"Působím křehce, ale jsem »tvrďák . Dokážu prosadit své, umím se vzepřít. Jen jsou to někdy docela nervy," říká Iveta Bartošová (36), která už čtyři roky žije sama se svým synem Arturem a poslední rok ve svém vlastním domě u Prahy. * Cítíte se na šestatřicet let? Někdy se cítím na mnohem víc, zvláště poslední dobou. Jenže já svůj věk zase tolik neprožívám. A že by mně bylo příjemné dívat se do zrcadla nebo na svoje fotografie v časopisech, to ne. Jsem se sebou málokdy spokojená. * Jaký věk by vám vyhovoval? Vyhovuje mi až tenhle věk, kdy jsem starší. Dospěla jsem do určitého stádia a tu úroveň bych si chtěla udržet. Předtím jsem procházela mnoha zlomy, teď konečně nacházím rovnováhu. * Máte syna, dům, zpíváte, hrajete v muzikálu Monte Cristo, dotočila jste desku. To je váš aktuální stav? No, je toho víc. Mám za sebou dvanáct záplavových benefičních koncertů, fotím kalendář pro Josefa Klíra, točíme klip, moderuju v rádiu a namluvila jsem ještě jednu desku pohádek pro děti. Jsou to staré české pohádky, které zpracoval Honza Krůta. Ve studiu se mnou byl i Artur a občas i něco poznamenal. Vlastně natáčel se mnou. Byl lakmusovým papírkem, jestli to bude děti bavit. * Co ta písničková deska? Točila jsem ji v létě a tento týden měla křest. Je to výběr mých nejúspěšnějších písní zaranžovaných do současného diska. Jmenuje se Hej pane diskžokej a řekla bych, že je to jedna z mých nejlepších. * Z rodného domu ve Frenštátě pod Radhoštěm jste se dostala do vlastního domu v Uhříněvsi u Prahy. Tak jste si to přála? Já jsem samozřejmě nevěděla, že skončím v Uhříněvsi, ale věděla jsem, že jednou v domě bydlet budu. Nejen proto, že jsem sama v takovém prostředí vyrůstala, ale taky proto, že jsem zažila mnoho různých podnájmů. Pořídila jsem si i dva byty, jeden jsem nechala sestře a o druhý jsem přišla. Protože mám dítě, chci, aby mělo zázemí a v bytě jsem se stejně nikdy necítila dobře. * Jste tedy zvyklá na velký prostor... ... a na velkou rodinu. Mám sestru, bratra a žili jsme společně s rodiči a prarodiči. * Teď jste v domě jen sami dva s Arturem! Nejdřív nám bylo smutno, ale za ten rok jsme si v tom velkém prostoru zvykli. Máme tu pohodlí, nikdo nás nesvazuje, neomezuje. Jsme sami už čtyři roky a to je docela dlouhá doba. * Máte zahradu. Umíte se o ni starat? Umím, u rodičů máme taky zahradu, nedělá mi to problém. Ale nejsem kytičkářka jako moje máma, ani nepěstuju zeleninu. Potrpím si na bylinkové záhony. Jinak jsem si vytvořila takovou zahradu, do které se nebojíte šlápnout. Je tam kus listnatého lesa, horské jezírko s potůčkem a kaskádami, budou tam lekníny a ryby. Pořídila jsem si břidlicovou terasu a Arturovi dřevěnou klubovnu, ohniště, pískoviště. Děti z ulice si k nám chodí hrát. Je to praktická spotřební zahrada. * A přesto, necítíte se tak trochu odstrčená od rodiny? Necítím, protože jsme u našich na Moravě dost často. A jak známo, »adoptovali« jsme babičku a dědečka, kteří se starají o Artura, když mám práci. Bydlí kousek od nás. Stýkáme se s nimi, i když hlídání nepotřebuju. Pak mám ještě kamarádku, která mi pomáhá a přespí u nás, když mám představení. Artur už má svůj svět, své kamarády. * V kolika jste odešla z domova? V sedmnácti. Vzala jsem si do hlavy, že půjdu do Prahy a nikdo mi to nedokázal vymluvit. Chtěla jsem zpívat. * Už se v šoubyznysu pohybujete devatenáct let. Jste spokojená? A co bude dál? Co bude dál, to nedokážu říct. Nikdy neplánuju daleko dopředu. Teď se mi už několik