Její slova často vychází z úst Lucie Bílé a stávají se hitem. Gabriela Osvaldová (51). Jediná žena mezi drsnými členy poroty hudební soutěže Česko hledá SuperStar, famózní textařka, herečka i matka na plný úvazek. Se svým mužem, hudebním mágem Ondřejem Soukupem, tvoří úspěšný životní i pracovní tým už přes dvacet let. Mluví jako "dlaždič", její promyšlené texty ale miluje celý národ. Z její skladby Jampadampa se stal hit. Kdo ho nechtěl zpívat? Komu byl původně určen? A pro koho by Gábina text nenapsala? Jste se svým manželem už přes dvě desítky let. Vzpomenete si na vaše první rande? My jsme vlastně žádné neměli, protože jsme se znali mnohem dřív, než jsme spolu začali chodit. Znali jsme se z takové party kamarádů, kde byli hlavně začínající muzikanti. Znala jsem se i s Ondrovou první ženou, dokonce jsem mu byla na svatbě. A v životě by mě nenapadlo, že bysme k sobě mohli patřit. Jednou jsme se potkali na Národní třídě, když už byl rozvedenej. Já jsem mu v rozvernosti zezadu skočila na záda, praštila ho a zařvala: Čau, Soukupe! A on na to: Čau, Osvaldová, já jsem čerstvě rozvedenej, budem spolu chodit. Ale to byla vyloženě legrace. Nic takového jako první rande neproběhlo. Po kom je váš syn František? Co má z Ondry a co z vás? Bude taky umělec? On je takovej smíchanej. Co se týče vizáže, tak je absolutně po Soukupovi. Tam jsem já posloužila jen jako batoh na dítě. Ze mě vylezl malej Soukup. Jinak je střídavě po celé rodině, někdy je po mé mamince, někdy trochu po mém tatínkovi. Taky po Ondřejovi, ale povahově ne. Inklinuje k povaze Ondřejova bratra, a to je povaha komplikovaná. Všechno dobré má po mně a všechno špatné po rodině mého manžela. Ehm. Když byl František malej, zjistili jsme, že dobře maluje. Maloval až tak dobře, že poznal, že ho to nebaví. Teď začal dělat muziku, má kapelu. Dokonce nahráli i cédéčko a teď někdy by mu mělo vyjít. Takže druhý Soukup na scéně? My ale nejsme rodiče, kteří by svoje dítě nějak protěžovali. Byla jsem sama překvapená, že jsem schopná si pět skladeb z toho cédéčka poslechnout. Chtěla jste si někdy s manželem vyměnit roli a být chlapem? Bejt chlap jsem chtěla mockrát, ale neměnila bych to s Ondřejem. (smích) Zaprvé bych musela žít se sebou, což by byla ta nejstrašnější varianta. Chlap chci bejt v momentě, kdy něco nezvládám nebo kdy mi něco nejde. Samozřejmě že to maj na světě určitým způsobem lehčí, ale chlapem bych bejt nechtěla už z toho důvodu, že bych musela žít se ženskejma. Jste výborná textařka. Pro koho píšete nejradši? To je naprosto jasná odpověď - pro Lucku Bílou. Samozřejmě mě baví i pro jiný lidi, mám své oblíbence. Pro ni se ale píše fantasticky, neříkám, že jí dávám nějaký plytký hovadiny, ale ona to svým zpěvem povýší tak, že si textař může zamnout ruce. Ona tomu dodá brilantnost. Myslím, že kdyby to zpíval někdo jinej, tak by to tak slavný písničky nebyly. Mluví vám někdy zpěváci do textů? Vím, že jste se nesešly v představě třeba s Lenkou Filipovou. Tam uhodila kosa na kámen. Já jsem ten text napsala a Lenka řekla, že se jí tam něco líbí, že by to potřebovala zpřeházet, něco by nechala, něco vyhodila, což já nemám ráda. Protože ten text je jako básnička. Myšlenkově jsem věděla přesně, proč tam co je. A byly tam určitý věci, o kterých řekla, že si je netroufne zpívat. Byl to konkrétně text Jampadampa, který pak nazpívala Lucka o dva roky později. A myslím si, že to je dobrá věc. Lucka spíš přijde s tím, že se jí tam nehodí nějaký slovo, třeba že se blbě vyslovuje. Dokážete napsat text na čas nebo píšete, když přijde slina? Textař musí bohužel umět obojí. Samozřejmě ta druhá varianta je lepší. A i když je na to nějaký čas, že to neděláte po tu dobu a většinou to píšete za pět minut dvanáct před odnesením. Já ten čas proflákám a nechávám si to v hlavě uzrát. Samozřejmě někdy se to povede, ale tyhle věci se nedaj dělat jako Baťa cvičky. Vždycky