Baví národ vtipnými historkami. A diváci ho za to milují. On ale zůstal sám, bez dětí. Manželství se mu rozpadlo. S nevlastní dcerou Lucií se nestýká. V televizi mu navíc zrušili pořady. Jak to bere? Nezanevřel na ženy? Co ho čeká příští rok? Nebude vám o svátcích smutno? "Vůbec ne. O Vánocích budu u rodičů ve Zlíně. Už se na ně moc těším. A na Štěpána si tradičně zahraju tenisový turnaj. Přijedou kamarádi a určitě to bude hodně veselý." Když si zajdete na pivečko, co chlapy v hospodě zajímá? "Třeba to, jak to vypadá v televizi nebo v divadle. Občas se ptají na Valašsko, tak blbnem." Nějaké osobní otázky nedávají? "V tom prvním momentě, kdy vás vidí chvíli, tak to ne. Kdybych s nimi seděl do rána, tak by se možná na něco zeptali." Třeba kolik si vyděláte? "Tak jsou typy, který jsou na nás naštvaný. To se stalo Pepíkovi Dvořákovi, že ho chlap napadl, protože si s ním nechtěl dát panáka. Ale většinou jsou lidi příjemný." A máte peníze? Za co je utrácíte? "Koupím si, co potřebuju. Za co utrácím? Za koníčky. Teď jsem si koupil věci na potápění a to není levná záležitost." Věci na potápění? "Jo. V lednu se pojedu na pár dní potápět do Mexika." Vždyť už jste tam jednou byl. To vás to tak ohromilo? "Svět pod vodou je úžasnej. Je tam čisto, ticho, pohodově. Mám ale velkej strach z vody, musím ho překonávat a jedu tam znovu." Takže dobíjíte baterky? "Určitě. Mám rád sluníčko, teplé moře a svět pod vodou mi dává energii. Vidím rybičky různých tvarů a barev, vnímám harmonii. Ty šedivý dny u nás a pošmourno působí nepříjemně na lidskou psychiku, tak se tomu snažím utýct a nabrat sílu, abych ji zas mohl dál rozdávat. Už jsem trénoval v Lapidáriu, kde je nádherná výstava Mořský svět." Není potápění jen móda? Dřív to byl tenis, pak golf, teď se všichni potápějí... "Tenis není móda, ten se tu hraje dlouho. A golf? Vždyť to jsou normální věci, které jsme tady nezažívali. Všichni v západní Evropě měli tu možnost, akorát my, blbci tady zavření, jsme tu možnost neměli. Teď se to otevřelo. Dnes si můžeme nakoupit věci a do Egypta je to čtyři hodiny cesty. To je skvělý!" Pojede s vámi do Mexika také vaše kolegyně Jana Paulová? "Janičce to asi nevyjde, takže pojedu bez ní, ale bude tam spousta bezvadnejch kamarádů." Chystáte s ní další komedii... "Je to italská komedie pro dva herce. Celé se to odehrává v posteli. Text chci nastudovat přes svátky." Vy máte Janu hodně rád, co? "Ano. Dali jsme se dohromady a táhneme to spolu už přes deset let. Tedy v divadle. Jana je bezvadná ženská, která nedělá problémy. Není to taková ta rozmazlená panenka, je to baba do nepohody. S ní je radost pracovat." Co máte vy dva kromě divadla společného? "Snad cestování a sport. Jana je blázen, ta už taky vyzkoušela všechno - extrémní, adrenalinový sporty - hory, letadlo, skočila dolů, potápěla se." Jaké ženy se vám líbí? "Chcete vědět, jestli blondýnky, nebo černý?" Spíš povahově. "Mám rád ženy, který nedělaj problémy, který nejsou nervózní, hysterický. Mám rád ženu, se kterou se dohodnu, která je spíš kamarád." Vy jste se nedávno rozvedl... "Ano." Vaší ženou byla šestnáct let herečka Táňa Staudacherová. Vzal jste si ji i s dcerou Lucií... "Ano, to je válečná kořist." Vy sám jste nezatoužil po vlastním dítěti? "Zatoužil, ale nepovedlo se." S Lucií se někdy vídáte? "Ne." Rozešli jste se ve zlém? "Žena se rozešla. Našla si někoho jiného." Vy si také najdete někoho jiného? "Já nevím. Možná pod tou vodou si někoho najdu." Nějakou rybu? "To bych nerad, žena byla Panna." Tak zkuste mořskou pannu! "Tak to snad taky ne." Ale nebyl byste sám... "Nejsem úplně sám. Lidi kolem sebe mám pořád a jsem docela veselej chlap." I když vám teď končí dva televizní pořady? Aplaus na Primě podle plánu, ale oblíbený Kufr na ČT už nebude také pokračovat. "Ještě jeden Kufr natáčíme a možná přesáhne do ledna, ale v podstatě jsme skončili. Dělali jsme to třináct let." Nebude se vám stýskat? "No, je to kus mýho života, ale když něco začne, musí to taky skončit. Jsem rád, že to vydrželo tak dlouho a že Kufr měl takovou sledovanost. Jen mě trochu mrzí, že jsme se nemohli rozloučit s diváky a poděkovat jim, jak se to dělá ve slušnejch rodinách. Ale to se nestalo, nedostal jsem k tomu příležitost. Nedá se svítit, je to tak, život jde dál." Který jiný kus vašeho života byl pro vás příjemný? "Každé období má něco hezkýho. Takže škola, pak první angažmá v Ústí nad Labem, kde jsem poznal Evalda Schorma, úžasná éra byla v Divadle Na zábradlí, taky Divadlo Bez zábradlí..." A dětství? To byla taky dobrá éra, ne? "Narodil jsem se na kovárně, přímo mezi koňma, prasatama a slepicema, kozama, hnojem, kadibudkou. Tak jsem měl krásný dětství. Děda byl kovářem. Když mi byly dva, odstěhovali jsme se do Zlína, ale u dědy v Hošticích-Herolticích jsem pravidelně trávil prázdniny. Někdo jezdil k moři, já na žně k dědovi, sekla se pšenice, oves. To byly krásný doby, zabijačky, dožínky. Můj děda byl dragoun v první světový válce, to byl takovej úžasnej chlap." Dědeček na vás měl asi velký vliv... "Vím, že byl strašně vstřícnej a všechno mi povolil. Jeho obor mě zajímal. Měl jsem se dokonce po něm jmenovat František, ale mamina si prosadila Pavla." A co váš kůň? Máte ho ještě? "Tim je u Bolečka Polívkovýho na farmě. Když můžu, vyrážím s kamarády do přírody. Na hřbetě koně si říkám, jak je svět nádhernej."


Pavel Zedníček (54) vyrůstal ve Zlíně. Po maturitě na střední průmyslové škole kožařské vystudoval JAMU v Brně. Začínal v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1973), byl v pražském Divadle Na zábradlí (1977 - 91), krátce v Divadle Bez zábradlí, od roku 1992 na volné noze. V Divadle Kalich hraje v muzikálu Galileo (předtím Hamlet) a v komediích Natěrač a Jako jedna rodina. Napsal knihu "Kurňa, to je život". Je rozvedený, bezdětný.