Ještě včera řadový moderátor, dnes hvězda jako hrom. Tomáš Krejčíř (33) ze seriálu Rodinná pouta! Ostatně o ničem jiném ranní autobus plný školní mládeže nehovoří. "Holky! To bylo hrozný, jak se Eva rozešla s Adamem!" běduje pihatá brejlatá holčička a vypadá na omdlení. Rodinná pouta na Primě sleduje už 1 800 000 diváků. Není z toho náhodou představitel Adama neboli hlavní mužské role rovněž na omdlení? Představuji si, že ráno vstanete, mrknete do zrcadla a zvoláte: Hergot, jsem já to ale hvězda! Jo, to se mi stane jednou za rok… no, možná jednou za půl roku, že se podívám do zrcadla a řeknu si, že vypadám dobře. Těch dnů by mohlo být víc. Myslím, že jsou takové dva tábory, první přiznává, že se na Rodinná pouta dívá, druhý tábor tím seriálem pohrdá, jen málokdy se setkám s tím, že by o něm někdo nevěděl. V podstatě žiju normální život, pokud ovšem zrovna nejedu metrem. Včera jsem jel metrem. No a když si nevezmete čepici, nevrazíte si ji do čela, nenasadíte si sluneční brejle a nezahalíte se jako pumpa, musíte počítat s tím, že na vás lidi různě mávají, svěřují se vám, ťukají na vás a ptají se, jak to bude dál. Ale vy jste jako hrob. Já bych jim to hrozně rád řekl, ale my to nesmíme říkat, máme to ve smlouvě. Není to zas jak v tý Americe, kde třeba má ten Bruce Willis ochranku a musí jezdit v auťáku s kouřovými skly, tak to prostě není, ale je fakt, že už tím metrem jezdím míň. Ne proto, že bych lidi neměl rád nebo s nimi nechtěl mluvit, ale občas prostě máte depku a chcete bejt sám. Někdy si připadám jako šimpanz v zoologický. Lidi mu ťukaj na sklo a chtěj, aby byla psina. Určitě chtějí slyšet veselé historky z natáčení. Panebože, veselé historky z natáčení! Jako že by spadl někomu na hlavu kus dekorace nebo něco takového? Už jsme zažili, že někoho málem přizabilo světlo, ale to moc veselá historka není. Vzpomínám si, je to asi čtrnáct dní, jsme s Honzou Révaiem měli zahrát, že on je namol a já ho táhnu z kanceláře. Honza byl hrozně těžkej, já ho nesl a jak už jsem nemohl, opřel jsem si ho vedle dveří. Chtěl jsem je otevřít, on mezitím začal padat, rychle jsem ho chytil a ty dveře jsem nerad vysadil z pantů. Teď nikdo neřekl stop, takže se točilo dál, na place utržený dveře a padající Honza. Potom se všichni začali chechtat, tak uvidíme, možná, že to tam nechají a že to bude vtipný, to teď nedokážu posoudit. Ta práce není zase tak humorná, je spíš… Smutná? Smutná taky ne. Je tam sranda. Hezký vztah mám s Honzou Kačerem, s Lenkou Termerovou, což jsou moji seriáloví rodiče. Danu Morávkovou znám patnáct let, ještě z DAMU, chodili jsme spolu do ročníku. Ale Kláru Jandovou jsem neznal. Adam neznal Evu? Ne. Režisér si s námi dal rande v jedné kavárně, kde jsme si řekli co a jak. Oťukávali jsme se. Ne, nebyl to trapas, bylo to příjemný. Naše reálné seznámení probíhalo souběžně se seriálovým seznámením, začínali jsme si budovat vztah jako dva lidé a zároveň jako dva hrdinové Rodinných pout. Jenže co kdybyste se do Kláry Jandové zamiloval doopravdy? Spíš člověk přemýšlí, jak to udělat, aby to na té obrazovce vypadalo, že se zamiloval. Ale pravda je, že se k tomu člověku dostáváte tak blízko, jak