Je gentleman každým coulem, miláček žen, sympaťák a charismatický muž. Jan Čenský (42). Přestože v něm mnozí stále vidí prince z pohádek, ve skutečnosti je obyčejný chlap, otec malého Matyáše, který rád odpočívá ve svém domku nedaleko za Prahou. Hraje v Divadle U hasičů, je častým moderátorem společenských akcí včetně soutěží Miss. Před časem bylo jeho jméno spojováno s lyžařkou Kateřinou Neumannovou. Spekulovalo se o tom, že Jan je údajným otcem její dcery Lucinky. Vyjadřovat se k těmto "špekům" ale herec odmítá. Jak poznal nejslavnější český princ svou osudovou ženu? Dvoří se mu královny krásy? Ženám se líbíte. A co vy, připadáte si hezký? "To je hrozný. Když někdo řekne, že je šikovný nebo čestný, tak je to vždycky podezřelé. Když o sobě chlap řekne: jsem hezkej chlap, tak to je divné, ne? Naopak - léta běží a je to čím dál horší." Jak vaše manželka přijímá vaši roli gentlemana a idolu něžného pohlaví? "Špatně. Četl jsem nedávno krásný fejetony od jednoho pána, který psal o harašení. Myslím, že to nazval sexuální ticho. Protože co haraší, vydává zvuk, a pak je sexuální ticho, to je podstatně horší než to harašení. Takže když to haraší, je to v pořádku. Haraší to v přírodě a nejenom zjara. Myslím, že by to mělo jiskřit mezi mužem a ženou, protože tak je to správně, příroda to tak zařídila." Dvoření tedy do běžného života patří? "Někdy to dvoření mezi lidmi chybí. Ten autor to nazval správně, že harašení vymysleli Američané. Ne ženy, ale psychiatři a psychologové, aby mohli na kanape položit tu ženu, chudinku, na kterou ten chlap byl sprostej, protože jí podržel kabát a dveře a vzal těžký kufr a hajzl už si myslel, že dostane nějakou odměnu. Já jsem tak byl vychovaný, abych se dvořil, a budu to dělat dál. Muž se může hezky chovat k ženě a může mu být patnáct nebo padesát a nemusí za to něco chtít. Samozřejmě i moje žena to tak někdy bere, ale myslím, že jsme spolu dost dlouho na to, aby pochopila, že nic nehrozí." Stalo se, že jste gentleman někdy nebyl? "Určitě. Jsem třeba hrozný řidič. Nemám trpělivost. Dokonce to jednou došlo tak daleko, že jsem i zastavil. Byla bouračka. Tři dámy vjely pomaličku do křižovatky přes hlavní silnici a koukaly. Jel jsem za nini a říkal jsem si: holky jeďte, nebo nás někdo sejme. Tak jsem na ně zatroubil. A když jsem je předjížděl, tak ony zatroubily na mě.V tu ránu se mi zatmělo. Vystoupil jsem a říkám jim: Já jsem na vás troubil proto, že je strašně nebezpečné to, co jste udělala. Můžete mi říct, proč jste troubila vy? Ona na to: Já jsem netroubila. Tak tedy troubilo to auto! A ona seděla a říká: To jsem troubila já! Protože jste na nás taky troubil. Tak to jsem si nikdy nemyslel, že bych to udělal." Několikrát jste uváděl soutěž Miss. Dvořily se naopak dívky vám? "To ne. Nemají důvod mi nadbíhat, protože nejsem v porotě (smích). Naopak se snažím, aby byl mezi námi velmi příjemný vztah a dělám to z toho důvodu, aby měly na jevišti nějakého kamaráda. Protože nechat se svlíknout do plavek, prozradit míry, váhu, výšku je odvaha.A mým úkolem je, aby se tam cítily příjemně, aby tam nebyly samy." Jaké oblečení nemáte rád? "Pracovní, to znamená oblek. Ale opravdu nejlépe se cítím nahatý. U nás na nudistické pláže ale bohužel s tímto obličejem nemůžu." Spát chodíte taky nahatý? "Spát chodím v tričku." Jaké ženy se vám líbí? "U žen nemám vyhraněný typ. Přitahují mě takové, které mají tajemství, jak říká klasik, které mají dobře utajené housle." Jak jste třeba "sbalil" svou manželku? "Seznámili jsme se zvláštně. Ona měla přítele. Běžel jsem do Divadla Na zábradlí a od metra šel přede mnou bílý kabát, na zádech nápis ňaf ňaf. Šel jsem za tím nápisem. Pak byl konec představení a já jsem ještě seděl s kamarády. Jediný kabát, který byl v šatně, byl ňaf ňaf. Zrovna tam přišla majitelka toho kabátu a já jsem jí do něj pomáhal. Vedle stál kolega z divadla a tak divně na mě koukal. Když jsem se zeptal, jestli slečnu můžu doprovodit, řekla mi: Děkuji, já už doprovod mám. Po nějakém čase jsem točil na Barrandově a najednou vidím bílý kabát ňaf ňaf.A ejhle! Už tam nebyl ten pán z divadla.." Chystáte se prý vydat knihu. O čem bude a kdy bude? "Myslím, že to je trochu předčasný a ještě nějakou dobu si budu muset něco pamatovat. A opakuju, že nevím, co bych řekl tak zajímavého, co by se dalo dát do knížky. Ještě nějaký rok by to mohlo počkat." Jste milionář? "Jak to myslíte?" Jestli jste milionář. "Kdybych prodal všechno, co mám, jsem milionář." Je role, na kterou byste si netroufl? "Netroufl? To mě vždycky přitahuje! To je stejné jako na to nemáš. Tohle mě vždycky odmalička přitahovalo. Třeba jsem několikrát spadl v lomu, protože mi někdo řekl: Tohle nevylezeš." A na co byste si netroufl třeba ve sportu? "Nebudu už asi začínat se skateboardem." Děláte ztřeštěnosti? "Dělal jsem. Ale teď už to bohužel nejde. Kvůli ksichtu. Protože když jsme dělali happeningy, tak to bylo nejlepší, protože vás nikdo neznal. Byli jsme třeba čtyři, postavili se na nejužším místě na Václaváku, koukali nahoru a říkali: To nemůže skočit. To je blázen! Neuplynulo ani pět vteřin a tam byl v tu chvíli takový špunt! Ale když se tam teď postaví Čenský, tak si lidi řeknou, aha, tady se asi něco točí."