Na závodní dráze ho nepřehlédnete. Na stupních vítězů většinou také ne. Roman Šebrle, titán mezi desetibojaři, manžel běžkyně Evy, táta tříletého Štěpána a budoucí táta miminka, které se teprve chystá kouknout na svět. Osobnost, na kterou se lepí fandové všude, kde se objeví, působí skromně, unaveně a možná ještě trochu zahořkle po nedávné dopingové aféře na mistrovství světa v Helsinkách. O své rodině mluví opatrně, nikomu nelichotí, nikoho neuráží. Cítí se být sexy? Dává manželce důvod k žárlivosti? Jak dlouho bude desetibojařem z povolání?
S ženou Evou čekáte druhé miminko. Budete u porodu? Chtěl bych být. Určitě. Máte už vybrané jméno? Máme. Ale neprozradím. Prý nechcete znát předem jeho pohlaví. Necháte se překvapit. Zatím nechci. Uvidíme. Prý jste rád středem pozornosti. Je to pravda? Myslím si, že ne. Myslím, že právě naopak. Nevím, kdo to o mě říká. Netuším, jestli si to lidi myslí, ale nikdy jsem středem pozornosti být nechtěl. Asi to bylo myšleno v dobrém. Když jste na dráze, je o vás vědět. Tak to jo. Když mám dobrou náladu, tak si dělám legraci, ale ne kvůli tomu, abych byl středem pozornosti. Ale abych se zasmál. Na závodech z vás pryští emoce. Jaký jste v soukromí? Myslím, že jsem normální. Samozřejmě někdy vybuchnu, ale myslím, že to je v mezích normy. Ale pochopitelně průchod emocím se musí dát. To nejde, nejsem flegmatik, abych všechno hodil za hlavu. Co vás dokáže vytočit? Blbost. Někde jsem slyšela, že když prohrajete u videohry. Jo, to se někdy rozčiluju, ale ne tolik. Spíš mě vytočí blbost a hloupost. Je pravda, že jste blázen do počítačových her? Tak, hraju. Už ne tolik, ale hraju na soustředěních. Kromě počítačů a sportu máte ještě nějakého koníčka? Sport. Mě baví všechno ostatní, třeba fotbal. Golfu jsem propadnul hodně, takže se snažím ho hodně hrát. Možná i víc než ty počítače na soustředění. Je nějaký sport, ve kterém jste doslova nešikovný? Ten, který mi nejde, mě nebaví. Ale ve kterém jsem vyloženě nešikovnej? Určitě se nějaký najde. Tenis třeba. Ten moc nehraju. Prý si ani s kolem moc nerozumíte. No, ale to nevím, jestli jsem na něj nešikovnej. Jezdit umím, ale nebaví mě to. Snad každá žena by vás chtěla mít v posteli. Cítíte se jako sexy muž? Jakože bych vedle nich spal? (smích) Necítím se. Tohle je jenom takový pomíjivý. Člověk je teďka na očích a je známej, takže je pořád někde v televizi. Takže jsem víc na očích, ale rozhodně si nemyslím, že jsem hezčí a přitažlivější než spousta jinejch. Vaše žena musí žárlit, když jste tak obletovaný. Právě že nežárlí, protože nemusí. Říká se, že atletika je větší dřina než třeba hokej nebo fotbal a přesto jsou atleti placení hůř. Myslíte si, je to nespravedlivé? Co se týče hokeje, to si netroufnu říct, jestli je to větší dřina. Nezkoušel jsem ho dělat, takže nevím. A co se týče fotbalu, který jsem hrál, můžu říct, že to je jednoznačně větší dřina. A to daleko větší. Fotbal jsem hrál čtrnáct let. S těma penězma – tak holt to je. Člověk si vybere, je talentovanej na určitou oblast. Já jsem prostě talentovanej na méně placenou oblast, tak stěžovat si nemůžu. Někteří atleti tvrdí, že sex před závodem je skvělá stimulace. Máte taky takovou zkušenost? U mě to tak není. Vyzkoušel jsem to a už to nezkouším. Jak jste pak na tom závodě dopadl? Nijak zvlášť. Ale možná to bylo tím, že jsem neměl ani formu. Po olympiádě v Sydney vám prý stoupla sláva do hlavy. Byl tam i nějaký konflikt s Tomášem Dvořákem. Prý jste to neustál. Tak to opravdu slyším poprvé. Aspoň mi to první člověk říká. Myslím, že tam to bylo právě naopak. Já jsem byl úplně v pohodě, navíc to nebylo po olympiádě, ale po mistrovství světa, kde naopak vyhrál Tomáš. Takže nevím, jak by mi mohla stoupnout sláva do hlavy, jestli stoupla nebo nestoupla. Nicméně ten rozchod, tam určitě nebyl z mé strany. A to zlo nebylo z mé strany. To určitě ne. Šle byste si k někomu pro autogram? Ne. Nikdy v životě jsem autogramy nesbíral. Nebavilo mě to. Já tomu nerozumím. Každej má svůj koníček, já bych chtěl radši na golfu zahrát jamku pod par, než mít doma něčí autogram. Pro někoho je zas větší koníček ten podpis. Já bych nemusel mít ničí autogram, pro mě by to byl jenom podpis na kusu papíru. Stalo se vám, že se vám zatajil dech, když jste viděl nějakou slavnou osobnost? To ne. To se mi nestalo. Vedete ke sportu syna Štěpána, aby šel ve vašich šlépějích? Toho naštěstí nemusím ke sportu vést, protože on strašně rád běhá, strašně rád kope do míče, rád dělá všechno kolem sportu. Asi to má vrozené, takže jsem rád. Chtěl byste ho jednou vidět na olympiádě? Tak kdo by nechtěl svýho syna jednou vidět na olympiádě! Jasně, že by to bylo příjemný. Vidíte zhruba, kdy bude konec vaší kariéry? Někdy v příštích deseti letech určitě. A co potom? To se uvidí. Naštěstí teďka ještě nemíním končit a mám před sebou ještě minimálně pět let, takže o tom konci teď nijak zvlášť neuvažuju. Nepřemýšlím. Máte ještě motivaci? Motivace je spousta. To vítězství, i když je už to samozřejmě daleko těžší. Pokoušet se vyhrát, než útočit na medajli, je hodně vysilující, těžší. Motivace je dost. Zlato z mistrovství světa, nebo ještě radši zlato z olympiády. To by bylo dobrý ještě jedno..
