Čekali jsme, že nám přijde otevřít nemocná vetchá stařenka, která to už má dávno spočítané. "Co tu chcete? Nikoho nechci ani vidět," vyhrkla na nás ale značně energicky Stella Zázvorková (82), čerstvá držitelka Českého lva za celoživotní dílo. Byla doslova nabitá energií. Zkoprněli jsme, přesto šli odvážně dál a předali herečce růžové víno, kaviár a její oblíbený krevetový koktejl. Sláva! Nepráskla s tím o zem. Před námi v tu chvíli už nestála rozčilená osoba, ale přemilá noblesní dáma. Z role do role umí Stella přejít skutečně fantasticky. "Už mám díky vám dobrou náladu, před chvílí jsem byla ale ještě rozhodnuta, že i kdyby mě umlátili, tak nikomu neotevřu." Proč? Protože na támhletý židli už tři hodiny sedím a hlídám dveře, abych náhodou nepřeslechla zvonek a aby se na mě vážený filmový štáb, který má se mnou točit medailón, nezlobil. A teď se, himlhergot, dozvím, že panstvo přijde až po poledni. A já kvůli nim vstávala v šest. Maskérce jsem dokonce támhle vzorně srovnala všechny sponky a vlásečnice a jak blbec čekala. Tak se nezlobte, někdo už zvoní u dveří. No, to je ona, Dáša. Češe mi ten secesní drdól už pětadvacet let. Sama bych do toho nikdy nešla. To je um. Trvá to celou hodinu. Škoda, že nevydrží. Leda, že bych si vzala síťku na hlavu, pomodlila se a usnula v sedě, to by držel třeba týden. To se mi ale opravdu nechce. Paní Stello, vy ale vůbec nevypadáte na to, že by vám před časem vyoperovali píštěl ze zad. Působíte až moc zdravě. No, je to lepší. Bylo to ale opravdu zlé. Týden jsem po operaci musela chodit na transfúze, teď už mi stačí píchnout dvakrát týdně injekci. Jenom mě moc mrzí, že mi lékaři zakázali totální endoprotézu. Prý přišli na to, že nesnáším cizí tělesa v těle. Můžu ji tedy Karlu Gottovi jen tiše závidět. Jó, Karlíček, toho miluju odjakživa. Takže půjdete na premiéru Románu pro ženy? No jistě, vždyť ji Filip Renč naplánoval schválně na den před mými narozeninami. Taky na ně všechny pozvu, všechno to zaplatím a pořádně to rozparádíme. Ráda bych, aby byli zase U Rotta, kde interiér navrhoval můj synovec Jan. A další film? Něco mi říkal Honza Hřebejk, je ale stejně pověrčivej jako já, takže nevím, co to bude. S ním bych ale do toho šla, vlastně s každým režisérem. Jen ne s Krejčíkem, na toho nemám nervy. Naposledy mě strašně rozčílil, když při natáčení Pelíšků prohlásil, že Vlasta Fabiánová byla ošklivá. Tak jsem odvětila, že by měl mít dračí klepeta a dračí hlavu, a ne ruce jako z mramoru a hlavu jako stvořenou od sochaře. Bolek Polívka to smíchy nevydržel a sesunul se k zemi. Mohla bych se zeptat na Miloše Kopeckého? No, zkuste to. Zatím mám dobrou náladu. Když jste si ho před 59 lety brala za muže, byla jste krásná žena s vlnitými dlouhatánskými vlasy až po pás. V tu dobu na vás mužský museli pěkně letět... Možná. Když já ale přes toho Žida nic neviděla. To je konec. Miloš Kopecký měl ale obrovské charisma Ježíši Kriste, to ho taky stálo všechno. Jak to myslíte? No přeci s těma holkama. Rozfofroval všechno. On byl ale úžasný... Ale jo. Jako herec byl úžasnej, zpívat uměl, vidění měl, nešťastnej byl... Všechno uměl. I brečet uměl. Já ho i táhla z lesa na zádech, když si tam odešel zaplakat, kráva pitomá, mohla z něj být muchomůrka. A jako manžel byl hodný? No jistě. Já jsem ho za to naše roční manželství moc neviděla, takže byl strašně hodnej. Kdybyste žili někde v Hollywoodu, určitě by z vás byl slavný herecký pár ála Katherine Hepburnová - Spencer Tracy. Jednou se na nás díval jeden herec, už nevím, jaký, a říkal: "Vy jste se neměli brát. Zaprvé jste stejně vychytralý, možná to je i inteligence. Především si ale normálně konkurujete. Vy jste na chlapy a on je na ženský." A