„Tolik knih o mně vyšlo beze mne. Nikdy se mě nikdo ani na nic neptal,“ vysvětlovala Iveta a na knihu se těšila jako malé dítě. „Když řeknu pravdu, konečně se očistím. Je to pro mě taková psychoterapie,“ vysvětlovala. Těsně před vydáním ale náhle obrátila. „Nechci, aby to takhle vyšlo!“ řekla rozhodně. Najednou se zalekla, že o hodně lidech řekla i mnoho nelichotivých věcí. Kniha tedy vychází bez zpěvaččiny autorizace.

Dlouhý rozhovor vznikal na břehu Vltavy v Rožmberku nad Vltavou, kam Iveta jezdila na chalupu za redaktorkou Blesku. Občas sama, někdy s manželem Jirkou Pomeje. A protože se jí těžko vzpomínalo na mnohdy velmi nepříjemné životní peripetie, neobešlo se to občas bez pláče a dvojky bílého či panáka na posilnění. A když už bylo hodně zle, Pomeje vzal Ivetu a sjížděl s ní na lodičce místní jez. Nebo se Iveta vrhla do kuchyně svých hostitelů a pustila se do vaření.

Fotogalerie

1 fotografie

Název vymyslela sama Iveta

Název knihy Neměla jsem se narodit vymyslela sama Iveta. Kniha totiž začíná tím, že Iveta nebyla vlastně očekávané, tedy chtěné dítě. Narodila se v půl šesté ráno v Neladné ve Slezsku jako jednovaječné dvojče. Na svět prý ale přijít neměla.

„To tvrdili v porodnici. Sestra se narodila podle očekávání, ale o mně jako o jejím dvojčeti nikdo nevěděl, protože v té době ještě nebyl k dispozici ultrazvuk. A zaráží mě, že to nikomu nebylo divné ani před porodem, protože maminka prý měla obrovské břicho, a aby ho vůbec udržela, musela ho mít na kšandách. Když se Ivana narodila, dali mámu na poporodní oddělení, ale ona měla stále bolesti a prosila je, aby něco udělali. Říkala, že v ní musí ještě něco být. Něco! A to něco jsem byla já. Lékaři pak pomohli na svět i mně, už jsem ale nedýchala, museli mě oživovat,“ svěřuje v knize Iveta.

Máma jí říkala: Jsi zvláštní

Dvojčata Ivana a Iveta nemají nic společného. „Každá jsme úplně jiná. Moje sestra měla pořád navrch a mně připadalo, že ona může všechno, zatímco já si všechno musím oddřít. A také jí toho hodně procházelo. Vždycky. A s naší maminkou má dodnes silný svazek a já si s ní kvůli sestře rozumím hůř. Sestra na tom jakoby neustále pracuje,“ pokračuje dál Iveta.

Od narození prý byla doma utiskovaná. „Možná proto jsem pak měla pocit, že musím odejít a že v tom světě, v jakém žijí moji rodiče, žít nechci. Táta mě v tom podporoval, ale máma mi neustále říkala: Ty jsi nějaká zvláštní. Asi mi tě v porodnici vyměnili! A když tohle říká někdo, když jsi hodně malinká, tak tě to také poznamená. Vlastně mi máma řekla, že mezi ně nepatřím, protože jsem jiná, tak jsem utíkala z domova, jak jsem mohla…“