Holka magor, rebelka nebo ostrá holka. Takové přezdívky provázejí už pár let zpěvačku Lenku Dusilovou (28). Drobná, hnědooká, nenápadná a plachá vypadá "civilní" Lenka v ulicích Prahy. Zpívala s Lucií, Čechomorem i Danielem Landou, získala ocenění Zpěvačka roku. Pro co kdy zahořela? Čí pracovní nabídku odmítla? Kteří muzikanti jí nejvíc vyhovují? Přemýšlí o rodině? Říká se o vás, že si své hlavně v práci prosazujete i přes mrtvoly. Je to pravda? To ne. To zní hrozně dramaticky. Když to vezmu třeba v komunikaci s kapelou, většinou vím, jak by to mělo hrát, nebo jdu po nějakých detailech, tak je to někdy nepříjemný. Ale myslím, že nejsem nějaká šplhounka, která by zabíjela lidi kvůli tomu, aby na sebe nějak upozornila. Do jakého stylu patříte? Myslím, že s tím stylem to je jasný. Nemám styl, že bych si ho vymyslela. Spíš dělám věci, který cítím. Dělám to tak, aby to bylo pravdivý, a nechávám se vést citem. Takže se do nějakých stylizací moc "neházím". Možná kromě toho, že mě baví nastavování zrcadla lidem. Ať už je to provokace, třeba to, že jdete s cigaretou na pódium. Zjistila jsem, že to umí lidi pěkně vytočit (smích). Nemyslím, že bych si pěstovala image rebelky, snažím se být co nejpřirozenější se všema svýma duhama i neduhama. Pro co jste kdy zahořela kromě hudby? Teď mě třeba začlo bavit běhat. Protože jsem cítila, že potřebuju tu kondici a že je docela "nátěr" běžet tím lesem a jít až za tu hranici, kdy člověk nemůže. Hořím pro spoustu věcí. Byla jsem třeba přes měsíc v Americe a seznámila se se spoustou muzikantů, a to bylo hrozně příjemný. Kdybyste nemohla žít v České republice, kde byste byla? Nevím. Teď bych to tak viděla na San Francisco. Je to nádherný město, bohužel strašně drahý. Ale má dobrou energii a cítím se tam dobře. Ale to může být hrozná iluze. Třeba bych tam roky nevydržela, ale kdo ví... Jste uzavřená, neuznáváte komerci, budujete si image téměř nedotknutelného člověka. Proč? Možná proto, že jsem tak dotknutelná. Prostě když je mi něco nepříjemný a někdo mi leze někam, kde mi to není příjemný, do mýho teritoria, tak se bráním. Myslím, že tak jak vypadám, jak se chovám, tak to koresponduje s tím, jak navenek můžu působit. Akorát že média mě musí označit za nějakou rebelku. Někdy jsem komunikativní a někdy ne. A řeším si to i v normálním životě. Úplně stejnej otisk. Spolupracovala jste s mnoha hudebníky. Na koho nejraději vzpomínáte? Dobře se mi dělá s Čechomorem a s mojí kapelou Secretion. To je přítomnost, i když jsem ji teď dala trochu do pohybu a na nějaký čas Secretion rozpouštím. Baví mě teď obklopovat se nižší hladinou hluku. Objevuju tím nový emoce, barvy, jiný zpěv. Ale tyhle dvě party - s těmi se mi zatím pracovalo nejlíp. Možná je to daný tím, že vím, co chci a naučila jsem se s lidma líp komunikovat. Zahazuju mindráky do popelnice. Co přinese budoucnost vaší hudbě? Změníte styl? Já o tom takhle neuvažuju. Prostě se mi teď dobře souzní s akustickou kytarou. Jakou pracovní nabídku byste nedokázala odmítnout? Nepochybně jsem už pár nabídek odmítla. Asi nejvtipnější, kterou jsem dostala, byla od Petra Kotvalda, abych s ním nazpívala duet. Ale musím ocenit jeho odvahu (smích). Jakou máte svoji nejvyšší metu? Už jste byla zpěvačkou roku… To mi určitě pomohlo, prodalo se víc desek, některý lidi se dozvěděli, že existuju, předtím si mě třeba nevšimli. Je dobrý dostat takovou cenu. Myslím, že ji mají dostávat umělci, kteří nejsou až tak známí a jsou nadaní. Je vaše písnička Holka magor o vás? Holka magor o mně není, ale dokonale ladila s mým extrémně pikantním obdobím, v kterém jsem se nacházela. A myslím, že to je s chutí a dobře nazpívaný. Co vás v životě nejvíc ovlivnilo? Proč jste taková, jaká jste? Nevím. Nějak se narodíte, žijete život, máte nějaký rodiče, dispozice, nadání… Prostě karty jsou rozdány. Jste racionální, nebo lítáte v oblacích? Na to má obrovský vliv okolí. Věřím, že můžu věci měnit, sebe měnit, přístup k lidem. V tohle opravdu věřím. A duchovní život? ... nebo vlastně růst? ... je pro člověka hrozně důležitý. Pro mě skrze hudbu. Jste v něčem naivní? Jsem, ale nemůžu popsat konkrétně jak. Propadám občas fascinacím z něčeho, z někoho, z nějakých situací... Občas to má zajímavé následky. Ale o tom se mi nechce mluvit. Jste romantická? Hm, asi už to tak bude. Možná je to jen hlubší prožívání a uvědomění si krásných věcí, situací. Rozhodně si vše silně užívám. Jaké máte noční můry? Noční můry? No, na nějaký si vzpomínám. Žiju v podnájmu, je to trochu underground. Asi dvakrát se mi stalo, že jsem se za svítání probudila-neprobudila a viděla za sklem partu vyjetých pankáčů. Dělali si venku mejdan a měla jsem pocit, že mě chtěj vyloupit. Pěknej přízrak. Ještě si vybavuju, že kouřili. Viděla jsem v tý tmě jejich žhavé konce cigaret. Myslím, že moje přízraky jsou jenom kombinace únavy a fantazie (smích). Kdy se rebelka Lenka Dusilová vybouří a začne řešit věci jako manželství, děti, rodinný život... ? Chi chi, rebelka... Já o tom hodně přemýšlím. Jsem normální buchta. Budu mít krásnou rodinu. Vlastně rodinu už mám.