Bydlet v Jevanech u Prahy je "in". Dobrou adresou, milionářskou vilou s bazénem za pořádně vysokým plotem se může pochlubit mnoho českých celebrit. Karel a Vendula Svobodovi, Ladislav Štaidl, Karel Gott, Lucie Bílá. Hned vedle luxusních vil jsou ale i "obyčejné" adresy. Za okny kvetou pelargónie, zahrádku zdobí trpaslík s kolečkem a pod brankou se podhrabává pes. Ke Štaidlům, Svobodům a Gottům se asi jen tak na návštěvu nedostanete. S pravými Jevaňáky to je ale jiné. Přivítají vás s úsměvem a hned tak vás nepustí. Těch "obyčejných" adres je v Jevanech hodně. Nevíte koho hledat? Dobré je se poptat po Vykoukalech, Pačesech a Moravcích. Těmhle rodům totiž patří půlka milionářské vesnice. "Já jsem milionář, já se s váma bavit nebudu," tak nás vítá v brance jeden ze starousedlíků. Pak nás ale vezme na milost a návštěva u jevanských "milionářů" může začít. "Tady kdysi stávala kadibudka," ukazuje nám na místo, kde si máme sednout, náš hostitel. Smysl pro humor mu rozhodně nechybí. "Á, pan Vykoukal z českého Beverly Hills. Tak takhle mě představuje sestřička u doktora v Praze na Karláku," zlobí se naoko děda, který je na výminku v chalupě, kde se před 72 lety narodil. "Tady, co uklízím to dříví, býval mlátek. Teď to musí pryč, aby si tam Pražáci, co sem jezdí na víkend, mohli postavit gril," ukazuje ke stodole. Vesnice, ve které potkáte v krámě Karla Heřmánka, jak kupuje housky, kde se střídají krasavice na postech manželek slavných milionářů a kde se prohání Daniel Hůlka na motorce, se mu za ta léta proměnila před očima. Prvorepublikovou smetánku vystřídali strůjci kolektivizace a pak přijeli Pražáci a celebrity. "Já sám je ale moc nepotkávám. Jenom jednou jsem se na poště ptal nějakého pána, který byl vevnitř, co to je venku za super auto. Říkal, že to vyjede všude. Známí mi pak řekli, že to byl Petr Kratochvíl. A do vily, kde bydlívala Lucie Bílá, jsem jako malý kluk nosíval mléko," směje se děda, který patří ke klanu Vykoukalů. V Jevanech musíte patřit k některému z místních rodů. Když ne Vykoukal, tak Pačes nebo Moravec. Je v tom takový nepořádek, že každý má nějakou přezdívku. Když se mluví o Moravci vobloukovi, Vykoukalovi z chladíren nebo z trafiky, Pačesovi modrákovi nebo Doležalovi, tak vědí jen místní o kom je přesně řeč. "Otci říkali doktor. Ale jen proto, že nosil u hasičů lékařskou brašnu a v ní všelijaké nesmysly. Obvaz, kapky. Místním to nepřišlo divné, ale když jednou do vesnice přišel člověk odjinud a chtěl pomoci s pokácením stromu a poslali ho za doktorem, tak se hodně divil," směje se Zdeněk Vykoukal. Sám ale žádnou přezdívku nemá. To není možné! "Ale ve skautu mi říkali Tintíšek," vypomůže si pohotově Jevaňák jako poleno. "Když si to spočítáte, tak jsme tady všichni milionáři, ale ´chudí´. Chalupa, pozemek v Jevanech, to něco dá," dodává Vykoukal, když nás vyprovází na sluncem zalitou náves. Jdeme na další návštěvu k zástupci klanu, který podle katastru nemovitostí vlastní přinejmenším půlku vesnice. "Chcete jít k Salátníkovi, k Louňovákovi nebo do Nové ulice?" dávali nám na výběr štamgasti v hospodě, když se ptáme po Pačesových. K Salátníkovi to je nejblíž, a tak po chvilce nesměle vstupujeme do branky u Josefa Pačesa. Jeho malý a útulný domek stojí za konzumem. Vítá nás usměvavá paní. "Já nejsem zdejší, já jsem přivdaná," tvrdí a podtrhuje říznost svých slov vařečkou. Po chvíli se dozvídáme, že tu žije od konce padesátých let. A to nic neví! Zasvěceně nám prý ale může vyprávět pan Pačes. Ten zrovna vjíždí s kolečkem plným čerstvé trávy do dvora a rád nás provede po svém jevanském království. Aby se jen nepovídalo, ale udělalo se i něco praktického, jdeme ze dvorku na zahrádku ke králíkárně. V zahrádce je chládek. Pod starým ořešákem, který z ničeho nic zase začal rodit, visí na šňůře prádlo. Osmiletá husa se jde podívat, kdože to přichází. A když se otevřou dvířka králíkárny vyhrnou se ven dvacatery obrovské uši. "Zabíjím je nerad, ale když mě škrábne, tak se to pak lépe dělá," říká Josef Pačes, když vytahuje jednoho z březňáků ven. "Proč mi říkají Salátník? Zasloužil se o to dědeček, který byl ve vile Olga zahradníkem. Salát, co tam pěstoval, se vozil do Prahy do sanatoria." Jevanské vily má rád a noví majitelé podle něho k nim už nemají ten správný vztah. Tu něco vybourají, tu něco přestaví. Když Pan Pačes v jedné z vil správcoval, nemohl si pomoci a sem tam něco upravil navíc. "Pro bodláky a kopřivy nebylo vidět. Pamatuju lepší časy a jinou společnost," říká a začne nahánět svobodychtivé králíky zpět. Celebrity nezná jen zpovzdálí jako pan Vykoukal od zvoničky. "Když Štaidl zavolá, že praskla voda, tak hned přijdu." I celebrity totiž potřebují místní. Zvláště, když se jedná o instalatéra. "Byl jsem u Gotta a u Svobodů. Rád zajdu k Milušce Voborníkové, ke Spáleným," dodává. Vedle výhod bydlení v Jevanech dovede vyjmenovat i celou řadu stinných stránek. "Jak sem vozí rohlíky do konzumu, tak nás to budí už ve čtyři hodiny ráno. Taky nám silnice ničí náklaďáky, které tady projíždějí, a někdy se stane, že se porybný bojí, aby mu neuhynuly ryby. Voda se z rybníka totiž čerpá na zavlažování nedalekého arboreta, a když je sucho, hladina rychle klesne," vyjmenovává každodenní starosti, o kterých asi milionáři nemají ani tušení. Ještě dostáváme pár dalších rad, jak pravého Jevaňáka poznat. S poznáním, že je najdeme v domech s nejmenšími popisnými čísli, vyrážíme dál. Vykoukalovy a Pačesovy už máme, tak co kdybychom zkusili třetí klan - Moravcovy? Ptáme se kolemjdoucích. "No, Moravcovi jsou trochu dál. Chcete místní? Tak to zkuste tady," radí nám. Ze zahrádky se na nás usmívá starší pán. Představuje se. "Já jsem Vykoukal." Už zase? "Ale s Vykoukalem od zvoničky příbuzný nejsem," dušuje se pan Jaroslav a zve nás na posezení do chládku na zahrádce...