cokoliv měnit, protože mi vyhovuje. Cítím, že jsem udělal pokrok a začínám vnímat i další věci, které jsem dřív neviděl." A co Jaromíra tak posílilo? Netají se tím, že to byla hlavně předešlá sezóna, kterou strávil v Rusku v klubu Avantgard Omsk. "V Rusku jsem poznal, jaká je tam silná víra a jak hráčům pomáhá. Proto se před zápasem modlí. A to všechno pomohlo i mně, abych se vnitřně posílil a už to beru s nadhledem. Jestli se tomu, co říkám, bude někdo smát, je to jeho věc. Ještě před rokem bych o tom ale rozhodně takhle nemluvil," vyznává se Jágr v chystané knize Čemu věří slavní Věry Keilové. Svěřil se dokonce i s tím, že obrázek Madony Bohorodičky má v hokejové šatně vylepený na své kabince. "Neříká se mi to snadno, protože mluvit o víře je v Čechách, kde je 80 % lidí nevěřících, hrozně problematické. Samozřejmě, že ze mě milióny lidí budou mít legraci, ale dalším třeba pomůžu - těm, kteří na vyšší sílu nad námi, Boha, věří, ale bojí se to říct, aby se jim druzí nevysmáli." Jaromírovi jeho silná víra pomáhá nejen ke zvládnutí každodenních problémů, ale i v jednání s lidmi, kteří s ním vždycky nemají jen čisté úmysly, a hlavně v hokeji. "Když se píše o prohraném zápase, většinou se objeví věta "tým psychicky nevydržel". Přitom se ale všichni v mužstvu věnují akorát fyzičnu! To mě zaráží a nechápu to." A kam Jaromír chodí do kostela? "Těch pravoslavných moc není. Když jsem v Praze a je mi opravdu mizerně, zajdu do kostela, který je u olšanských hřbitovů. Většinou jdu ale jen tehdy, když potřebuju pomoc, což si myslím, že není úplně správný. Měli bychom i dávat a ne někam chodit jen když něco potřebujeme," říká. Podle Jágra je kostel místem, kde člověk může začít vidět věci kolem sebe zase v tom správném světle. "Není to tím, že kostel je nějaké svaté místo, ale proto, že je to čisté místo, kam každý přichází jen s čistými úmysly a nikdo si tam nic špatného nedovolí."