říkám: Vy mě do toho presujete, ale já neslibuju, že to ta hlava pustí. Nemám to ráda, ale už jsem to udělala mnohokrát. Třeba nějaký reklamní texty. Ty jsou hotový za pět minut, zase za velký peníze. (smích) Je někdo z českého šoubyznysu, s kým jste si vyloženě nesedla? Nejde to s Karlem Gottem. Ondřej u něj hrál, nějaký věci mu dělal a chtěl ode mě, abych to otextovala, já jsem to zkusila, ale to nešlo. Nejsou to žádný osobní antipatie, ale on je pro mě takovej ten libozpěvnej hladivej tenor. A pocitově jsem se do něj vůbec netrefila. Ne že by to Karel nechtěl zpívat, ale já jsem mu to ani neukázala, protože to nešlo. Když napíšete píseň, jste si jistá, že je dobrá, nebo máte pochybnosti? Nikdy si nejsem jistá, jak to bude fungovat na lidi. Nejhorší je, když někdo přijde a řekne: Napište mi hit! To neexistuje. To by neudělal ani Paul McCartney. Napsat hit nejde. Dokud si nejsem jistá, že se mi ten text líbí a že se za něj nestydím, tak ho nedám z ruky. Myslím, že mám značnou autokorekci a že už rozpoznám, jestli ten text je kvalitní. A dokud mně nepřipadá, tak ho nikomu nedávám. Co je pro vás inspirací? To se dá těžko říct. Je to souhra náhod a všeho dohromady. Akorát já se často hrabu ve svým nitru a mapuju si pocity. A konfrontuju se s realitou. V textech se často tíhne k mezilidským vztahům. Když se řekne textař, lidé si představí někoho, kdo pořád sedí doma a píše si poznámky. Jaký je váš den? No, ono to tak daleko od reality není, když musíte u něčeho sedět na zadku a psát. Ale když ten nápad není, tak nemá cenu u toho stolu sedět. To už říkal pan Werich, kterýmu doporučili pracovní dobu od osmi do tří. A on tam seděl, měl nohu na židli a měl tam papír a na něm napsaný, co ho kdy napadlo. Myslím, že to skončilo tak, že tam měl napsaný akorát hovno. Většinou se mi stane, že usínám a lezu z postele si honem něco zapsat. Textař vypadá jako strašlivej povaleč, sedí, čumí, může i ležet a čumět, ale uvnitř hlavy se cosi lepí. Pak jsem schopná napsat celej text v kuse. Navenek vypadáte jako totální trdlo, který čumí do zdi, jakože jste promarnila celej život. Co na to rodina? Náš František třeba vůbec nechápe, jak mě za tu dobu, co čumím do tý zdi, jsou ochotní platit. On vůbec nechápe, z čeho žiju. Říká: Ale mami, dyť ty vůbec nic neděláš. Ty furt jenom koukáš. Ale ono stačí, když na mě takhle promluví a já to třeba zapomenu. Takže v tu chvíli je několik tisíc v hajzlu. (smích) Který z vašich textů je váš miláček? Já za svoje miláčky považuju texty od Buty a od Jarka Nohavici. Ty mě berou poněkud víc než ty moje. Ale já mám ráda - myslím, že se to jmenovalo - Dalekohled, pak mám ráda písničku z alba Hvězdy jako hvězdy a začíná to: být čistý jak líh. Mám ráda jednu písničku z Jampadampa, Černá kočka. Ten text je takovej dost drsnej, ale bohužel pravdivej, to jsem si celý odžila. Máte ráda mejdany? Ne. Proč? Je to strašný, ale vždycky mi to připadalo jako ztráta času. Mně se vždycky líbily takový ty nepřipravený večírky, který se urodily z ničeho. Když se najednou nacouralo pár lidí na zahradu a začlo to tam žít. Já jsem dokonce kdysi strašně štvala svoje kamarády. Když jsem se na těch večírcích začala nudit, tak jsem si četla. Já jsem si sedla do kouta, abych na tom mejdanu byla, a vytáhla knížku. Nelákalo vás to? Záleží na tom, co si člověk od toho mejdanu slibuje. Když se tam přijde někdo ožrat jako pytel, eventuelně přefiknout někoho cizího tak, že ho zatáhne a zavře se s ním v koupelně. Ožrat jako pytel jo, ale já jsem na tyhle krátkodobý sexuální mejdanový dobrodružství nebyla. Takže nevím, co by mě na tom mejdanu tak lákalo. Nehledě k tomu, že většina i těch inteligentních se tam za chvilku tak ožere, že začne být stejně blbá jako všichni ostatní Takže z nich nic dobrýho nevypadne. Máte ráda sebe? Ale v podstatě jo. Moje maminka vždycky říkala: Nehřeš, mohlo to bejt horší. Což je pravda.