já mu povídám: "Kdo to řekl, že jsem na chlapy? Vždyť pro mě existuje chlap jedinej, a to je Tomáš Garrique Masaryk. Tatíček." Kdy jste se rozhodli s Milošem Kopeckým, že se vezmete? Okamžitě. A jak vás požádal o ruku? To ani nemusel dělat, vždyť jsem byla v jiným stavu. Velice jste se milovali. Proč jste se hned po roce rozvedli? Když to vezmu z té praktické stránky, tak velice stručně: neměli jsme svůj byt. Moje matka sice vlastnila velký byt na Letné a později v Dejvicích, ale to byl takzvaně její byt. Ona byla taková staropražská usedlice, takže tam nikoho nesnesla. Především Kopeckého, protože kouřil, mne tam ale taky nesnesla, protože jsem si ho vzala. A nesnesla tam ani naši dceru Janičku. To je opravdu jediný důvod? Není. Milda bohužel neměl takový ten pravý cit pro rodinu. Maminku měl v koncentráku. Jeho otec se s ní rozvedl v té nejnevhodnější době. Mohl ji toho koncentráku ušetřit, kdyby s ní zůstal. Tak kde se měl naučit citu pro rodinu? Byl jedináček. Takže sobecký? Ale to ne. To se nedá říct. Já ho třeba našla v lese, jak tam pláče a modlí se, protože se mu vybavilo něco z dětství. To nemůže nikdo pochopit, kdo to nezažil. Ani léta, která od té doby uběhla, nic nezměnila. Vyprávěl mi třeba, jak lidi nahnali do příkopu se slovy: "Kdo přeskočí, bude žít. Kdo ne, toho zastřelíme." Musela to být hrůza, jak se ti vychrtlí a vyhublí Židé ze všech sil snaží zdolat překážku. Z té doby Mildovi taky nadosmrti zůstalo, že hltal a nikdy na talíři nic nenechal. Jako by se bál, že už příště nebude. Nebyl sobecký, byl poznamenaný. Láska to ale byla jako trám. Je to tak? Jistě. Já jsem ho měla moc ráda a on mě měl taky rád až doposledka. Škoda, nemohla jsem mu dát rodinu, kterou potřeboval. Žila jsem svůj život, pracovala a vydělávala. On mi toho Milda moc nedal. Rád utrácel? No jo. Utrácel a blbě kecal, takže si proti sobě poštval i kolegy. Měli vztek, že mě nic neplatí, přitom vydělává. Mně to ale nevadilo. S Milošem Kopeckým jste spolu po rozvodu sehráli nesčetně nezapomenutelných rolí. Jak jste se snesli? Báječně. Vždyť jsme byli před svatbou kamarádi, tak proč bychom jimi zase nemohli být po rozvodu? Jenom mezi námi potom už nikdy nic nebylo. Každý má určitě v paměti váš legendární výstup v nemocnici na kraji města, kde vás Miloš nazval "Krávou nebeskou!" No jéje. To bylo naprosto fantastické. Od režiséra Dudka jsme ale dostali pěkně vynadáno. Proč? Vždyť to bylo ve scénáři. Nebylo. To byla naše improvizace. Točili jsme a já jako zelinářka Dobiášová pořád vyhrožovala, že toho Štrosmajera zažaluju a budu ho žalovat a že uvidí, jaká to bude žaloba... V tom mě Milda zastavil a říká: "Stello, vždyť to nemá pointu, tady musí něco být, pojď se mnou přemýšlet." Byla jsem nesmírně pyšná na to, že zrovna on chce, abych s ním přemýšlela, přestože mě nic nenapadlo. Milda najednou říká: "Hele, to musí bejt něco nenapadnutelného, ale přitom určitého. Co taková kráva? Má parohy, ty se dají zužitkovat, kůže je taky užitečná, má mlíko a celý její vnitřek je taky použitelnej, kráva je vlastně celá užitečná. No a nebeská? To je přece nádherný slovo." Tak jsem mu schválila, že je to báječný. Režisér Dudek to tam nakonec nechal Nejdřív ale nadával, že prý si s Kopeckým vyřizujeme svoje dávný účty. "Ale prosím vás, kdo z vás ví, že jsme před lety byli svoji? vystřelila jsem hned na něj. On na mě, že prý bychom se divili. Nakonec to tam nechal, byl to chytrej režisér. Paní Stello, z vašeho vyprávění je cítit, že s Milošem Kopeckým to byl převelice silný vztah. Byl nějaký podobný ještě po něm? Kdepak, nešlo to. Víte, on mě poznamenal jako mistr houslař svůj nástroj. Žádný jiný smyčec už po něm nemohl přijít. Milda to věděl.