Komik Luděk Sobota (61) byl léta parťákem nedávno zesnulého Miloslava Šimka, nejlepším kamarádem Jiřího Wimmera. "Nejsem vůbec z veselé rodiny," říká člověk, který bavil národ celá desetiletí. Přestože by chtěl občas své řemeslo pověsit na hřebík, napsal už další filmový scénář a založil si dokonce vlastní Směšné divadlo Luďka Soboty. S ním před několika dny představil novou hru Duševní hyena. Se svým divadelním souborem často jezdí po republice nebo hraje v Bijásku Martina Dejdara. Má vůbec ještě nějaké nápady? Jak se dozvěděl o smrti Slávka Šimka? Jaké je jeho vlastní divadlo? Jaké je vaše momentální duševní rozpoložení? To narážíte na název mého představení? Dá se říct, že se někdy skutečně cítím, jako by se na mě vrhla duševní hyena. Ale takový momenty jsem měl celej život. Taky proto, že jsem Blíženec a Blíženci se vyznačujou tím, že jsou vnitřně rozervaný. Já jsem schopnej změnit během dne třeba čtyřikrát náladu. Chvilku jásám radostí a najednou upadám do deprese. Samozřejmě mi k tomu nepřidá ani ten režim, kterej tu dneska je. I když byl premiér Gross na naší premiéře. (smích) Tenhle režim mě trochu zklamal. Kapitalismus jsem si představoval jako ideální systém. Živíte se jako komik už desítky let. Nemáte někdy stavy, že byste toho chtěl nechat? Tyhle stavy jsem měl, už když jsem začínal. Zaprvé když jsem se stal takzvaně přes noc populárním, tak jsem netušil, co to bude obnášet. Protože já jsem introvert a mám dodnes nejradši les, samotu a klid. A to jsem rázem ztratil. Jenže je to vlak, do kterýho naskočíte a nemůžete z něj vyskočit. Protože jak z něj vyskočíte, tak je to ještě horší. To se vlastně zabijete. Skončit, to by byl nesmysl. I když mám stavy jako všichni stárnoucí komici. Zrovna Jirka Wimmer skončil hrozně. To byl jeden z mých nejlepších kamarádů, já jsem mu mluvil nad rakví. Dokonce mu skoro nikdo z jeho kolegů herců ani nepřišel na pohřeb. Jirka působil ve studiu Ypsilon a z té Ypsilonky tam nepřišel nikdo. Konce komiků bývají velmi smutný. A co chcete dělat? Například jsem natočil dva filmy podle vlastního scénáře. Myslím, že oba dopadly dobře, ale kritici se postarali o to, že se o nich mluvilo nedobře. Takže mně udělali takovou ránu pod pás. Napsal jsem filmovej scénář na veselohru. Ten se natolik líbil jednomu majiteli továrny, že to chtěl celý zafinancovat. Ale tři měsíce nato zkrachoval, je v platební neschopnosti a není k sehnání. Podobně to dopadlo taky s Vladimírem Stehlíkem, ten mi taky slíbil peníze na film. Zase ho zavřeli. Až budu mít víc času, protože teď mám po premiéře a snažím se, aby vyšlo ve známost, že ta premiéra je dobrá, tak se pokusím sehnat nějaký sponzory. Nemůžu čekat, že by mi peníze dala třeba Česká televize nebo magistrát nebo ministerstvo kultury, protože žádná z těchto institucí mi v životě nedala ani korunu. Ani za komunistů, ani teď. Říká se, že každému komikovi jednou vyschne studnice nápadů. Jak je to s vámi? To se, myslím, nestane nikdy. Horší je, že se může stát, že ty nápady nebudu mít kde uplatnit. Nemám peníze na reklamu - a taky ty normální lidi, pro které nejraději hraju, nikoliv snobové, už skoro do divadla nechodí, protože na to nemají čas - a ani možná peníze. A taky možná nevědí, kde hraju a jestli ještě žiju. Kdo dokáže pobavit vás? Třeba Mistr Bean, tedy Rowan Atkinson. Tak u toho se chechtám. Z našich jsem měl kromě Vlasty Buriana a Menšíka jednoznačně nejradši Holzmana. Ten ovšem napsal jeden dialog za rok. Dneska to ty televize chrlej... To byly matematicky vypočítaný hlášky toho Holzmana. Třeba: Pláčete dobře, ale na cizím hrobě. To je nepřekonatelný. Nám se, myslím, se Slávkem Šimkem podařilo taky pár takových dialogů. Třeba můj zubař si pamatuje některý ty dialogy celý. Jste i v rodině bavičem? Tak to vůbec nejsem. A já doufám, že nejsem bavič ani na jevišti. To slovo ve spojitosti s mou osobou přímo nesnáším. Doufám, že jsem komik. Máte své vlastní divadlo. V čem je jiné než ostatní? Jiný je v tom, že se furt stěhujem. (smích) Není to divadlo, je to vlastně divadelní soubor. Protože já si vždycky pronajmu nějakej sál. Teď jsme v bývalém kině Kotva - v Bijásku. A po té ideové stránce - v minulé hře jsem se snažil o to, aby to byla kompaktní hra a aby to nebyla estráda. Aby to nebyl ten klasickej estrádní tvar - dialog, písnička, monolog, písnička. Ale lidi tohle stejně maj nejradši. Ve vašem nejnovějším představení se to nezvykle hemží černým humorem. Proč? Mluvím tam o svém vlastním pohřbu nebo radím lidem, jak se mají oběsit. Na závěr tam zpíváme písničku, která je tak smutná, že jeden náš bohatej kamarád se u ní rozbrečel, přestože je bohatej. (smích) Možná to souvisí s těma náladama, který teď mám ve větší míře než dřív. Smutný písničky jsem měl odjakživa rád. My jsme byli taková rodina, že když jsme na Silvestra slyšeli hymnu, tak jsme všichni brečeli. Nejsem vůbec z veselé rodiny. Kdy jste se dozvěděl, že zemřel váš dlouholetý kolega pan Šimek? On mi volal asi půl roku před smrtí, že má v úmyslu s našimi nejlepšími dialogy objet republiku. Jestli bych proti tomu nic neměl. Ale že bohužel teďka chodí po doktorech, tak až se vyléčí. Už k tomu bohužel nedošlo. Já jsem vůbec nevěděl, že je to tak vážný. Pak jsem se dozvěděl, že zemřel, když mi volali ráno z nějakých novin. To byla pro mě dost rána. Myslím, že jsme spolu napsali dobrý věci. Co chystáte do budoucna? Teď jedu psát a vymýšlet do jižní Itálie. Až se vrátím, čekají mě zájezdy s Duševní hyenou po republice. Potom letím na ostrov Mauricius se skupinou Kolumbus VYP a potom s částí souboru do Chicaga, kde vystupujeme na Silvestra. A na jaře snad už rozjedu svoji vlastní televizní šou, ale nic bližšího nechci prozrazovat.
Herec, režisér a autor filmových scénářů Luděk Sobota se narodil 27. 5. 1943 v Praze. Osmnáct let vystupoval v divadle Semafor, kde byl jeho partnerem Miloslav Šimek. Před třinácti lety založil Směšné divadlo Luďka Soboty, tady stále vystupuje společně se svou ženou Adrienou (43). S Adrienou se oženil před třiadvaceti lety. Je otcem dvou synů - Ladislava, který ještě chodí do školy, a Roberta, ten se stal novinářem. Jako herec poprvé zazářil v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, kde ztvárnil postavu přihlouplého poplety.
