Během své kariéry natočila desítky filmů. Byla vzdělaná, talentovaná, krásná. Hana Vítová. Její hluboké melancholické oči a zasněný pohled byly nesmazatelně zařazeny do pokladů českého filmu. Jako Noční motýl si zajistila nesmrtelnost. Svému hereckému kolegovi zachránila dítě, vlastní dceru pohřbila. Drobná a štíhlá žena s proslulými havraními kadeřemi se stáhla do ústraní. Nepřijímala ani své nejbližší přátele a kolegy, jejím společníkem se na čas stal i alkohol. Se smrtí svého jediného dítěte se nikdy nesmířila. Dceřinu fotografii měla osamělá Hana Vítová u sebe do posledních chvil života. Osudovým zlomem pro kariéru sedmnáctileté konzervatoristky Jany Laškové bylo setkání s Jaroslavem Ježkem. Ten hledal představitelku Sirael do Voskovcovy a Werichovy komedie Golem. V Osvobozeném divadle se tak z Jany zrodila, začala růst a sílit hvězda herečky Hany Vítové. Její všestrannosti se snažili využít všichni filmoví tvůrci. Do svých pětatřiceti let účinkovala v devětapadesáti filmech. Vyčerpávající pracovní vypětí si ale vyžádalo své. Když Hana Vítová vážila už jen 47 kilogramů, rozhodla se dát si od natáčení pauzu. Celý rok se vyhýbala Barrandovu a vyčkávala na ten správný scénář. Ten přišel s filmem Noční motýl. O hlavní roli v tomto snímku bojovaly Lída Baarová i Adina Mandlová. Postava vychovatelky, která se dostane jako barová zpěvačka do veřejného domu, přinesla Haně Vítové mezinárodní úspěch. Stala se miláčkem národa, obdivovanou, tajemnou a zasněnou kráskou. V době svého největšího úspěchu se podruhé vdala za filmového kritika Bedřicha Rádla. Jejich svazek vyvrcholil v roce 1941 narozením dcery Bedřišky. Jako pro většinu herců znamenal konec druhé světové války i pro Hanu Vítovou rozloučení se s filmovou kariérou. Na rozdíl od většiny ale nebyla po válce obětním beránkem. Nikdo ji nezatkl, nepranýřoval. Jednou z jejích posledních a také nezapomenutelných rolí byla Elén v parodii Martina Friče Pytlákova schovanka po boku Oldřicha Nového. Toho osud zavál během války do koncentračního tábora. Svou ženu, Židovku, totiž miloval natolik, že se s ní odmítl rozvést. Oba ale měli štěstí, přežili. O jejich adoptivní dceru Janu se celou dobu starala právě Hana Vítová. Její manželství ale skončilo rozvodem, bývalý manžel si našel mladší milenku, se kterou žil v jejich společném bytě. Jak nekonečně kruté někdy hry osudu dokáží být, se herečka přesvědčila, když si jednoho večera její dcera zamčená v koupelně podřezávala žíly. Zoufalá Vítová se k dceři snažila dostat. Její prosby ale přerušilo prudké otevření dveří. Bedřiška vyběhla z koupelny a před očima své matky se vrhla z okna na Rašínovo nábřeží. Těžce zraněnou dceru nechala Vítová převézt do nemocnice, kde nešťastně zamilovaná dívka ještě několik hodin žila. Důvodem její sebevraždy byl údajně nenaplněný vztah k herci Miloši Kopeckému. Smrt dcery byla poslední ránou, která statečnou Hanu Vítovou definitivně zlomila. Osamělá herečka se uzavřela před celým světem. Nepřijímala ani svého dobrého přítele Jana Wericha. Většinu času trávila ve své chatičce u Berouna, živila se překlady z ruštiny, angličtiny a němčiny. Nějaký čas dokonce Hana Vítová propadla alkoholu. Začala se ozývat léta a herečce museli lékaři voperovat umělé kyčle. Životem udupaná stará žena už mohla jen vycházet na krátké procházky se svým psem po nábřeží. Ve zlomené postavě broukající si staré písničky z filmů nikdo nepoznával cudnou, melancholickou Hanu Vítovou, krásku s plnými rty. Jednoho rána ji našla v jejím bytě ležet na podlaze přítelkyně, když jí přinášela nákup. Vyčerpanou Vítovou převezli lékaři okamžitě do nemocnice. Třetí březnový den v roce 1987 trápení a nemilosrdný osud Hany Vítové skončil. Fotografii své dcery Bedřišky nosila léta stále u sebe. Nevzdala se jí ani ve chvílích posledních. Dodnes nebyla památce národem milovaného Nočního motýla věnovaná jediná kniha.