Zpívá do ochraptění. Skáče, až na něm nit nezůstane suchá. Dává všanc to, co cítí. "Chci lidi nabíjet energií," říká Richard Krajčo z ostravské skupiny Kryštof. Tenhle »kluk« ze severní Moravy se podle divadelmích kritiků stal objevem roku 2000, hudební akademici jej stejnou cenou obdarovali o rok později. Teď chystá vpád na prkna Národního divadla. * Zpíváte vždycky jako o život. Proč se trochu nešetříte? Člověk by se neměl šetřit. Já dávám všanc svoje pocity, aby si to lidi procítili se mnou. Tak to funguje přece i v jiných profesích. Lékař, když operuje, tak se taky nešetří, taky jede na sto procent, aby zachránil lidský život. Já je zase chci naplnit. Takže jsem rád, když do toho můžu na pódiu šlápnout. * Co tomu náporu říkají vaše hlasivky?Zatím to snad zvládají. Přestal jsem raději úplně kouřit. Když mám čtyři pět koncertů po sobě, tak jim to nedělalo dobře. Teď jsou mnohem pružnější a ochotnější pracovat naplno. * Kouřil jste dlouho? Začal jsem milulý rok z nervozity, když jsme točili první desku, a přestal jsem před měsícem. Už jsem to na hlasivkách cítil, tak jsem toho radši nechal. * Po koncertě býváte úplně propocený. Kolik shodíte a jak zase energii nabíráte? Víte, ono se to zase vrací zpátky. Předám lidem energii, oni ji přijmou, začnou zpívat, skákat a to zase nabíjí mě. Nechtěl bych zažít koncert, kde bychom to vestoje odzpívali a šli domů. I když někdo to tak ale dělá... * Kolik shodíte za koncert? Tak to nevím, ale vždycky to brzy doženu. Snažím se do sebe dostávat zeleninu, ovoce a nějaké vitamíny, aby tělo nestrádalo. Úbytek může dělat kilo, dvě, ale s tím nemám žádné problémy. * Jakou máte povahu? Určitě jsem spontánní, impulzívní, a také tolerantní. Kolem sebe vyžaduji svobodu a snažím se ji i nabízet. Když ale pracuji, vyžaduji od kolegů stoprocentní nasazení, tam musí svoboda trošku stranou. * Kdo na vás měl v životě největší vliv? Jednoznačně maminka a bratr. S těmi žiju. Maminka si vždycky přála, abychom s bratrem dělali to, co nás naplňuje. Když jsem si vybral konzervatoř, podporovala mě. Ona mi koupila první elektrickou kytaru, kombo, efekt, musela si utrhnout od pusy. * Vaším velkým fanouškem je Petra Buzková. Čím to je, jste přece tak rozdílní založením, postavením, věkově? Někdy si někoho oblíbíte a nevíte ani proč. Doufám, že za to můžou naše písničky. Paní Buzková má údajně ráda i atmosféru našich koncertů. * Líbí se vám Petra Buzková jako žena? Ano, je to velmi zajímavá, krásná žena. * Jaký typ žen máte rád, nezávisle na paní Buzkové? Tohle opravdu nevím. Mně je vlastně jedno, jestli žena má krátké nebo dlouhé vlasy, velké nebo malé oči. Mám rád ženy a vůbec lidi s jiskrou, kteří něco vyzařují, a pak je mi jedno, jak vypadají. * Říká se, že jste »zavadil« o Lucku Vondráčkovou. Pokud je to pravda, čím vás zaujala? Lucie mě požádala o písničky na její desku, takže jsme se vídali pracovně a lidé si pak lecos domýšlejí. Chtějí mít senzace. Jenže my jsme kamarádi a tam to začalo a končí. * Máte nějakou slečnu? Zklamu vás. Jsem stále osamělý, rozpolcený Blíženec. * Zbývá vám ještě na něco čas kromě hudby? Trochu ještě stíhám divadlo a teď jsem si oblíbil jízdu na koni. To jsem se musel naučit kvůli filmové roli a zjistil jsem, ze mě to strašně baví. Teď už jezdím sám kvůli sobě, ne kvůli filmu. * Ve vaší kapele jsou samí cizinci? Jak se shodnete, jsou přece jiní než my, zvlášt Řekové či Bulhar nebo Francouz? To jste potkal málo Čechů? To jsou lidi, kteří tady žijou, někteří se tady narodili a jsou ze smíšených manželství. Takový Nikos Kuluris je hodně temperamentní, studuje řeckou kulturu. A jak jsem je potkal? Povětšinou jsme se potkali na konzervatoři. * Kapelu jste zakládal, když vám bylo sedmnáct. Měl jste tehdy jasno, co vlastně chcete hrát? Myslíte žánr? Tak to ne. Začínali jsme tři měli jsme basu, bicí a kytaru a hráli jsme folkpunk, úplně něco jiného než teď. I když asi dvě písně z té doby jsou po úpravě na naší první desce. Kapela se vyvíjela a tohle složení sedmi muzikantů funguje asi čtyři roky. * Koho ze zahraničních zpěváků či kapel uznáváte? Kluci hodně poslouchají jazz a funky, já mám rád dvě britské kapely Morcheebu a Coldplay . Líbí se mi kapely nezávislého ražení. * Vystudoval jste herectví na ostravské konzervatoři. Využíváte nějaké »fígle« při zpívání? Studium mi dalo suverénnější projev. Už nemám pocit, že se na jevišti zhroutím strachem. I když jsme nervózní před každým koncertem. Jinak nutím kluky, aby každé naše vystoupení bylo takové malé divadlo, malý hudební cirkus. Aby si dechaři vymysleli nějaké kroky, fórky, aby lidé měli nejen co poslouchat, ale také se na co koukat, aby je ta hodina a půl opravdu bavila. * Jenže v závěru stejně jenom skáčete na místě a jste v tranzu... (hlasitý smích)... To je dobrý! No, to asi jsme, já jsem... Ale mně nepřijde, že jsme v tranzu. Když ale před sebou vidím dav, který se mnou skáče a zpívá moje texty, to je nepopsatelná radost. Asi to neděláme až tak blbě když dostáváme tolik nabídek...a to prosím nežijeme v Praze. Mnoho lidí říkalo, že když jsme z Ostravy, nemáme šanci. * Jdete tedy cestou Věry Špinarové? Ta také setrvává v Ostravě. No, pravda je, že příští rok budu hostovat na dvou pražských scénách... * Cože? Ano, v Národním divadle ve hře Romeo a Julie, kde budu hrát Mercucia, a pak ve Švandově divadle. Chci si vyzkoušet zase něco jiného, zahrát si s jinými herci. Ale je to jen práce, jsem takový zvědavý hledač, ale nechci se do Prahy stěhovat. Ostravský patriotismus ve mně zůstává. * Teď ještě natáčíte film s polskou režisérkou Agniezkou Holandovou? Jak se před kamerou cítíte? Ten film je o Jánošíkovi a natáčení teprve začne v polovině října. Proto se učím jezdit na koni, jak jsem říkal. Teď dojíždím na Slovensko na přípravné práce s kaskadéry. Mám zkušenosti ze dvou televizních filmů, ale klasický kinofilm jsem ještě nedělal. Jsem rád, že jsem tu příležitost dostal.