Je náš nejúspěšnější hudební skladatel. Jeho písničky znějí z rádia i z televize každý den v podání našich pěveckých hvězd. Přesto jeho život nebyl vždy jen procházka růžovým sadem. Za smutných okolností přišel o svou první ženu, pak i o malé dítě. Jak žije skladatel Karel Svoboda (64)? Těší se na oslavy svých pětašedesátých narozenin? Jak se vyrovnal s životními ranami? Bilancuje, nebo hledí pořád dopředu a plánuje? * Chystá se velká oslava. Těšíte se? "Přiznám se, že oslavy jakýchkoli jubileí mne spíš frustrují, než by mě naplňovaly pocitem vítězství. Svoje minulé narozeniny jsem slavil prací. Hrál jsem se skupinou Monkey Bussines v Lucerně, kde jsem zahrál svoji píseň ze seriálu Návštěvníci. Spolu s Romanem Holým jsme se velmi odvázali a odvázali jsme i celý sál, a to byly snad moje nejhezčí narozeniny. Na oslavě, kterou mi chystá moje žena Vendula, se bude prezentovat moje celoživotní dílo. Tam si sednu jako divák a budu se dívat a poslouchat, co jsem za těch skoro čtyřicet let spáchal, a bude mi při tom možná dobře a možná prapodivně. To ještě nevím." * Takové jubileum je důvodem k bilancování pracovnímu, ale i soukromému. S manželkou Vendulou jste osm let. Mluvilo se o krizi, spekulovalo o rozvodu... "Takové spekulace se nevyhnou nikomu. Zvlášť za okolností, které potkali mě a moji ženu. Smrt dítěte je pro vztah velká rána, u nás podle statistik takovou zkušenost přežijí čtyři manželství z deseti. Nám se to povedlo a to je podle mne dostatečná odpověď všem." * Čím vás Vendula okouzlila při seznámení a čím vás okouzluje teď? "Vzali jsme se dva roky poté, co zemřela má první žena na zhoubnou chorobu. Okouzlila nejen zjevem, ale tím, jak mě v té těžké době podržela. Zjistil jsem, že je žena do nepohody. Když jsme pak přišli o dítě, jen se to potvrdilo. Moje žena se velmi vypracovala, věnuje se nadačnímu fondu Kapka naděje. Našla smysl v práci, která je záslužná, a já si jí za to velmi vážím." * Štve vás něčím? "Štve mě neustále a já jí taky, ale v tom je naše koření života. Neznám nikoho, zvlášť z oblasti šoubyznysu, kdo by měl svatozář. Naše půtky jsou ve zdejší, české normě. Ne italské, tam mají jinou normu. (smích)" * Uvažujete o dalším dítěti? "Jestli dítě budeme mít, nebo ne, o tom rozhodne Bůh a náš zdravotní stav. Já bych nerad něco zakřikl." * Ale chcete ho? "Jistě." * Nebojíte se, že už jste na dítě dost ve věku? "Jsou muži, kteří si troufli mít dítě i v osmdesáti. Jde o to, jaká je matka dítěte, nakolik je perspektivní, a také jak dokážete do budoucna dítě zajistit. Navíc si nedovedu představit, že bych upřel své třicetileté ženě právo mít dítě. Buď se to povede, nebo ne." * Smutná záležitost s vaší dcerou, to je asi věc, s níž se člověk nikdy nesmíří? "Určitě ne. Vždyť si to představte." * To snad ani nejde... "Těžko, je to stejně nepřenosná zkušenost, jako když popisujete porod někomu, kdo ho neprožil. Právě proto obdivuji svou ženu, že je schopna stále na onkologii v Motole docházet, nosit nemocným dětem dárky, pomáhat jim. Já se přiznám, že tu nemocnici objíždím obloukem..." * Michal David věří v reinkarnaci, se svou zemřelou dcerou prý rozmlouvá. Jak to máte vy? "Cítím, že Bůh existuje, ale nejsem soustředěný na jedno náboženství. Mám představu, že Bůh je v každém z nás, stjně jako Ďábel a záleží na nás, kdo zvítězí. Já jsem se pokusil ze smrti dcery vyhrabat sám, k žádné víře jsem se neuchyloval." * K veselejším tématům. Co nového připravujete? "Po sedmileté pauze jsme se dohodli s Karlem Gottem, že natočíme desku, kde budeme naše největší hity prezentovat v naprosto nových aranžích, v současném stylu. Už jsme udělali Lady Carneval a Jdi za štěstím." * Lady Carneval? Říká