Seriál Nedělního Blesku o rybaření našich celebrit pokračuje! Dnes si "na břehu" nahodíme s Pavlem Soukupem, hercem a dabérem s nezaměnitelným hlasem. Kdy jste se poprvé dostal k rybaření? Svou rybářskou kariéru jsem začal jako malý klučina se svým spolužákem Pepíkem Vyskočilem a jeho tátou. Vždy když jsme jako kluci nehráli házenou, šli jsme na ryby. Rybařili jsme většinou na Vltavě na Zbraslavi v jedné z mnoha malebných zátok. Setkal jste se s rybařením i ve filmu? Kupodivu ano, a to nejednou. Dokonce jsem daboval i rybářskou videokazetu. Bylo to pro lidi, kteří se nezabývali lovem trofejních sumců, ale lovili skutečně obrovské kapry, které s naprostou samozřejmostí po zdokumentování vraceli zpět vodě. Určitě se jednalo o kapry pohybující se za hranicí dvaceti a možná i více kilogramů. Zažil jste s rybami i kuriózní příhodu? Pamatuji si, že jsme jednou šli s mojí ženou Izabelou Strašnicemi, Štědrý večer na kahánku a najednou koukáme na kádě plné barevných kaprů. Vypadali jak papoušci. Tolik barev jsem na jedné rybě nikdy neviděl. Žlutí, bílí, červení. Málem jsme nakonec jednoho i koupili. Posléze jsme se večer u televize dozvěděli, že ti kapři byli ukradení někde v sádkách a každý z nich dosahoval cenou do závratných výšin. Údajně to byla velice vzácná, šlechtěná forma kaprů dovezená z Japonska. Snažíte se k rybaření vést i své dvě ratolesti? Začal jsem tím, že jsem s dětmi chytal na Slapské přehradě takové ty úplně malé čudličky do kyblíku na stavění báboviček. Byly to spíše takové pokusy, protože jsme tam běhali celý den a stejně jsme žádnou nechytili. Vždycky potvůrky zdrhly. Jinak dcera Patricie, které bylo osm, rozhodla, že chce prut. Na Vánoce mě tedy čeká koupě přívlačového prutu a speciální sady lesklých třpytek. Jsou u vás vánoční svátky spojené s rybími pokrmy? V dobách mého mládí kapr u štědrovečerního stolu samozřejmě nesměl chybět a i jako dospělý jsem byl dlouhou dobu nadšenec do pokrmů z kapra. Přesně jsem věděl, kde můžu očekávat nejvíce i nejméně kostí, kterou porci si mám vybrat, jenže vše skončilo dnem, kdy mi maminka udělala kapra, který byl tučný. Tehdy se mi udělalo tak špatně, že od té doby kapra nemusím. Vánoce jsem měl ale spojené hlavně s živým kaprem, který vždy plaval doma ve vaně. Pak ale přišel hrozný okamžik, kdy se vana vypustila, kapr se vyndal a položil na práh koupelny. To už jsem pelášil na druhý konec bytu, abych neslyšel tupou ránu, ze které se nebohý kapr už neprobral. Jediné, co mě trošičku bavilo, byla šupina, protože se tvrdilo, že zbohatnu, což jsem si jako kluk přál. Nikdy mi však šupina žádné bohatství nepřinesla, ale věřím tomu stále, ač již šupinu nenosím. Dnes už mám sám děti, a tak náš koupený kapřík putuje vždy zpět do rodného živlu. Nakonec jsem skončil tak, že jsem konzervový maniak. Tuňák v konzervě, olejovky na jakýkoli způsob. Konzerva je pro mě záruka, že mě nic nepřekvapí, že na mě nic nevyskočí. A co mořské potvůrky? Tak to je jiná. Rád mám smažené chobotničky, olihně a i jiné mořské plody. Co ale doopravdy nemusím, jsou ústřice. Můj zvídavý synek Pája, kterému je teď čtrnáct let, mě jednou následoval na společenský večírek. Jako první atakoval bar, na kterém ležela jedna jediná ústřice. Samozřejmě že ji chytil, na talíř s ní a běžel se pochlubit. Doběhl celý nadšený, že má jako jediný ústřici, a