Kdyby na to přišlo, mohl by se klidně živit jako gigolo. Jenže se dal na zpívání. Je to pohledný chlap s jiskrou v oku a charismatem a na to právě ženské letí nejvíc. Proč je však Martin Maxa (43) zapřísáhlým odpůrcem manželství? Co se mu líbí na ženách a dokázal by být věrný? Živí ho víc zpívání, nebo podnikání? Jaký je doopravdy? Letěly na vás ženy ještě před tím, než jste se prosadil jako zpěvák? "Po téhle stránce jsem asi nikdy problém neměl." Co se vám na ženách líbí nejvíc? "Prošel jsem si dobou, kdy jsem se řídil hlavně exteriérem, ale to jsem byl mladej. Pak jsem dospěl k tomu, že některé věci nejsou pro to, abyste si s někým rozuměli, tak podstatné. Dnes mě zaujme žena, se kterou si mám co říct a povídáme si třeba dvě hodiny. A pak musí přeskočit ona pověstná jiskra." Proč se ale už nikdy nechcete oženit? "Manželství není pro mě a mám k téhle instituci despekt. V mých očích je to »vykradač« lásky - a vím, o čem mluvím. Před dvaceti lety jsem byl ženatý přesně rok. Bral jsem si slečnu z lásky a před svatbou s ní chodil dva roky. Jenže během dalšího roku se ta láska začala vytrácet a zjistili jsme, že naše hodnoty se různí." A kdybyste potkal tu "Pravou", tu byste si také nevzal? "Na to se přece nepotřebuju ženit. Nepotřebuju, aby mi nějaký páprda na výboře říkal, že s tou slečnou budu, dokud nás smrt nerozdělí. Já přece vím, jak dlouho chci být s druhým člověkem. Klidně s ním budu až do smrti, když na to přijde, ale nemusí mi to říkat někdo, koho vůbec neznám." Takže byste dokázal žít s jedinou ženou a zůstat jí věrný? "Určitě. Po tu dobu, co to mezi námi bylo hezký, jsem nikdy žádné ženě, se kterou jsem žil, nezahnul. Nemám důvod. Promiskuitní nejsem a zářezy na pažbě si nedělám. Vždycky to u mě probíhalo tak, že vztah kulminoval, ale pak se pomalu vytratil. Žádné dramatické rozchody jsem však nikdy nezažil a většinou z nás zůstali přátelé. Člověk jen nesmí nechat volný průchod své ublíženosti a ješitnosti." Takže vy nejste ješitný? "Asi jo, jako každej chlap, ale když vztah "vyšumí" - a nejsem to vždycky já, kdo druhého opouští - určitým psychickým násilím tu bolest dokážu potlačit. Přebolí to a zlomí se to. Řeknu si: Nebuď trapnej, nebo se té holce úplně znechutíš. Průšvih je, že většina lidí to v tu chvíli chce řešit za každou cenu a třeba udělají něco, čeho pak litují. Citům se ale nedá poručit, a když to tam už není, tak to tam už nebude nikdy. Zamilovanost pomine vždycky, to je jistý. Pak přichází přátelství a určitá závislost jednoho na druhém, ale když pomine i tohle, tak se to už nespraví. A každý si může nalhávat, co chce." Proč žijete sám, když máte, jak říkáte, hezký vztah s maminkou svého syna Ivoška Silvou? "Vídáme se často, ale bydlíme zvlášť. Jsem rád sám a vůbec to nepociťuju jako osamocení. A se Silvou máme hezký vztah. Nepamatuju si, že bysme za ta léta, co se známe, na sebe někdy zvýšili hlas. Každý víme o skrytých "jeskyňkách" toho druhého a nesnažíme se navzájem předělávat. Oběma dětem věnuju svůj volný čas rovným dílem a myslím, že žádná z maminek, ani Ivoškova maminka, ani Barbořina, si na mě v tomhle nemůžou stěžovat." A co kdyby Ivoškova maminka začala žít s jiným mužským a nečekala jen na vaše návštěvy? "K tomu se vůbec nemůžu vyjadřovat. To je pouze její věc." Co vás živí víc? Zpívání, nebo podnikání? "Živí mě obojí." Ve vašem litvínovském klubu Pionýr se ale prý občas střílí... "Přímo v něm ne, ale v okolí se to už stalo. Bohužel tenhle region je tím "nemocnej" a něco takového o něm hodně vypovídá. Lichotivé to zrovna není." Chcete v Litvínově zůstat napořád? "To určitě ne, ale v nejbližší době se stěhovat nebudu. Na "severu" mám rodiče v požehnaném věku i děti. Svou představu do budoucna ale už mám." Teď je proti vám vedeno trestní stíhání kvůli tomu, že jste se porval s přítelem jedné z finalistek soutěže Missis 2004 poté, co ji brutálně napadl. "Něco takového, aby chlápek, který dostane žárlivej amok, před očima ostatních svou přítelkyni bil pěstí do obličeje a kopal do ní, jsem ještě neviděl. Dalo se snad čekat, že se zachovám jinak?" Vždycky jste ochránce slabých a ohrožených? "Zní to pateticky, ale asi to tak je. Odmala jsem například hltal Vinnetoua a Old Shaterhanda a slova jako čest a morálka pro mě mají váhu. Nikdy bych se nechtěl probudit a vidět v zrcadle ksicht, ze kterého by se mi dělalo špatně. I když je to nepříjemné čelit obvinění, kdyby na to přišlo, udělal bych to znovu. Musel bych. Když by něco podobného člověk začal brát jako "normál", který ho nechá chladným, kam bysme dospěli?" Mezi řádky se tyto hodnoty objevují i ve vašich písničkách. "Není to programově, spíš podvědomě. Nad svým třetím albem, Desátým patrem, jsem se pořádně zapotil. Připravoval jsem ho dva roky a myslím, že je zatím nejlepší. Je procítěné a hodně je oceňováno i po muzikantské stránce. Taková ta klasická "rychlokvaška" to ale není. Nemůžu se rouhat, že by se prodávalo špatně, ale přesto bych si přál, aby se k lidem dostalo víc. Teď připravuju reedici. A na jaře mě čekají koncerty." To, že umíte ještě malovat, je známé, ale prý také chcete napsat román a dokonce máte nabídky k filmu... "Mám různé poznámky v šuplíku, ale ještě to není "to pravé ořechové". A nabídky k filmu mám, ale ještě se neuzavřely. Nejradši bych si zahrál hrdinu v romantickém filmu. Překvapuje vás to?"