V sedmnácti letech mu mafie uřízla ucho. Pak přišly na řadu drogy. A sérii smůly zakončila mozková mrtvice. Paul Getty III., dědic miliard sedí bezvládně na invalidním vozíku. Tělo má ochrnuté, nevidí a neslyší. Strašlivý osud člena jedné z nejbohatších rodin světa. Před třicet lety se nechtěně postaral o palcové titulky všech světových novin. Jako sedmnáctiletého mladíka ho totiž unesla mafie, která požadovala výkupné a aby ji rodina brala vážně, odřízla chlapci pravé ucho a poslala ho poštou. Paul po strašlivém zážitku propadl drogám a nakonec se dostavil záchvat mozkové mrtvice. Až nyní, po dvaceti letech, se Paul Getty III. znovu objevil. Kdysi překrásný dandy není k poznání. Přivázaný ke kolečkovému křeslu má bezvládně položené ruce, oči hledí do prázdnoty a ústa jsou pootevřená, jako kdyby chtěl něco říct. Ani všechny peníze superbohaté rodiny nemohly pomoci. Dědeček Paul Getty I. (+1976) vybudoval impérium naftových vrtů, tankerů, leteckých továren a hotelů. O jeho majetku šlo nesčetně legend, střízlivé odhady mluví o 165 miliardách korun. V té době byl nejbohatším mužem planety. Také největším skrblíkem. Když si chtěli jeho hosté zavolat, museli použít speciální mincovní automat. Právě tato chamtivost málem stála život jeho vnuka. Dvanáctého července 1973 byl unesen mafií v Římě. Rodina měla zaplatit 660 miliónů korun. Dědeček odmítl, protože si myslel, že za vším stojí samotný Paul. Jeho vnuk mu také lezl na nervy braním drog a alkoholovými dýchánky, za které utratil týdně své kapesné, 330 tisíc korun. Mladý Paul v sedmnácti letech miloval ženy, vypráví se, že tři na jedinou noc byl průměr. Přes den maloval obrazy v ateliéru a prodával je za pár korun na Piazza Navona. V noci pak se znovu vrhal do víru barů spolu s kamarády. Jeho únos však nebyl zinscenovaný. Mafie zanedlouho poslala krutý důkaz. V dopise bylo uřízlé Paulovo ucho. Dědeček se však znovu vzepřel zaplatit, ale syn ho přesvědčil. Po 158 dnech strávených v díře v zemi, byl Paul Getty III. znovu volný. Od té doby se nikdy nic nevrátilo do původního stavu. Toužil po lásce a teplu, byl hluboce poraněný na duši. Od rodiny dostal však jen chlad. V devatenácti si vzal Němku Martinu Zacher, která byla o šest let starší. Dědeček ho vydědil, protože odmítl sňatku požehnat, když Paulovi ještě nebylo 25 let. Od propuštění neprošla jediná noc, kdy by ho netlačila noční můra z jeho únosu. Potopil se znovu do rauše alkoholu a drog. Manželka ho opustila i se synem Balthazarem (tehdy 6). V roce 1981 Paul vypil směs drog, alkoholu a léků. Následovala mozková mrtvice, po které upadl do kómatu, z něhož se probral teprve po mnoha týdnech. Maminka ho odvezla do vily v kalifornském Brentwoodu. Zde žila od rozvodu s Paulovým otcem a starala se o syna. Pečovatelé ho dvakrát za den nosili do bazénu a koupali ho. Zdravotní sestra ho musela mýt, oblékat a krmit. Brzy však matce došly peníze na pečovatelskou službu, která stála 76 tisíc korun měsíčně. Musela zažalovat jeho otce. Ten sice věnoval Národní galerii v Londýně 2,5 miliardy korun, ale svému synovi stejně jako dědeček ani halíř...