10°C
Kuchař s drsným slovníkem Zdeněk Pohlreich je v pořadu Ano, šéfe! nijak nešetřil. Prohnal líné kuchaře, vyházel kečup a smrskl jídelní lístek. Jak ale dnes po několika měsících tyhle hospody, hospůdky a restaurace vypadají? Funguje nový systém? Navštívili jsme pět z nich a zkontrolovali, jak si jeho rady vzali provozovatelé k srdci.
Co Pohlreich doporučil:
Hospoda nedaleko plzeňské dálnice se specializuje na svatby. Vedou ji mladí manželé Szenkovi, kteří zároveň provozují svatební salon. Když sem Zdeněk Pohlreich přišel, byli pyšní především na novou italskou pec na pizzu. Drsný kuchař zasedl ke stolu a objednal si rizoto, kuřecí kapsu, pizzu a tuňáka. Rizoto bylo moc suché, tuňák jako z krematoria a chlouba restaurace Babiččin kapsář prý smrděl umělým kořením. Také pizza s eidamem nesklidila obdiv. Zdeněk Pohlreich se pustil do práce a rozmluvil kromě jiného kuchařům oblohu – když ji chcete, podívejte se z okna! Za čas se přijel podívat do Jinočan znovu a protože všechno fungovalo, udělil jim svou doporučující nálepku.
Jak si dnes vedou:
Majitel Filip Szenko si docela pochvaluje: „Těsně po odvysílání nám návštěvnost stoupla tak o 30–40 % . Přibyli nám noví hosté. Samozřejmě to mělo i negativní stránku – když na nás konkurence začala vysílat různé hygienické kontroly, ale vcelku nám to prospělo. Nevaříme z prášků, všechno je čerstvé. I když to dnes tak nevypadá, máme docela slušnou návštěvnost...“
Jak to vidí Nedělní Blesk:
Přijeli jsme sem v době obědů a nebylo tu nijak narváno. Bleskově dostáváme pizzu Quattro formagi, která byť na talíři působí trochu smutně, chutná velmi dobře a je posypaná hoblinkami pravého parmezánu. Také bychom si ji mohli oživit nějakým salátem z baru. Místní jídelníček se řídí Pohlreichovými radami – je zestručněný a jsou v něm takové lahůdky jako kuřecí prso se smetanovou omáčkou z čerstvých hub. Ceny jídel se tu pohybují v rozmezí 80–100 Kč. Zlepšit by chtěly snad jen trochu otlučené ale čisté záchody, v nichž najdeme českou klasiku – umělohmotné prkýnko sahající do tří čtvrtin mísy. Příjemní a rychlí číšníci, to je největší plus této restaurace.
Restaurace Arter, Praha-Kyje
Co Pohlreich doporučil:
Arter je podnik specializující se na jídla z catteringu, která Zdeněk Pohlreich charakterizoval jako čerstvě ohřátá závodka. Na minutku čekal dlouho, protože jediný kuchař nestíhal. Nelíbily se mu také umělé omáčky a instantní vývary. I tady zlý šéf zredukoval rozsáhlý jídelníček a poradil, aby se tu soustředili na steaky, jehněčí maso a minutky. Nakonec ale nálepku nedal, protože prý od restaurace očekával víc.
Jak si dnes vedou?
Poprvé se setkáváme s čistě negativním postojem. Majitel Josef Rožánek byl celou televizní akcí zklamán. „Přepokládal jsem odbornou konzultaci v oboru gastronomie, ale zjistil jsem, že se moje názory diametrálně liší od těch Pohlreichových. Přesto jsme jídelníček podle něj změnili a... za čtrnáct dní k nám nepřišla ani noha. Jehněčí maso si neobjednal ani jeden host. Brzy bychom zkrachovali, takže jsme se vrátili ke starému systému a dnes zase podáváme 100–120 obědů denně. A co jsme si z toho vzali? Změnili jsme osvětlení v restauraci a přístup k servírkám...“
Lidé si prý stále žádají kečup a svá oblíbená jídla, která bohužel nejsou oblíbenými pana Pohlreicha.
Jak to vidí Nedělní Blesk:
V Arteru jsme brzy a nemáme velký hlad, a tak je těžké si vybrat – porce jsou v rozmezí 200–500 g a dětské porce se nevedou. Můžeme si dokonce dopřát půl kila špekových knedlíků! Nabízené porce jsou zbytečně velké. Jídelní lístek rozhodně nepřipomíná zásahy televizního šéfkuchaře – najdeme na něm i jeho neoblíbená kuřecí prsa s broskví. Nakonec si vybíráme z hotových jídel vepřovou kotletu po bakoňsku s bramborem. Je výborná, rozhodně to není čerstvě ohřátá závodka.
Restaurace Hejtmanský dvůr, Slaný
Co Pohlreich doporučil:
Restaurace spojená s hotelem na náměstí má rozlehlý a moderní interiér. Když sem Zdeněk Pohlreich přišel, kritizoval nedostatky u vstupu – letáky rozhozené na pultíku a dveře, do nichž nevíte, jak se opřít. V interiéru se mu nelíbilo ani to, že tu hotelový snídaňový bufet zůstává po celý den. Objednal si tu valašské medailonky s bramboráky a naštvaně konstatoval, že talíř je studený, bramboráky z polotovaru a medailonky v sudém počtu, že nefungují. Po boji s místním kuchařem Martinem Křesinou nakonec konstatoval: „Jsem na vás pyšnej!“ A nálepku jim udělil.
