Petra Němcová (25) do Česka přiletěla na víkend jen kvůli své přítelkyni Veronice Vařekové. Vůbec poprvé od svého těžkého zranění pánve, které o loňských Vánocích utrpěla při vlně tsunami v Thajsku, vystoupila veřejně. "Jsem ráda, že se zlepšilo počasí, pro Verušku je tento den strašně důležitý," usmívala se Petra, jejíž loňskou osobní tragédii připomínaly už jen nesčetné šrámy po těle a zvláštní lesk v očích, prozrazující ten největší šrám, na srdci. Tsunami jí tehdy vzala životní lásku, britského fotografa Simona Atleeho. Od vašeho zranění při tsunami uplynulo osm měsíců, už se cítíte úplně v pořádku? Stoprocentně! Dala jsem se dohromady už po třech měsících. Díky lékařům, rodičům a taky díky takové nové léčebné metodě. Někteří doktoři vůbec nevěřili, jak rychle se uzdravuju. Říkali, že se zlomeninami, jaké jsem měla, se lidé léčí i dva roky, a mně to trvalo tři měsíce. V čem spočívá ta metoda? Jde o používání energie, je to jednoduché jako jedna plus jedna. Koncentrujete energii, kam potřebujete. Musíte se jen pořádně soustředit. Od vašeho odjezdu z Česka se věnujete hlavně pomoci obětem tsunami v Thajsku, co to obnáší? Založila jsem nadaci Happy Hearts Fund (Fond Šťastných srdcí). Funguje od července a už se nám podařilo vybrat v přepočtu asi pět miliónů korun. Na co přesně mají ty peníze jít? Jednak chceme přispět na budování škol v Kao Laku, kde jsem byla, a na Phuketu. A pak pomoci dětem psychologicky. Ony mají strašně prázdný pohled, vůbec nemrkají a koukají skrz vás. Takže mé největší přání je vrátit jim do očí ty hvězdičky. Jaké jste měla pocity, když jste to v Thajsku znovu viděla? Na přelomu dubna a května to pořád bylo ještě v hrozném stavu, vypadalo to jak hřbitov. Bylo však krásné, že lidé, kteří tam přišli o všechno, se přesto chtěli s námi dělit o jídlo. Našla jste tu palmu, která vám zachránila život? Hledala jsem, ale bylo to strašně těžké. Celý ráz krajiny se tam změnil. Kdo vám vlastně do nadacenej víc přispívá? Oslovuju hlavně lidi, které znám. V prosinci pořádám tři galavečeře, kam právě takové zvu. Bude to první výročí od katastrofy, a zřejmě poslední šance je oslovit. Někde bude pomoc potřebná i za deset let, ale to už ostatní zapomenou. Nadaci by měl přispět i výtěžek z knihy, kterou dopisuju. Bude o katastrofě? Ne, celý můj život, bude to autobiografie. Já jsem ji vůbec nechtěla psát, ale přišlo mi strašně moc krásných reakcí od lidí, jak jsem jim svými rozhovory dodala sílu. Název bude Love Always, Petra (S láskou navždy, Petra). V angličtině je takové rčení, Love always and all the ways (s láskou navždy a ve všech podobách). Vy jste tu životní lásku ztratila. Věříte, že ještě potkáte někoho, koho byste mohla milovat stejně? Já tomu nechávám volný průběh. Co život přinese, to přinese. Těším se z každého dne, chci žít každou minutou a všeho si vážit. Už víte, jak budete trávit letošní Vánoce? Ano, vím. Budu s rodinou, českou i anglickou (rodiče mrtvého snoubence Simona - pozn. red.), ale nepovím kde. Prostě někde na sluníčku, pryč od vzpomínek. Někde, kde si jeho i moje rodina mohou užít života a nemyslet na minulost.