Herec Bronislav Poloczek (64) se cítí velmi zle! Kdysi vitálního "štamgasta" ze seriálu Hospoda stíhají samé neduhy. Především ho bolí nohy, velice špatně chodí a z domu vychází minimálně. "Strašně trpím a vleču se jako krab, i když ne pozpátku. Teď mě potkal takový životní trojúhelník: pode mnou stojí Vinohradská nemocnice, kousek stranou mám strašnické krematorium a 150 metrů od sebe hrobku na Olšanech," řekl nám včera rozmrzele Poloczek, uvězněný kvůli své nehybnosti ve svém bytě na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Včera nevytáhl ani paty z domu a spokojit se musel pouze s pasivním pozorováním okolního světa. "Jenom ležím a dívám se z okna. Vidím odtud na dvůr školy, kde jsou dvě nafukovací haly. A tam se prohánějí takoví, kteří si myslí, že sportem si zlepší zdraví," řekl smutně herec, který už ani nevěří, že by se mu mohlo přilepšit. "Nic nezabírá. Jsem už starý dědek a také doktoři mi řekli, že je to ze stáří. Už mi nedoporučují nic. Ani přesně nevědí, z čeho to mám. Takže chodím jako kachna. Ujdu padesát metrů a už se musím zastavit. Ale aspoň že se ještě vůbec trochu pohybuju," pokyvuje nad svým trpkým osudem Bronislav Poloczek. Jediným lékem, který bezpečně zabírá na jeho bolesti, jsou prý divadelní prkna. "Divadlo je takové magické místo, kde na tom jevišti člověk na všechno zapomene. Tam ho přestanou bolet zuby, srovná se vám krevní tlak a všechno. Když ale divadlo skončí, všechno se vrátí," říká herec. Ale cesta do divadla není pro Poloczka žádnou procházkou. "Musím dojít na zastávku, pak jedu jednu stanici tramvají a ještě metrem. Na taxíka nemám, kde bych na něj vzal," říká herec, který se v Národním divadle podílí na osmi inscenacích (Cyrano z Bergeracu, Lucerna, Naši furianti atd.). Herec si život nezpestřuje ani hospodou, která ho v televizní podobě tolik proslavila. "Na pivo nechodím, pivo nepiju celý rok. Nepiju už vůbec, protože mi to škodí," dodává a neopomene položit otázku: "Co může být veselého na životě vdovce, kterému umřela žena před osmi lety a takhle dopadl se zdravím?" Zároveň však s hrdostí mluví o svém třiadvacetiletém synovi Bronislavovi. "Mám z něho radost. Studuje informatiku na Vysoké ekonomické. Musím kvůli němu vařit, ale dělám to s chutí a rád." Syn ho učil zacházet s mobilem, ale marně. "Neumím ho obsluhovat ani ho s sebou nenosím. Jednou mně Broňa poslal "esemesku" a na mobilu se mi objevil takový nápis Převezměte zprávu! A já křičel do toho telefonu Přebírám zprávu! Pak jsem to pomačkal a zhaslo to všecko," pookřál Poloczek při líčení svých technických dovedností.