Jak si dnes vedou:
Provozní Iveta Piriová není nijak nadšena. „Na začátku sem přišlo pár zvědavců, ale návštěvnost se nijak rapidně nezvýšila. Myslím, že bylo dobré, že jsme přestali používat instantní jídla a polotovary. Máme sezonní jídla, takže jsou čerstvá. Bohužel ale krize zasáhla náš hlavní zdroj obživy – konference v hotelu.“
Jak to vidí Nedělní Blesk:
Popravdě řečeno, letáky v předsálí byly zase bez stojánku, ale dveře dostaly označení, kudy za ně vzít. Objednat jsme si chtěli valašské medailonky jako Zdeněk Pohlreich, ale bohužel nebyly na jídelníčku, protože jsou prý určeny na zimní sezonu. Vybrali jsme tedy široké nudle s houbami. Jídelníček byl skvostný – kachní prsa pečená na rozmarýnu, pečený candát – minutky, ryby. Dá se říct, že si tu z rad šéfa Pohlreicha vzali opravdu hodně. Houby v nudlích nebyly žampiony ale opravdové z lesa a bylo jich hodně! Cenově je pochopitelně tato restaurace, spojená s čtyřhvězdičkovým hotelem, výše. Najdeme tu pokrmy až za 250 korun. Pochválit můžeme i zdejší zázemí – toalety, navoněné a čisťounké. Obsluha byla dobrá – ovšem v tuto chvíli jsme tu byli téměř sami.
Restaurace Drak, Neratovice
Co Pohlreich doporučil:
Bývalá novinářka Eva Benešová zařídila ve svém skororodném domě poblíž neratovického sídliště nejdříve čínskou restauraci a pak v ní začali vařit jakýsi pel mel. Na jídelním lístku měli 90 pokrmů! Zdeněk Pohlreich v něm hledal tak dlouho svůj oblíbený katův šleh, až ho našel pod názvem Dračí oheň. Když pak ještě obdržel suchého lososa, který vzešel z mrazáku, prohlásil: „Tady se zastavil čas!“ Nepochopil, jaký styl vlastně tahle hospůdka má. Pokoušel se tu uvést své rady v realitu, ale nakonec přes všechnu snahu personálu jim musel oznámit, že na nálepku ještě musejí počkat.
Jak si dnes vedou?
Majitelka je nejvíc vděčná Zdeňku Pohlreichovi za to, že jí pomohl s ekonomikou a radami, pokud jde o jídelníček. „Jen mám pocit, že nemůže srovnávat Prahu a velké hotely s naším prostředím. Tady lidi nešílí po super specialitách. Kromě toho nemají peníze. Jezdí většinou do Prahy za prací a večer si jdou vyčerpaní lehnout. Je to opravdu špatnej čas na vedení restaurace...“ říká Eva Benešová. Od té doby, co tu byl Zdeněk Pohlreich se tu také změnilo to, že se vyměnil kuchař. Prý neunesl tu kritiku.
Jak to vidí Nedělní Blesk:
Jídelní lístek opravdu zaznamenal změny. Soustředil se především na rodiny s dětmi. Není už tak obsáhlý, zato se v něm objevily taháky jako šťouchané brambory se zelím a slaninou, čerstvé domácí teplé škvarky s domácím chlebem. My jsme ale zrovna měli chuť na hrušku s čokoládou a vanilkovou zmrzlinou. Bohužel zrovna tohle jídlo nemůžeme doporučit. Hruška byla tvrdá, tedy neopracovaná tepelně, šlehačka nakyslá. Prostředí je tu pěkné, záchody čisté, zahrádka jak u Krakonoše.
Slepá kolej, Benátky nad Jizerou
Co Pohlreich doporučil:
Pohlreich se tady šklebil nad jídelníčkem obsahujícím 78 jídel. Na svůj oběd čekal dlouho a pak mu všechno připadalo mastné. V kuchyni Slepé koleje o šéfovskou čepici soupeřili Pavel s Milošem a když ji získal Miloš, Pavel to obrečel. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, jídelníček se přeorientoval jen na čtyři hotovky a na speciality – konfitovanou kachnu (zavařené maso ve vlastním tuku), marinovaná žebírka a minutky. Na kachničce si při své kontrole Zdeněk Pohlreich pochutnal, a tak hospůdka bez problémů dostala jeho nálepku.
Jak si dnes vedou?
Majitel hospody Jan Baxant si nestěžuje: „Chtěli jsme předělat jídelní lístek a od Zdeňka Pohlreicha jsme dostali směr. Některé věci jsme ovšem nemohli převzít, protože by u nás neuspěly. Musím říct, že se návštěvnost zvedla a jezdí k nám i lidé z Mladé Boleslavi a z různých firem z okolí. A když se ptáte na oba kuchaře – zůstali a oba povýšili. Miloš je teď provozním a Pavel šéfkuchařem...“
Jak to vidí Nedělní Blesk:
Jako jedna z mála tahle hospůdka vypadá, že prosperuje. Když přijíždíme, právě končí polední směna a na nás ze čtyř hotovek zbývají už jen dvě. Jinak jídelníček stále nese rukopis šéfkuchaře Pohlreicha. Zaujmou například grilovaná kuřecí křidýlka se salsou nebo konfitovaná kachýnka. Lákavá je výzva: Přijďte k nám na snídani. Otevíráme denně v osm hodin! My si dáváme místní specialitu – kachnu s domácími knedlíky. Je tak dobrá, jak na první pohled vypadá! Ještě kontrolujeme čisté WC, kde zní hudba na plné pecky.
