Je nejlépe placenou modelkou na světě. Dvacetiletá blondýna z Děčína Karolina Kurková za loňský rok vydělala 180 miliónů korun. Na rozhovor, který Nedělnímu Blesku exkluzívně poskytla v pražském hotelu Four Seasons, však nepřišla pozdě, s manýrami supermodelky, ale s přesností králů. Jen během rozhovoru se nechtěla fotit. Po pár minutách bylo jasné proč. Karolina je totiž živel, během vyprávění divoce gestikuluje, nadšeně se směje, a když je potřeba, přidá i pěveckou ukázku. Uvelebená ve starožitné pohovce, v lehoučkých šatech a robustních kožených holínkách, které koupila v Africe za pár dolarů, nepřipomíná právě sexbombu z titulních stran nejprestižnějších módních magazínů. A když po dlouhé době přijede do Čech, ze všeho nejdřív si dá, jak sama říká, "dobrý naše jíd-o. Kachnu, knedlíky a svařáka!" Ale jak se ukázalo i při našem setkání, už se jí pletou česká slovíčka. Prostě už asi patří do velkého světa. Co vás vždycky překvapí při návratu domů? Domov pro mě znamená Děčín, ale co mě vždycky znovu ohromí, je nádhera Prahy. Architektura, celkové kouzlo toho města.Vždycky si řeknu "pane jo". Na přehlídkách už se objevujete jen jako speciální host, třešinka na dortu... No, přehlídky jsem chodila čtyři roky a dělat rok co rok všechna světová města, Milán, New York, Paříž, to je hrozný záhul. Do budoucna chci ubrat ještě víc a soustředit se na jiné věci. Chtěla bych víc cestovat, zastavit se někde na delší dobu, abych to místo mohla skutečně poznat, projít všechna muzea, protože mám ráda umění, obzvlášť miluju černobílé fotky. Můj byt jich je plný. Vy sama taky fotíte... Ano, taky, ale vždycky ten foťák někde nechám. Od jisté doby mám proto nejradši ty na jedno použití, u kterých mi není líto, když je ztratím. V New Yorku teď kupuju nový byt, v části Trebeca. Bude mít výhled na Brooklynský most, na řeku. Charakter toho bytu by měl být velmi moderní, strohý, oživený nějakými staršími uměleckými kousky. Takže při poslední návštěvě Prahy jsem obíhala galerie a starožitnictví. Jak si vysvětlujete, že ve světovém modelingu uspělo už tolik českých dívek? Asi to bude v našich rysech. Máme určitý typ nosu, výrazné lícní kosti, rty a hlavně výraz očí. Náš pohled není prázdný, něco se v něm děje. Nedá se to úplně přesně pojmenovat, prostě náš výraz má náboj. Pomalu přibývají firmy, které pracují i se silněj-šími modelkami, podobnějšími normálním ženám. Co si o tom myslíte? Samozřejmě že nemůžou být všichni lidi hubení jako modelky. Na druhou stranu já nejsem štíhlá, protože bych byla na dietě. Mám to prostě v genech, celá naše rodina je štíhlá. Je dobře, že jsou firmy, které se zaměřují na silnější lidi. Některé ženy těžko snášejí módní diktát hubených modelek, přestože na nich zřejmě oblečení vypadá lépe. Neměly by se na mola vrátit křivky? Ale já zas nejsem takový hubeňour, taky mám kurvy. (Karolina si omylem počeštila anglické slovo curves = křivky. Když jí dojde, co řekla, propukne v záchvat smíchu.) Mám prsa i zadek. Je to taky volba návrhářů, jak sama říkáte, na hubených holkách asi modely vypadají lépe a lépe se prodávají. Před pár lety jste na otázku týkající se plastik reagovala jednoznačně odmítavě. Platí to ještě? Platí! A myslím, že by se ke mně připojil každý, kdo viděl americkou reality show Chci slavný obličej. Hlásí se tam lidé, kteří chtějí vypadat jako nějaká celebrita a podstoupí kvůli tomu i plastiky. Je tam vidět celý proces té proměny, vidíte bolest, kterou ten člověk cítí, plánování, co je potřeba změnit "tady zapošít, tady useknout". Neliší se to moc od toho, jak řezník porcuje maso. Médii nedávno proběhla zpráva, že byste měla hrát v pokračování filmu Dannyho parťáci s Julií Roberts a Georgem Clooneym. Jak to s vaší účastí ve filmu vypadá? (Hluboce si povzdechne.) Uvidíme, uvidíme. Víte, já nechci nikam pospíchat. Nechci se cpát do filmu za každou cenu. Když už bych takovou nabídku přijala, chtěla bych, aby to bylo něco, co lidé nebudou očekávat. Nechci být ve filmu jen ozdoba, blonďatá kráska. To radši začnu třeba v nezávislém filmu. Ono je pak strašně těžké se z takové škatulky vyhrabat a dostat roli, kde člověk může opravdu hrát. Na tom také ztroskotala většina modelek, které chtěly uspět ve filmu. Přijaly role v kasovních trhácích, kde byly jen za krásné, a pak se na ně rychle zapomnělo. Zatím chodím na hodiny herectví, čtu scénáře, vybírám, co by mohlo být to pravé. Já nepotřebuju dostat roli, která by mě proslavila. Neříkám, že jsem slavná, ale popularitu prostě nepotřebuju. Potřebuju příležitost dokázat lidem, že nejsem jenom hezká, že něco dokážu. Možná budu hrát chlapa (smích). Zahraniční média vás uvedla jako modelku s nejvyššími příjmy za poslední rok. Jak to s člověkem zamává, když má takové příjmy? Já si myslím, že jsem pořád nohama na zemi. Kohokoli se zeptáte, řekne vám, že jsem pořád stejná a peníze na to nemají vliv. Peníze by neměly změnit nikoho. Už pět let je po vašem boku přítel Alessandro Bazzoni, který vás objevil. Jak jste zvládli být tak dlouho spolu? Prostě se to podařilo. Záleží přeci na těch dvou lidech. Ale on mě neobjevil. To byla moje kamarádka, která poslala moje fotky české agentuře a tím všechno začalo. On není ani můj manažer, mám tým lidí, kteří se o mě starají, agentury. Spíš mi radí v businessu, protože je právník a obchodník. Je pro vás problém pózovat nahá? Není, nahota patří k životu. Myslím, že za nahotu se není třeba stydět. Strašně se mi líbí třeba hezké černobílé akty, když jsou skutečně o kráse těla, něžné, jemné. Sama jsem se ale úplně nahá nikdy nefotila, vždycky to byl jen takový dráždivý náznak. Ale proti nahotě nic nemám. Když se s někým milujete, taky přeci nejste oblečení. Jak se vidíte v šedesáti? Hodně dětí... Kolik je hodně? Tolik, kolik bude možné, to se nedá ovlivnit. Aspoň tři. A určitě bych chtěla nějaké adoptovat. Myslíte že je možné věnovat stejnou lásku adoptovaným dětem jako vlastním? Naprosto. Tam není rozdíl, dítě jako dítě. Já miluju děti a považuju za strašně důležité starat se o děti, které třeba nemají domov. Co by za to daly, mít normální rodinu, sourozence.