Je z kategorie žen, kvůli nimž se mužům třesou kolena a ženám otvírá kudla v kapse. Vzhled sexy šelmy ji také předurčil pro role zlobivých holek. Mrcha Simona z Rodinných pout, gangsterova holka v Sametových vrazích i svůdnice v Báječných létech pod psa. Alice Bendová (31) však nejen skvěle vypadá, ale má i herecký talent, díky kterému si jí coby modelky před dvěma lety všimli filmoví režiséři. A v soukromí je víc než přátelská, otevřená, často rozesmátá a na rozdíl od Simony Pražákové z Rodinných pout chlapy nikomu nepřebírá. Od loňska je totiž šťastně vdaná za podnikatele Václava Bendu. K herecké kariéře jste se dostala náhodou a neplánovaně, z velké míry i díky své kráse. Nepociťujete někdy ze strany těch profesionálních hereckých kolegyň závist nebo nevraživost? Musím říct, že s tím jsem se osobně nesetkala vůbec. Na druhou stranu, i kdyby to tak bylo, ti dotyční by mi to asi neřekli. Ale zatím jsem se opravdu setkala jen s kladným ohlasem. Například Ivanu Chýlkovou jsem poznala jako perfektní ženskou, kterou by tohle ani nenapadlo. Spíš jsem z ní měla pocit, že mi to přeje, a stala se mou kamarádkou. I u dalších herců, třeba z Rodinných pout, mám spíš dojem, že obdivují, že jsem se někam dostala bez školy a bez toho, abych za tím cíleně šla. Hrajete hodně i v reklamě, naposledy třeba na Vanish... To už je hodně stará reklama, asi tři roky. Já se teď snažím pokud možno nehrát v těch, které jsou určené pro český trh, pokud tedy nejde o nějakou opravdu skvěle placenou, abych se zas tolik neproflákla. Ty zahraniční ale točím dál. V jaké výšce se vůbec honoráře za reklamu pohybují? Ono je to velice rozdílné. Dělala jsem třeba reklamu, která se vysílala v celé Evropě a ještě v Jižní Americe, a tam se částky můžou pohybovat kolem čtyř set tisíc, půl milionu. Ale jsou také reklamy, kde dostanu dvacet tisíc, protože je to jen vedlejší role a užití reklamy je krátké. Záleží na tom, jestli si firma kupuje člověka exkluzívně. V jednom rozhovoru jste řekla, že jste nebyla vychovávaná klasicky jako dívka, protože tatínek si přál syna, a tak vás třeba přihlásil na judo. Co dneska říká tomu, že je z vás filmová sexbomba? No zrovna včera jsem s ním mluvila... Tatínek je automechanik, velmi zručný. Byl s chlapama z práce v hospodě a tam jeden z kolegů povídal: Ta Simona v těch Poutech, to je docela dobrej kousek! A když táta řekl, že to je jeho dcera, nevěřili mu a musel to dokazovat. Je samozřejmě rád a je hrdý. Na mě i na ségru, která je taky modelka, ale teď má pauzu, má dvouletého syna. Hned v první filmové roli v Báječných létech pod psa máte odvážnou nahou scénu, byl to pro vás problém? Řešila jsem to dost. Řekli mi sice hned na začátku, že si mě na casting vybrali proto, že hledají takový typ tmavovlasé holky s většíma prsama. A mně se dost nechtělo, ale lidi ze štábu byli naprosto úžasní, nikoho nenapadlo mít nějaké komentáře. Znala jste v té době už svého manžela? No, tehdy jsme se znali nějak krátce. My jsme měli docela srandovní seznámení. Manžel měl takovou partičku hokejistů, se kterýma se znala moje ségra. To mu bylo asi 18 a mně skoro 21, no a když jsme se představovali, já mu řekla "ahoj" a on mně "dobrý den" (smích). Až po dalších pěti letech jsme se znovu setkali na nějaké narozeninové oslavě, kde Vašek hodně tančil s mojí mámou, a nakonec mě pozval na kafe. Začali jsme spolu chodit, když mi bylo pětadvacet, a