Vlny na hladině českého šoubyznysu rozpoutali před pár týdny Support Lesbiens tím, že vyhodili svého kytaristu Yardu Helešice. Fanoušci byli v šoku. Místo něj pak byl do kapely přizván jiný kytarista. Co za tím vězí? A jak vlastně vznikl název kapely? Proč zpívají v angličtině a prorazili díky tomu už i venku? Odpovídali nám Kryštof Michal a Hynek Toman. Proč byl Yarda "odejit"? Kryštof: Rozcházeli jsme se v názoru na další směřování kapely. Možná to zní jako fráze, ale řešili jsme to půl roku. Pak pro nás s Hynkem zbyla na stole jediná dvě řešení: buď se rozpadneme, nebo se s Jardou rozloučíme. Myslím, že jsme zvolili to lepší řešení, i když neříkám, že dobré. Objevily se názory, že jsme se s ním už nechtěli dělit o prachy, ale realita je jiná, proto ani nemá smysl to někomu vyvracet. Můžeme to obhájit jedině činy. Vaše popularita závratně stoupá. Kam byste to chtěli dotáhnout? Kryštof: Chceme dělat muziku tak, aby nás bavila a fanoušky hodláme přesvědčit o tom, že pro ni máme stále stejné zaujetí. V Českém slavíku 2003 jste byli osmí. Za dva roky jste si tak polepšili o 50 míst... Hynek: To jste hodná, že nám to říkáte. Ani jsme to nevěděli. Je to super a máme z toho radost. Kde se ale vzal váš tak trochu podivný název? Kryštof: Nevymysleli jsme to, ale přihrál nám ho osud. Bylo nám osmnáct, zkoušeli jsme ve sklepě v Praze Na Poříčí a najednou někdo přišel s tím, že bysme někde měli vystoupit veřejně. Měli jsme asi šest písniček a název žádný. Začali jsme hledat inspiraci a rozhlíželi se kolem. Byla tam spousta nálepek s různými hesly, ale tohle "sedlo". Dlouho jsme o něm nepřemýšleli, ale vyjadřovalo podporu určité menšině a to se nám líbilo. Dnes byste název neměnili? Kryštof: Není důvod. K lesbičkám máme stejný vztah jako k jakýmkoliv jiným živým tvorům. Také jsme se tenkrát jako určitá minorita, která měla svůj styl života a zábavy, potýkali s majoritami. Tohle heslo z nálepky proto vyjadřovalo něco, co nám bylo vlastní. Jako majoritní společnost se chováme velmi uzurpátorsky a to je špatné. Já sám jsem se se svou malostí vždycky snažil bojovat a vůči minoritám se chovat ohleduplně. Člověk, který nedokáže vidět nic víc než vlastní svět, je pro mě "malý". O tom všem jsem přemýšlel už v šestnácti letech, a možná proto jsem ani nebyl schopen dostudovat. Co jste studoval? Kryštof: Gymnázium Jana Nerudy v Praze, ale přišlo mi to nezábavné. Ve třetím ročníku jsem otevřeným dopisem požádal, jestli by mě nechali odmaturovat dřív, že se to všechno naučím. Starý jsem na to byl dost, protože jsem opakoval, ale zamítli to. V kolonce vzdělání tedy uvádím: základní. Hynek: Já jsem kamenosochař. Na škole to bylo zajímavé, ale když jsem nastoupil do práce, dělali jsme jen haklíky a obrubáky a to mě moc neinteresovalo. Co to jsou haklíky? Hynek: Jakoby cihly z kamene a je z nich třeba postavený celý Týnský chrám. Jak jste na tom vlastně se svou sexuální orientací? Žijete se ženami? Kryštof: Jsem ženatý skoro čtyři roky, ale se svou ženou žiju s krátkou přestávkou už 11 let. Vloni se nám narodil syn Eliáš. Hynek: Mám přítelkyni skoro rok a mám ji rád. Kryštof: Máme dobrýho caparta. Je zdravej, veselej a má na mě pozitivní vliv hlavně po ránu. Když mě totiž probudí, jdu za ním a vidím, jak má roztaženou pusu od ucha k uchu, začnu se také "řezat". Dítě mám v kapele zatím jediný. Takže s rebelií je konec? Asi se to po těch letech přetransformovalo, ale určitě to vychází i z mého rodinného zázemí. Svoje rodiče, kteří se poznali, když tátovi bylo šestnáct a mámě osmnáct, a žijou spolu dodnes, jsem vždycky obdivoval. Vaše žena se živí módou. Radí vám, co na sebe? Kryštof: Nosí mi hodně oblečení, ale ví, že půlku z toho vůbec neoblíknu. Nezlobí se a zase to odnese. Jednou za čas nosíme velkej pytel s vyřazeným oblečením do Armády spásy. Proč vlastně zpíváte anglicky? Kryštof: Když jsem poprvé chytil mikrofon, nic jiného mě nenapadlo. Nikdy předtím jsem nezpíval, do zkušebny mě poprvé přivedl kamarád, který mě slyšel zpívat si, když jsem jako DJ pouštěl desky v jednom klubu. Časem nám hodně našeptávačů říkalo, že když bysme zpívali česky, prodáme daleko víc desek, ale děláme to tak, jak se to líbí nám, a neřešíme to. Když mi bylo patnáct, strávil jsem pár týdnů v Anglii a postupně se ukázalo, že to k něčemu bylo. Podařilo se vám díky dobré angličtině prorazit i venku? Náš přístup byl od začátku takový: Pojďme dělat muziku tak, jako bysme žili třeba v Anglii, na plný pecky, bez ohledu na to, že děláme pro malý český trh. Ať nám to dobře hraje a zpívá, ať natáčíme kvalitní videoklipy atd. Je to příjemné, když přijde třeba mail od Američana, že to je bomba, co a jak děláme. Prvoplánově jsme ale za hranice nikdy prorazit nechtěli. Pakliže člověk není ochoten na jiném trhu i tvořit, je to cesta na dlouhé míle. Svého času jste měli spor s Janem Kalouskem kvůli údajnému okopírování motivu z jeho písně. Jak to dopadlo? Kryštof: Bez rozpaků jsme uznali, že písničky se opravdu podobají, ale trvali jsme na tom, že naši skladbu jsme vymysleli my. Sedli jsme si ke kytaře a nabouchali ji do počítače, jak nám přišla pod ruku. Pan Kalousek to mohl dát k soudu, ale neudělal to.