by to za normálních okolností nikdy nešlo. Samozřejmě, když jste tak blízko partnerky, se kterou hrajete, tak vás ty věci napadají. Pak skončí natáčení, jdete domů, a pokud to neživíte nějak zevnitř, tak se to nestane. Mně se to bohudíky nestalo. My se teď s Klárou nevidíme, jako jsme se rozešli, takže spolu netočíme. Jak se různě píše v novinách, že spolu něco máme, tak to ani nemám chuť dementovat, tomu se směju. Takže žádná senzace, jen normální hezkej pracovní vztah. Mrzí vaši paní, že se dvakrát týdně v televizi zajímáte o jinou? Ta se moc ráda nedívá. Ne že by nějak žárlila, není ten typ, je to taková velmi inteligentní a rozumná bytost, v hlavě si všechno srovnala, ale nedělá jí dobře se na to nějak moc dívat. Ale díváme se. Nějak to vždycky přežijem. Dva večery v týdnu spolu prožíváte peklo? Ale moje žena má ten seriál v jádru docela ráda. A já se nestíhám dívat pravidelně a taky to není nic vyloženě příjemného, dívat se na sebe. Že bych si jako říkal: Páni, to jsem frajer, to mi to teda jde! tak to si neříkám. Koukat se na sebe je takový karabáč, kterým se mlátím. Děti se dívají? Davídkovi (miminko) je to naštěstí jedno, Dorinka (8) s Adámkem (4) se koukaj, oběma se to líbí. Hodně rodičů mi potvrdí, jak bezvadně funguje na děti, když se jim řekne: Hele, pokud si neuděláš úkol, nebudou Rodinná pouta. Byla vaše cesta k hlavní roli v seriálu o sto čtyřech dílech spletitá? Castingová agentura pořád neměla Adama. Zavolali mi tři týdny předtím, než se začalo natáčet. Ani jsem nechtěl chodit. Říkal jsem si, že seriál točí Prima a že je vyloučeno, aby tam nasadila svého moderátora. Celý management jednal o tom, jestli mi to dovolí, nebo nedovolí. Bylo to docela dramatické, já to vůbec nečekal a ani jsem o to neusiloval, sám od sebe bych tam v životě nešel. Vlastně to bylo absolutně o nervy. Dnes to funguje tak, že programový ředitel Primy chodí ještě se šéfem vysílání na schvalovačky, dívají se, diskutují a snaží se, aby seriál byl pořád co nejkvalitnější. Vy jste asi nikdy nehrál padouchy, že ne? Něčím připomínáte Mirka Dušína. No já bych možná chtěl bejt Mirek Dušín. Vždyť Mirek Dušín byl docela dobrej. Padouchy jsem hrál. Ve hře Taťka střílí góly jsem hrál podnikatele-zbohatlíka, který má pistoli. Byl jsem hrozná mrcha, co nemá v hlavě vůbec nic, naprostej ignorant a debil. V Čechovovi jsem hrál hráče, který jenom chlastá a destruuje. Ve hře Paraziti jsem byl na vozejku a terorizoval jsem celou rodinu, systematicky jsem je ničil, ale oni se tam ničili všichni. Depresivní hra. Ten kluk byl supermrcha. Já mám samozřejmě taky spoustu nedostatků. Nechávám věci na poslední chvíli. Jsem roztržitej. Chybí mi řád, zrovna ten Mirek Dušín v sobě řád měl. A někdy se beru moc vážně, neumím se shodit, což je na škodu. Dívat se na sebe s nadhledem je myslím ta úplně nejkladnější vlastnost. Co bude dál? Až Rodinná pouta skončí? Zhroutíme se všichni, diváci i herci? Doufám, že se diváci nezhroutí. Herci možná jo. To nemá cenu řešit. Každopádně velmi opatrně se spekuluje o tom, že bude další série. Je dobrý, když se člověk naučí do tý budoucnosti moc daleko nekoukat, protože to stejně nemá cenu.