"Pavle, zůstáváte s námi. A moc bych si přál, aby si každý z nás odnesl kousek z vás," uklonil se včera naposled "lidství Pavla Dostála" (+62) Václav Klaus. A za svoje slzy se vůbec nestyděl. Prezident byl jeden z mála, který nemusel mít na včerejší derniéru vášnivého divadelníka a ministra kultury vstupenku. O lístky na truchlohru "Rozloučení s Pavlem Dostálem v Národním divadle" se totiž včera sváděl doslova boj. A získali je opravdu jen ti vyvolení, kteří je rozhodně budou opatrovat jako tu nejcennější relikvii. "Když po slzách nepřijde úsměv, neuvěřím vám, že jste mě měli rádi," citoval Dostálovo krédo herec Tomáš Töpfer. Úsměv však přesto nepřišel, jenom slzy tekly proudem a "představení" bez generálky provázelo mrazivé ticho. Dostálovi v té chvíli nikdo nevyhověl, ale náš nejoblíbenější politik by měl jistě pro všechny přítomné omluvu. Vždyť mu tím největším "neúsměvem" vzdali ten největší hold. Svého kamaráda Pavla neposlechla ani Kateřina Brožová. Herečce dělal oporu její milenec Peter Kovarčík. Možná právě ten zármutek je dal znovu dohromady... V divadle na břehu Vltavy nad rakví, která se přímo topila v rozkvetlém zahradnictví, vznikl i nový pojem: "dostálovské lidství". Tomu především se přišli všichni hluboce uklonit a začali našeho nezmarného ministra, buřiče a rebela spojovat s masarykovským humanismem a s prokletými básníky Villonem a Baudelairem. Ne náhodou na poslední cestu vyprovodila Dostála do divadelního nebe Edith Piaf, nejslavnější "vrabčák" světa. Zazpívala ministrovu nejoblíbenější "Je ne regrette rien" (Ničeho nelituji). Při tomto legendárním sugestivním šansonu se kutálely slzy už naprosto všem. A snad nejvíc Heleně Vondráčkové, Dáše Havlové a Elišce Balzerové. "Datum narození leccos předurčuje. Například to, kdo tam nahoru odejde dřív a kdo později. Pavel mnohé z nás o dost předběhl, a to není fér," prohlásila Jiřina Jirásková. Když z pódia odešel Václav Klaus, všichni povstali. Živý sbor Národního divadla zpíval státní hymnu a přítomní zpěváci v čele s altem Heleny Vondráčkové a tenorem Václava Neckáře mu vydatně pomáhali. Chyběl jen operní tenor Karla Gotta a soprán Lucie Bílé. Karel natáčel v Německu a Lucie? "Naposledy jsem byla na pohřbu Stellince Zázvorkové. Zazpívala jsem jí, ale ten den jsem se zařekla, že na pohřby chodit nebudu. Měla jsem z toho velkou depresi. S Pavlem jsem se rozloučila v sobě, nepotřebuju na to žádné veřejné divadlo. Pavla jsem měla moc ráda a on to věděl, a to je pro mne důležité," říká Bílá. Duší tedy byli oba Slavíci se svým ministrem. "Byl to náš nejlepší ministr kultury všech dob," prohlásil z Mnichova Gott.
Vedl sis královsky, Pavle! Národ se rozloučil se zesnulým ministrem kultury Dostálem "Pěkné prázdniny, a kdybychom se už neviděli, tak hodně štěstí v politice vám všem," popřál v závěru předprázdninové schůze sněmovny poslancům ministr kultury Pavel Dostál. Tehdy si asi jen málokterý politik dokázal představit, že se jeho slova už brzy naplní. Poslední sbohem dali nejoblíbenějšímu českému politikovi, který v neděli prohrál boj s rakovinou, jeho nejbližší, kolegové, přátelé z branže, lidé ze showbyznysu a veřejnost včera. Dnes se v úzkém kruhu rodinném uskuteční v Olomouci pohřeb. Muži v tmavých oblecích a ženy ve smutečních šatech se začali před budovou Národního divadla scházet před devátou hodinou ranní. Po desáté už bylo hlediště téměř zaplněno. Druhou řadu obsadili členové vlády, ve třetí zasedli manželé Zemanovi, Havlovi, Špidlovi a Grossovi. Čekalo se na zaplnění první řady. Tu obsadili deset minut před půl jedenáctou čelní představitelé státu a lidé Dostálovu srdci nejbližší - truchlící rodina. Ředitel Divadla na Fidlovačce Tomáš Töpfer byl první, kdo zesnulému vyjádřil úctu u řečnického pultíku. Hlas měl plný zármutku. O mnoho lépe na tom nebyla ani herečka Jiřina Jirásková. "Pavel nebyl žádný beránek. Byl to buřič a rebel ne nepodobný svým někdejším kolegům, prokletým básníkům," uvedl premiér Jiří Paroubek (ČSSD). V té chvíli se prezident Václav Klaus zahleděl do svého projevu. A listoval jím i během velmi emotivní smuteční řeči šéfa sněmovny Lubomíra Zaorálka (ČSSD), který končil slovy: "Vedl sis královsky, Pavle, čest tvé památce." Poklonu vysekl zesnulému ministrovi také předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). Prezident Václav Klaus vyzdvihl asi tu největší Dostálovu přednost. Přes rozdílné názory se totiž dokázal bavit, kamarádit s kýmkoli. "I to byl důvod, proč ho většina naší veřejnosti vzala za svého, proč se stal tak oblíbeným," poznamenal Klaus. Po jeho slovech přítomní povstali. Po minutě ticha prostory divadla zaplavily zvuky státní hymny. Před budovou divadla už v té době postávaly netrpělivě desítky lidí včetně turistů. Až do čtyř odpoledne se mohli poklonit před rakví s ostatky oblíbeného ministra.
