Je to šok! Jiřina Bohdalová (72) se rozhodla pověsit herectví na hřebík! Je unavená. Naše nejpopulárnější herečka poprvé v životě a s největší vážností prohlásila: "Hru Lásky paní Katty dovedu do derniéry a potom se už opravdu na všechno vybodnu. Nahrála jsem se už dost." Tohle její příznivci, vlastně celý český národ, nečekali a jakoby jedním dechem volali: "Bohdalko, tohle nám nemůžeš udělat!" Herečka ale rozehrála snad ten nejtěžší part svého života. V divadle i v soukromém životě. Jde jí teď pouze o jedinou věc, boj dohrát a mít klid. Právě píše odvolání, požaduje výmaz své osoby ze seznamu Stb a klidně se prý podívá i do Štrasburku. A na prknech, která znamenají svět, bojuje ve Vinohradském divadle s jednou ze svých nejtěžších rolí. Ve hře irského dramatika Briana Friela Lásky paní Katty herečka přímo exceluje. Jeviště patří jen jí a ona podává úctyhodný výkon. Odměna je veliká - aplaus obrovský. Vypětí organismu je ale obrovské a tak se paní Jiřina rozhodla "umět přestat v pravou chvíli". Musíte být fyzicky i psychicky naprosto zničená... Ale ani ne. Klobouk dolů. Těžká role, dvě hodiny neopustíte jeviště a nezavřete ústa. Jak jste to zvládla? V době zkoušek jste měla plnou hlavu soudu kvůli vaší údajné spolupráci s Stb... V den soudu jsem nezkoušela, protože bych to asi těžko zvládla. Čas jsem měla, dokonce jsem přišla na jeviště s odhodláním, že zkoušet budu. Nebylo to ale možné. Byla jsem příliš rozložená, rozčilená a nemohla jsem se soustředit. Druhý den jsem už ale nastoupila. Profese je profese. Pokud vím, v Láskách paní Katty máte jednu z vašich nejtěžších rolí. Uvažovala jste dokonce o odložení premiéry.... Ano. Člověk v sobě ale přece jenom má vůči tomu divadlu takovou zakódovanou povinnost. Neměli by asi velkou radost, kdybych premiéru odložila a oni by museli přehazovat repertoár. Jak se, prosím vás, takový dlouhatánský monolog učíte? Člověk se tomu musí věnovat, dát tomu ten čas. Někdo se učí v noci, ale to já neumím, protože spím. Zato ale brzo ráno vstanu a odpočatá se na to vrhnu. Musí to být dennodenní systematická práce. Taková, aby vás v noci někdo probudil a vy jste to mohla ze sebe okamžitě začít sypat. Kolik času vám taková role zabere? Zkušební doba je dva měsíce, ale do toho přišly svátky vánoční, takže jsem si musela sama memorovat na chalupě. Nahazoval mi to vnuk Marek. Četl mi ty druhé role, takže, když šel na premiéru, znal to téměř nazpaměť. Byla jste nějakou dobu bez divadla. Váhala jste, než jste paní Katty přijala? Váhala, protože divadlo mi opravdu a upřímně řečeno vůbec nechybělo. Už jsem se toho nahrála dost. Chvilku mě museli přemlouvat, teď jsem ale za to moc ráda. Jako Katty hodně komunikujete s publikem.... A to mě moc baví. Když hraju, tak vnímám především diváka. Tady ho ale vnímám ještě daleko víc. Také proto, že jsem po operaci a vidím jako rys. Dřív pro mě hlediště bylo jen taková sympatická zamlžená krajina. Teď je to opravdu z očí do očí. Prý jste hluchá na nápovědu. Nebojíte se, že vám může vypadnout text? Zvlášť tak těžký text? Jsem si skoro jistá, že nevypadne. Ale pro jistotu to radši zatluču na dřevo. Text musíte znát tak, že nememorujete jenom mechanicky. Velice důležitý je obsah, a když vám náhodou vypadne to pravý slovo, tak ho můžete nahradit okamžitě něčím jiným. Tu roli skutečně musíte znát tam, zpátky, zprostředka. U paní Katty to jsou takové monology, ve kterých vám žádná nápověda na světě nepomůže. Na jevišti jako Katty působíte tak, jakoby vás text zrovna napadl a nebyl vůbec naučen..... Vladimír Dvořák říkal, že prací se musí vygumovat práce a teprve pak to vypadá lehce. Čili, té práce tam musí být o sto procent víc. To aby divák už neměl pocit, že je to práce, ale že si to tam v ten okamžik zrovna vymýšlíte a skutečně s divákem spontánně komunikujete. Právě se odvoláváte k Vrchnímu soudu v Praze a požadujete výmaz vašich údajů ze zveřejněného seznamu spolupracovníků Stb. Politici by na trhlinu v zákoně nejraději asi pozapomněli..... S tím jsem celkem počítala, že pozapomenou, poněvadž toho mají hodně, jak je vidět. Já jsem ale nezapomněla a dotáhnu to do samého konce. A nelze vyloučit, že to všechno bude řešit i Ústavní soud. Vy jste si svým vítězstvím jista, že? No ano. Jinak to ani nejde. Protože, jestliže je zákon špatný, tak se musí napravit. A protože tento zákon se týká mě, tak já chci, aby se změnil a budu pro to dělat všechno. A když bude někomu jinému vadit zase jiný zákon, tak mu doporučuju, aby to udělal také tak. A možná budou všechny ty naše zákony potom dobrý. Jste držitelkou neuvěřitelných deseti Cen TýTý. Letos jste zrcátko nedostala. Není vám to líto? Upřímně, ale opravdu upřímně si myslím, že je to dobře, protože to byla už vyjetá kolej a už to nebylo zajímavé. Takhle to má být, aby člověk zase o ty své diváky usiloval, bojoval a hlavně neustrnul. Třeba ho nedostanu příští rok, ale možná ten přespříští, ale bude to zase plné napětí. Z médií a ze všeho teď kolem musíte být nesmírně unavená.... Skutečně velice. Hlavně z médií. A slibuju si, že až dovedu Lásky paní Katty do derniéry, už se na to všechno vybodnu. Jsem už skutečně unavená a ráda bych taky trošku toho klidu. Hm. To mi chcete nakukat, že už si fakt nezahrajete? Máte pravdu, já to nevím. Taky nevím, jak dlouho se Katty bude hrát. Teď hovořím o mém momentálním stavu. Co vy ale víte? Vypoví mně paměť, může přijít, nedej Bože, nemoc... Může přijít všechno. Vždyt mi bude 73 let a to není legrace. Já sice vypadám dobře, to já vím, ale možná, že jsem jenom jako to červené jablko, které je zevnitř celé rozežrané.