Herec Josef Dvořák a jeho žena Jarmila zatoužili po chalupě někdy před dvaceti lety. Sedlo to na ně v té době snad jako na každého Pražáka, že musí z města ven. Nejprve prokřižovali celé Krkonoše, ale neuspěli. Pak sestoupili níž, do Českého ráje. Zase dlouho nic. Až jednou... "Byli jsme se podívat kolem Sobotky. Bloumali jsme krajem a na hrázi rybníka ve Střehomi potkali pána, který právě vyšel ze své opodál stojící roubenky," popisuje prehistorii svého chalupaření Josef Dvořák. "Zeptal jsem se nesměle, jestli tady o nějaké podobné chalupě na prodej neví. A on, že neví. Dal jsem mu ale adresu, aby se ozval, kdyby se náhodou o nějaké šikovné dozvěděl. A víte, že od pana Svobody, tak se totiž ten hodný člověk jmenuje, vážně zanedlouho přišel koresponďák? Něco pro vás mám, stálo na něm. Sedli jsme do auťáku a letěli sem," líčí herec dramaticky moment prvního setkání s chalupou. "Když jsem uviděl ten barák, opravdu mi vypadla fajfka z pusy. Nebylo o čem diskutovat." Ačkoliv objekt někdy z roku 1860-1870, původně pila, byl v dost dezolátním stavu, hovořila pro koupi chalupy hlavně její poloha v klínu skal Českého ráje. Stojí při nádherné lesní cestě vedoucí až pod hrad Kost, po níž se v zašlých časech paní hraběnka denně proháněla na koni. Přes cestu se nebe zrcadlí v hladině lesního rybníka. Přímo pozemkem patřícím k chalupě si to probublává potůček. Tak nějak je možné si představovat ráj na zemi. Když Josef Dvořák pohlédl na číslo domu a spatřil 23, malinko si omdlel. Třiadvacítka má totiž pro něho mystický význam. "To je číslo, které si mě vyloženě oblíbilo," vysvětluje. "Už dvakrát jsem v tom čísle bydlel. V Kadani a pak v Ústí nad Labem." A tak hurá do oprav a úprav té třiadvacítky nejnovější. Dnes, po téměř dvaceti letech usilovného budování, vzniklo velmi příjemné, útulně zabydlené a pohodu vyzařující mimopražské »sídlo« Dvořákových. Není divu, že tu manželé s radostí tráví nejenom letní čas divadelních prázdnin, ale prchají sem z Prahy v každé další, jen trochu volné chvíli. Na chalupě se setkávají i se svými přáteli, chalupáři znedaleka. Při ohništi u potůčku, kde klape tradiční mlýnek, poseděli už mnozí. Herci Vinklář a Poloczek, taky Jiřina Bohdalová, blízko to k Dvořákovým má i Michael Kocáb a tiskový mluvčí prezidenta Špaček. Bohužel, nikdy už s nimi neposedí malíř Vladimír Komárek, který si to tu také tolik oblíbil.