se, že ji nemáte rád... "Nedá se říct, že ji nemám rád. Ta písnička vznikla v roce 1968 za zvláštních okolností. Byli jsme s textařem trochu opilí a lhali jsme, že máme píseň pro Karla Gotta na festival v Rio de Janeiru. V tu chvíli jsme neměli vůbec nic, ale strašně jsme chtěli do Ria jet, a tak jsme ji nakonec vypotili. Byl to šťastný nápad. Vadí mi jen, že to někdy vypadá, jako bych už nic jiného nenapsal." * A co muzikály? "V Berlíně pracuji na novém muzikálu, který se bude ovšem uvádět ve Vídni. Pro Českou republiku připravuji na příští rok muzikál Noc na Karlštejně, který by měl mít premiéru v červnu." * Mluvilo se i o Rasputinovi? "Rasputin je ve zvláštním stádiu. Došli jsme s libretistou k názoru, že Rasputin je pro muzikál příliš složité téma. Navrhl, jestli bychom se nepokusili o jakousi pop-operu. Zatím je to ve stádiu zrodu a je to hlavně práce tak na tři, čtyři roky." * Co vás tedy v poslední době potěšilo? "Není toho moc, ale já se rád těším z maličkostí. Bydlím na venkově a těší mě pohled na obyčejné věci, jako je tráva, voda, les, příroda..." * A co ženy. Líbí se vám? "Mám rád krásné ženy, s tím se netajím. Sex je jedním z mých hnacích motorů, ale víc vám neřeknu... Sex má mít intimitu, a když ji ztratí, tak ho to hrozně devalvuje." * Plánujete do budoucna? "Samozřejmě, pořád. Moje matka se dožila devadesáti let a vždycky říkala, že je potřeba žít každý den na plné pecky. Je nám tady určeno být jen nějakou dobu záleží na nás, jestli se budeme ničit hýřivým životem, nebo budeme dělat něco pro sebe, jak si to užijeme..." * Takže nežijete hýřivým životem? "Nežiju. Moje spotřeba je velmi omezená. V životě jsem zažil kdeco, včetně toho hýření, ale teď jsem dospěl. V tom je možná moudrost mého věku, že vycítím, kdy mám přestat. V čemkoli. Nenávidím momenty ve společnosti, kdy všechno ztratí glanc. Navíc když si představím to kruté ráno, tak radši zmizím včas." * O Vendule je však známo, že ji hýření docela baví. Nevadí vám to? "Je mladá, ať hýří. Takový suchar nejsem, jak jsem se před chvílí popsal. Chtěl jsem jen vyjádřit, že nechci hýřit na úkor svého zdraví, které je pro mne velmi důležité. Když někdo chce tancovat, až do rána, chce popíjet, tak ať hýří, kolik snese." * Tak jí neříkáte, ať je radši doma... "Ne. Takový nejsem. Moje žena má velkou volnost v manželství, já od ní na druhou stranu také takovou volnost chci. V tom si rozumíme a neomezujeme se. Tak jsem vychoval i své děti z prvního manželství." * Vaše děti ale žijí v USA... "Moje dcera žije s manželem a dítětem v Los Angeles. Syn vystudoval v Americe filmovou školu a vrací se k mé velké radosti do Evropy, kde chce žít a pracovat." * Původně jste chtěl být zubařem. Proč jste se rozhodl zrovna k tomuhle povolání? "Vystudoval jsem zdravotní školu, obor zubní laborant. Pak jsem, abych si napravil původ a upravil kádrový profil, tak jsem rok pracoval v zemědělství a v dolech, abych se dostal na medicínu. Když se to nakonec povedlo, dostal jsem nabídku od Laterny Magiky a Divadla Rokoko a vyjel jsem do světa jako muzikant. Studium medicíny jsem odložil a nakonec u hudby zůstal." *?Bojíte se zubaře? "Strašně. Já je hlavně skoro všechny znám ze školy. Vždycky, když jdu k zubaři, nechám se nejdřív zrengenovat a pak na další návštěvě si nechám ten zákrok udělat. Jsem strašný srab." * Jste poměrně bohatý. Čím si děláte radost? "Jsem rád, že říkáte poměrně bohatý. Byl jsem velmi bohatý za minulého režimu, kdy jsem vydělával na západě a žil tady, dnes už je spousta bohatších. Radost si dělám prostými věcmi. Někde se dobře najím, dám si kafe, nebo třeba panáka a koukám se na lidi, jako to dělají starý dědci v Itálii..."