let daří a doufám, že bude i příští rok, ale co třeba za tři roky! * Přece jste nějak zajištěná! Něco jste našetřila! Teď jsem se docela vydala z peněz, našetřeno nemám nic a moje práce mi nedává zas tak velké jistoty. Klidně z ní můžu vypadnout, ztratím hlas, onemocním a nebudu moct zpívat. Ale musím myslet na zadní kolečka, hlavně kvůli Arturovi. Kdyby mě to potkalo, dělala bych něco jiného. * A co? Pustila jsem se do drobnějšího podnikání. V listopadu se svými společníky otvírám cukrárnu v Europarku ve Štěrboholích, kde budeme mít výbornou zmrzlinu. * Takže jste v pohodě? No, jsem hodně unavená. Za ty čtyři roky, co jsem sama, jsem udělala hodně pro to, abych mohla pokračovat ve své práci a musela jsem vybudovat kolem sebe všechno nové, včetně celého soukromí. * Jaká jste byla jako dítě? Byla jsem taková ta hodná, milá, pracovitá, odpovědná. Moje sestra dvojče byla pravý opak. Takový kluk. Byla svérázná, z ničeho si nedělala starosti. Žily jsme spolu v pokoji, já se pečlivě připravovala do školy, Ivče to bylo jedno, byla v pohodě a já jí to vždycky záviděla. * Nechybíte si? Nemyslím si, že bychom si nějak moc chyběly. Ze začátku možná ano. Teď máme každá svůj život. Oddělily jsme se, když nám bylo sedmnáct. Ivča se vdala do Švýcarska, děti zatím nemá. * Co váš bratr? Bratr má vlastní rodinu, stará se o tři děti a ráda bych o něm mluvila, ale on si to nepřeje. Je o dva roky starší a je skvělý. V červenci se jim narodila dcera Patricie a já jí půjdu za kmotru. Těším se na to. * A co vaši muži? Myslíte, že to s nimi umíte? Těžko říct. Taky mě to občas napadne, ale s Láďou jsme žili spolu třináct let a fungovalo to. Byla to opravdu velká láska. Myslím si, že můj problém není v tom, že bych to s muži neuměla. Možná to oni neumějí se mnou. * Nicméně jste s Arturem sama. Máme hodně přátel, skvělé sousedy, hodně hostů. Až se oba někdy těšíme na chvíle, kdy budeme sami. Měla jsem teď dva vztahy. Ten první vlastně ani vztah nebyl. Poznávali jsme se u čaje a v novinách to zveličili. Ten druhý trval sedm měsíců. Pak jsem zjistila, že to není ono. Asi mi teď nejvíc vyhovuje být s Arturem sama. Mám trochu obavy, že jsem si na tu samotu už zvykla. * Spíte dobře? Nespím dobře, často se budím. Teď je to tím, že jsem přepracovaná, předtím mi trochu trvalo, než jsem si zvykla na nové prostředí. Jsem jakoby neustále ve střehu. A také stále cítím určitou nejistotu. * Nejistotu? Ano. Hodně jsem se kvůli domu zadlužila. Po záplavách odpadlo pár vystoupení, odpadla díky nim i moje chystaná koncertní šňůra. * Co byste dělala, kdyby nastal ten nejhorší případ. Vzala byste syna a vrátila se k mámě? V životě jsem měla tolik zlomů a vždycky jsem se z toho dostala sama. Nejsem zvyklá někomu brečet na rameni. Začala bych zase odjinud. Jsem narozená ve znamení Berana a ti dokážou bojovat. Pokud budu zdravá, tak věřím, že si poradím. * A pak je tu ještě Arturův otec. Asi by také pomohl, ne? Víte, nechci o tom mluvit. Vztahy v neúplných rodinách jsou komplikované. Nikdy bych neměla dítě, kdybych tušila, že s ním nakonec budu sama. To je to nejhorší, co se mi v životě stalo. Naštěstí Artur ve školce vidí, že takhle žije mnoho rodin a nějak ho to netrápí. * Kdy jste se naposled zasmála? Stačí, když Artur řekne nějaký dobrý fór. On je v tomhle opravdu výborný. S Arturem se žije opravdu dobře, je pozitivní, živý, samostatný. Když vidí, že jsem smutná, snaží se mě rozesmát. Je skvělý a já jsem zase, myslím, dobrá máma.