tak jsem mu řekl, ať si pochutná. Synek si ji tedy pokapal citrónem, vsunul a zblednul. Odkrvil se a s těžko opakovatelnými zvuky ústřici navrátil zpět do lastury. Ústřice vypadala jak netknutá a tak po tom, co ji Pája odnesl zpět na bar, záhy opět zmizela. Někdo si musel náramně pochutnat… Jaký druh rybolovu provozujete nejraději? Nikdy jsem nebyl žádný specialista a velký odborník. Považuji za krásné lovit v malých potocích a potůčcích, kam se sotva vlezete s jedním malým proutkem. Špička udice je mnohdy na druhé straně "řeky", ale já jsem šťastný. V těchto místech nikdy nikoho nepotkám a mám klid, který je pro mě dost vzácný. Čím je pro vás pobyt v přírodě? Absolutně vším. Bohužel si v tom čím dál míň rozumíme doma s mou rodinou, protože já jsem tramp a vandrák. Nejkrásnější chvíle svého života, myslím odpočinkového života, jsem zažil pod širákem u vody. Skutečně neznám lepší způsob kontaktu s přírodou. Ať už je pohodlí, nepohodlí, ať už je zima nebo teplo, když přijde nějaká slota, co je krásnějšího než najít smrk a schovat se před takovouhle šílenou průtrží a přežít to. Chodit bez zavazadel, mít jen celtu a deku a samozřejmě nějaký ten proutek. K vodě mě to táhlo, i když jsme byli jen na vandru. Voda byla základ. Musel být potok, splav nebo jen průzračná studánka. Vždy jsme se však k přírodě chovali s respektem. Máte nějaké oblíbence z rybí říše? Z mořských ryb by to byl určitě delfín. Mám k nim zvláštní vztah, trošku imaginární, a ani jsem žádného neviděl živého. Přesto na mě působí mile. Delfín mě tak fascinuje, že jsem o něm a o mořských potvůrkách napsal i dětskou knížku Delfínek Deo. Z našich domácích ryb by to byl určitě candát, jehož obdivuji za jeho lstivost a dar úspěšně se vyhýbat nástrahám nás rybářů. Mořská i sladkovodní ryba je losos, jehož také moc obdivuji, a mám radost, že tah lososů do České republiky je již třetím rokem obnoven. Losos je urputný bojovník. Vydává ze sebe neuvěřitelné úsilí jen proto, aby se vrátil do míst svého zrození. Dokážete rybu vrátit vodě? Tak to je těžká otázka. Když mám na rybu chuť a chci udělat radost rodině, tak se ze mě stává lovec. Nelituji a bez sentimentu rybu domů přinesu. Asi jako když chirurg operuje někoho blízkého, tak také musí mít racionální přístup. Zrovna tak to beru asi i já. Nemám rád ortodoxnost. Myslím, že život je mnohem košatější. Prozraďte vaše rybářské přání… Abych řekl pravdu, tak ze všeho nejvíc bych si přál ulovit zlatou rybku. Už dlouhou dobu na ni líčím, ale nějak se mi nedaří. Až ji však chytím, tak ji samozřejmě donutím splnit tři přání. Až mi splní první dvě, tak to třetí přání bude, že chci další tři přání, a tím ji zruinuji a konečně zbohatnu a budu mít klid. A co byste popřál našim rybářům? Přeji jim, aby rybaření byla jedna velká nekončící radost. Aby byly naše vody vždy čisté, ryby zdravé a aby se naše planeta vzpamatovala ze všech chyb minulosti. Nejsem ortodoxní ekolog a nemám rád přehnaná gesta. Přeji si, aby i tenhle rybníček, u kterého teď sedím, nebyl nechutnej, měl svou barvu, vůni a stále stejně krásné kouzlo. Každý z nás si musí uvědomit, že povrch naší planety tvoří ze sedmdesáti procent právě voda. Stejně jako bez kyslíku, tak ani bez vody by lidský život nemohl existovat. Všem rybářům světa tedy přeji, aby se k vodě dokázali chovat s respektem a úctou.