Jen co zpěvák přistál na ruzyňské letiště a zapnul si mobil, bombardovaly ho sms. Samá pozvání na nejrozmanitější večírky a party. "Ne, opravdu, nikam nepůjdu. Mám strašně moc vyřizování a tyhle akce mě vyčerpávají," byl rozhodnut. Nakonec se Karla Gotta dočkali ale všude. A tak jsme si se Slavíkem na jednom z bujarých večírků trošku popovídali i my. Jak jste se v té Malajsii vůbec měli? Skvěle. A co opice? Hrály si s mými vlasy. Skamarádili jsme se. Udělaly nám v pralese doslova "parády". Těšily se na banány. To víte, kdybych jim přinesl lososa od snídaně, asi by nás tak nevítaly. A co váš hlas? Přežil tu exotiku? Bezvadně. Naopak na něho všechno působilo velmi blahodárně. Je tam obrovská vlhkost, příjemný prosolený vzduch vonící mořem, teplota přes 30 stupňů, vane příjemný vánek, když ale vstoupíte do hotelu přivítá ledová klimatizace. Snažil jsem se proto být raději pořád venku, kde to bylo pro hlas a pro zpěv ohromný. Zatím nebyla možnost ukázat, v jaké pěvecké formě jsme se vrátil, nikdo nechtěl slyšet a neřekl: "Zazpívej něco." Tomu moc nevěřím, že zrovna vy byste vydržel 24 hodin nezpívat... No opravdu ne. Jenom dneska ráno přišel ke mně domů Jiří Škorpík, se kterým natáčím staré hity Karla Svobody v novém hávu, a přinesl mi poslechnout základy. To jsem si, pravda, s chutí zazpíval. A opravdu to šlo po tom několikahodinovém letu a časovém rozdílu? Naprosto bezvadně. Až jsem se divil, protože, než se hlas rozezpívá, tak to vždycky chvilku trvá. Proto chodím do studia hned po ránu zcela výjimečně. Jen na velmi nízké polohy v písních jako tomu bylo třeba u Old Man River, slavné Mississipi, kterou známe jenom v podání basbarytonů jsme přišel do studia v osm rána. abych si mohl vychutnat hloubku hlasu. Ten basbaryton. Všichni čuměli, jak to nádherně šlo. Hm. A co jste dělal včera večer? Jak to myslíte? No, říkáte, že vám to se Škorpíkem po ránu výtečně zpívalo a předpokládám, že Svobodovy hity nejsou pro basbaryton, ale pro tenor. A ten by se neměl před pěveckým výkonem vyčerpávat. To by neměl. Tenor je ve své poloze velmi choulostivý a citlivý hlas. Na té jeho stříbřité jemné vibraci okrajového rejstříku, který jenom rozezní okraj hlasivek, je okamžitě poznat, jestli je hlas odpočinutý. Zpěv je vlastně výraz touhy, po lásce a milování. Nejde jenom o hlasivky, ale o celé ústrojí. A u ní, jakmile je vyčerpaná, každý pozná, že daný tón není v pořádku. U žen je to stejné? Říká se, že u žen je to opačně. Když se pěvkyně noc před výkonem pomiluje, zpívá jí to přímo náramně. Existovali jedni operní pěvečtí manželé. Když se pomilovali, jí to druhý den zpívalo úžasně a jemu vůbec ne. Tenor je tedy závislý na hormonech? Je. Třeba tenoři v osmnáctém století, kdy se psaly partnery pro tenory třeba od Mozarta, počítalo se od autorů, že to dá zazpívat tenorům, kteří se obětují a dají se kastrovat, jen aby jeho hlas dosáhk brilantních čistých, až andělských výšek, které na lidi působily až omamně a ženy omdlívaly. A vy byste chtěl mít onen tenorovský andělský tón, ten stříbřitý prášek? Myslím, že se bez něho obejdu. Mně stačí po ránu nechodit do studia a dobře se rozezpívat anebo být dobře naladěn po takové krásné cestě, jako byla ta do Malajsie. A kam pojedete příště? Zatím jsme plni dojmů z Malajsie. Ale určitě zase někam jinam. Chtěl bych toho procestovat co nejvíc a poznat přírodu, lidi, to, jak žijí a jejich mentalitu. Prostudujeme si s Ivanou knihy a rozhodneme, kam příště. A nemusí to být jenom exotika. Lákal by mě docela Řím, přestože ho znám zaujal mě román Dana Browna z prostředí Vatikánu Andělé a démoni tak silně, že bych rád prošel ona slavná místa, chrámy a katakomby, které se v této knize popisují. A hlavně bych rád viděl neopakovatelné umění. Chtělo by to ale tak minimálně deset dnů. Myslím, že naše další cesta povede tedy do Říma. Ostatně, říká se přece, že všechny cesty vedou do Říma. Tak jen naplníme úsloví.