vzali jsme se loni v červnu. Ptám se proto, jestli s vámi tu popularitu prožíval od začátku, anebo do toho spadl... Co se týká filmu, tak to se mnou sdílí od začátku, protože to celé začalo před dvěma lety natáčením seriálu Hop nebo trop. Tam jsem měla přes třicet natáčecích dnů, což bylo pro mě hrozně moc a byla jsem z toho pěkně nervózní. To se mnou manžel protrpěl... Nevadily mu ty nahé scény? Když jsme se seznámili, měla jsem za sebou už film Báječná léta pod psa. Říkal mi tehdy, že to viděl a strašně se mu to líbilo. Řekl doslova, že když mě viděl nahoře bez, pomyslel si, že mě musí mít. A problém neměl ani s dalšími odvážnými scénami, které jsem točila. On ví, že vím, co dělám, všechno spolu konzultujeme a ani jednou se nestalo, že by mi něco zakazoval. Já jemu taky nic nezakazuju, máme doma pohodu. Ale takový ten humbuk kolem moc rád nemá a chlapi kolem mě se taky moc motat nemusí (smích). Víte, že když se zadá vaše jméno na netu, vyjede tam několik pochvalných úvah na téma vašeho poprsí a také anketa, ve které lidé hlasují, je-li vaše poprsí přírodní? Až tak? Jéžiš... No to je vždycky tak, já jsem s tím tak trochu počítala, ale jsem v pohodě. Člověk se musí připravit na to, že když udělá takový krok, bude to mít nějakou odezvu. Co byste těm dotyčným vzkázala? Ať se dívají a řeší to dál, protože v momentě, kdy to řešit přestanou, tak jsem úplně odpískaná (smích). Já jsem za to v podstatě ráda, to k tomu patří. Kariéra se vám rozjela na prahu třicítky, přemýšlíte taky o dětech? No jasně. Možná třeba letos. Ono všechno záleží na tom, jak budu těhotenství snášet. Myslím, že tak za rok bychom na rodině mohli začít pracovat. Je taky otázka, jak brzy se to povede. Takže se snažím to brát přirozeně a nijak moc se na to nesoustředit. Nechci se tím svazovat, ani to oddalovat. Je mi jedenatřicet a to je věk na to, abych o tom začala vážně přemýšlet. A manžel chce dítě moc, tak není proč otálet. Třeba to v Rodinných poutech i uvítají? Já myslím, že ne. Ona je ta Simona Pražáková taková svině, že by ji to těhotenství moc polidštilo. Ale třeba by to tvůrcům zrovna připadalo zajímavé. Jací se vám vůbec líbí muži? Vzorem je jednoznačně můj manžel. Sportovec, nakrátko ostříhaný, hnědozelené oči. Já se nikdy nezamilovávám na první pohled, ale když jsem ho poprvé viděla, líbil se mi moc. Ať je to jakkoli, vzhled je to, co u druhého hodnotíte jako první věc. No a manžel byl přesně ten typ, vysoký, chlupatý, to miluju. Já jsem ale nikdy neměla nějaký vyhraněný typ, kdyby byl můj manžel zrzavý a měl ty samé povahové vlastnosti a své charisma, líbil by se mi stejně. A jaké jsou ty jeho pozitivní vlastnosti? Nehádá se se mnou, není konfliktní. A vy jste? Hm, já jsem hádavka (potutelný úsměv). Poslední roky jsem se teda strašně zklidnila, asi věkem, člověk si uvědomí, že není nutné jít do konfliktu kvůli zbytečnostem, které se dají vyřešit v klidu. Takže když je doma něco, co se mi nelíbí, tak to řeknu a manžel se buď sbalí a jde si dělat něco na počítači, což mě dokáže vytočit úplně nejvíc (smích), anebo mi odpoví něco jako že mám být v klidu. To na něm miluju, že naše hádky nikdy nevygradují tak, že bychom na sebe řvali. Jste žárlivá? Jsem. Ale můžu říct, že už nejsem tak horká hlava, jako jsem bývala. Manžel mě ničím neprovokuje, není to zamindrákovaný chlap. Přesto z podstaty žárlivá jsem, ale ne tak, abych mu dělala scény.