Strašně to bolí! Pavlína Gebová (20), sestřička motolské nemocnice a osudová přítelkyně Dalibora Jandy (+21), pláče. Z tragické sebevraždy syna slavného zpěváka, která se odehrála v noci z pátku na sobotu, se nedokáže vzpamatovat. "Volal mi asi hodinu před tím, než skočil, chtěl být se mnou, prosil mě, ať za ním přijedu a zůstanu přes noc, ale já byla zrovna v práci a nemohla přijet dřív než druhý den," rozpláče se Pavlína. Daliborova sebevražda jí vyrazila dech. Když jí zprávu o tom ještě ten večer volal Daliborův kamarád, myslela si, že jenom sní zlý sen. "Byla to láska na první pohled," nezapomene Pavlína na okamžik, kdy se s Daliborem viděla poprvé. "Byl perfektní, strašně hodný, hrozně společenský, věčně vysmátý, pohodový člověk a miloval děti," popisuje pak Daliborovy přednosti s tím, že ze všeho nejvíc si cenila jeho naprosté upřímnosti. "Věnoval se mi, byli jsme skoro pořád spolu a já se s ním cítila prostě šťastná, jen kdyby nebyl tak urážlivý. Dotkla se ho každá maličkost, a neskutečně žárlil," derou se Pavlíně slzy do očí. Jednou se prý Dalibor popral s jejím kamarádem jen proto, že si od něj půjčila tričko. Seznámili se začátkem loňského léta ve Žďáru nad Sázavou, kam Pavlína přijela na prázdniny za tetou. Dalibor tu pracoval v jednom z hotelů jako číšník. Šest dalších měsíců strávili ve Znojmě u Pavlíniných rodičů, pak se přestěhovali do Prahy. Pár týdnů před tím, než se Dalibor zabil, si na Žižkově pronajali svůj první společný byt. "Byla jsem jeho první láska," vysvětluje Pavlína, proč se Dalibor po jejím boku změnil. "Dřív prý hodně pil, bral i drogy, ale se mnou ho nic z toho nezajímalo," tvrdí. "Sekat dobrotu" Daliborovi vydrželo jen čtyři měsíce. "Najednou zase dával přednost kamarádům, byl s nima víc než se mnou," říká Pavlína s povzdechem. Trápila se. Tolik se jí každý večer stýskalo! "Tehdy jsem Daliborovi řekla, že bude lepší, když se rozejdeme," pokračuje. Dalibora její rozhodnutí zasáhlo víc, než si uměla představit. "Tvrdil, že jde na cigaretu, ale našla jsem ho, jak si podřezává žíly; říkal, že beze mě nemůže žít," je Pavlíně znovu do pláče. Od popsané nehody začal být vztah s Daliborem zase naprosto perfektní. "Chodili jsme do kina, do pizzerie, hodně na hokej," chválí si Pavlína šťastné chvilky s láskou. Další krize na sebe však nenechala čekat dlouho. Postarala se o ni Pavlínina "kamarádka". "K mé kamarádce přijeli do Prahy na návštěvu kamarádi a já Daliborovi neřekla, že jdu s nima na mejdan. Teda, řekla bych mu to, ale on by stejně nechtěl jít. Když mu to prozradila "kamarádka", nechal mi vzkázat, že se se mnou rozchází," shrnuje Pavlína okolnosti druhého rozchodu s Daliborem. Bylo krátce po Vánocích. "Volala jsem mu, prosila ho, ale neměl zájem. Až po několika dnech napsal, že mu chybím a že se mu stýská, nakonec zavolal a chtěl, abych přijela...," nedokončí Pavlína větu. Mezi prsty jí hasne několikátá cigareta a po tváři se kutálí další slza. Dalibor budil dojem absolutně spokojeného člověka. Netrápil se žádnými nereálnými ambicemi, profese číšníka ho prý velmi bavila. Na konci roku sice neměl práci, ale najít si zaměstnání pro něj nebyl problém, domluvil si už taky jednu pracovní schůzku. Uměl se těšit z maličkostí, přemohla ho však nešťastná láska.