Kdy jste slyšela o příběhu Krásky a zvířete poprvé?
Když jsem byla malá holčička, vůbec si to nepamatuji kolik mi bylo let, takže jsem musela být ještě velmi malá. Ale pamatuji si, že jsem měla doma film, který režíroval Jean Cocteau a na ten jsem koukala poměrně často. Takže tohle byla pro mě určitá součást mé přípravy na tento film.

Co se vám na tomto příběhu lásky tak moc líbilo, že jste se na něj dívala několikrát?
Ten film je naprosto neuvěřitelný. A ty malé efekty jsou doslova spektakulární. Nikdy mě nepřestaly fascinovat . A samozřejmě, jako každé malé děvče , i já jsem byla posedlá touhou být princeznou , byla jsem posedlá celým tím kouzlem pohádky.

Takže jste jako malá toužila stát se princeznou?
Ô, ano, absolutně jsem byla posedlá tou představou.

Takže i růžovou barvou, kterou jste nosila?
Růžovou ne. Tu jsem nosit rozhodně nemohla.

Nemohla?
Ne, nemohla. Řekněme si to, růžová je opravdu ošklivá barva. Moje rodina má velmi silný vkus, takže v růžové jsem rozhodně chodit nemohla. Já jsem jako malá opravdu více připomínala svým vzhledem chlapce, měla jsem velmi krátké vlasy . Moje sestra velmi toužila po bratrovi, takže mě oblékala téměř jako malého chlapce. Možná právě odsud pramení ta moje velká touha stát se princeznou.

Stejně jako v tomto příběhu, i současnost je posedlá krásou. Krása znamená všechno. Je možnost, že byste se v reálném životě zamilovala do netvora, podobně, jako je to v této pohádce?
Já rozhodně ne, nemyslím si. Nevím, jestli je dnešní posedlost krásou silnější než v minulosti. Krása ale znamená to, čím jsme. Krása znamená život. Proto jsme tak oslepeni krásou. Rozhodně si nemyslím, že krása je to nejpodstatnější . A to je také odkazem této pohádky. Velmi důležitým a pravdivým odkazem. Moje pojetí krásy rozhodně není velmi klasické . Pro mě je krása spíše lyrická, poetická. Rozhodně to není krása, pod jakou si ji většina představuje. Pro mě je krása v pohledu, když kráčím ulicí. Dokážu ji najít téměř ve všem. Když se nad tím zamyslíte, krásu ve skutečnosti neumíme uchopit. A já moc nevěřím na krásu, kterou někdo prohlašuje, v tom je ta pointa.

Jak se pak dokážete vyrovnávat s tím, že jste často označována za symbol krásy?
Ano, možná jsem označována lidmi jako symbol krásy, ale rozhodně si nemyslím, že jsem tou nejkrásnější ženou na světě. Pro mě není krása o dokonalosti. Je o tom, co v sobě máme.

Ale vy vypadáte nádherně!
Ano, ale to je jen image. Když hraju, nebo mě fotí, tak prostě nechci zničit něčí sny a nějaké ty záběry. Ale upřímně, to není realita. Film Kráska a zvíře je vlastně takovým dobrým odkazem pro malé dívky, které ho uvidí. Dnešní doba je šílená v tom, jak například ukazuje příliš hubená dívky. Já preferuji raději typ Merylin Monroe s krásným tělem a sensualitou. Mám mnohem raději tento typ než nějaké modelky. Ty mi až tak krásné nepřipadají. I když vidím reklamy v časopisech s modelkami, většinou mi to až tak krásné nepřipadá.

Samu sebe vnímáte jako krásnou, když se vidíte?
Ale ano, určitě. I když si myslím, že mám spoustu nedostatků. Ale obecně se sama sobě líbím, ale nejsem posedlá vzhledem. Vůbec mi nevadí být někdy nedokonalá.

Postava Belly obětovala vše pro jednu růži. Vy v životě riskujete?
Ano, často. Ale pravda je, že jsem často vyděšená, bojím se a mám strach. Nemám ráda dobrodružství typu jet někam na vlastní pěst. Mým největším dobrodružstvím bylo stát se herečkou. Vybrat si toto povolání a tento druh života, ve všech jeho drobnostech. Cestovat, pracovat, setkávat se s lidmi. Samozřejmě, jednoho dne to všechno skončí a bude pryč, ale to je ten risk, který podstupuji . Ale není zase až tak velký.

Jak dokážete ten strach potlačovat ?
Prací .

Nepomáhá vám strach v práci? Neposouvá vás dál?
Ano, určitě. Je na to dokonce psychologický termín, že používáte svůj strach jako nástroj kreativity.

Pohádky jsou také o lásce. Věříte v sílu lásky?
Samozřejmě, že věřím v sílu lásky. Láska pro mě znamená velmi mnoho.

A máte raději mužné muže nebo citlivé?
Jééé, mužné. Já rozhodně mužné. Trošku dominantní, jako je i Zvíře v pohádce.

Když už jsme u postavy Zvířete, jaké bylo spolupracovat s Vincentem Casselem?
Bylo to super. Je to opravdu skvělý herec, velmi milý a zároveň je i záhadný. To se mi na něm moc líbí. Při natáčení byl velmi zábavný. Stále jsem se smála, jak vypadal v tom kostýmu Zvířete, na tváři měl velký nakreslený kříž na speciální efekty, na který mu později dodělávaly masku. Takže často jsem se nedokázala soustředit na práci. Byla to zábava. Kdykoliv otevřel ústa, byla to sranda. On by se opravdu měl více věnovat komediím. Byl by v nich výborný. Stále tančil a říkal krátké, ale velmi směšné vtipy.

Jak reagovala vaše rodina, když jste se rozhodla stát se herečkou?
Celá moje rodina je velmi přemýšlivá. Každý člen naší velmi velké rodiny je nezávislý a vyjadřuje se k věcem ze svého vlastního pohledu, svým vlastním způsobem. Takže, když jsem se rozhodla být herečkou, přijali to. Mohla jsem si totiž sama vybrat, čím chci být. To je velké štěstí, narodit se v takové rodině, mohu to  nazvat  v intelektuální rodině, kde můžete vyjádřit sám sebe způsobem, jaký vám nejvíce vyhovuje.

Nikdy jste neuvažovala nad rebelstvím v mládí ?
Ale ono stát se herečkou právě trošku rebelské bylo. Bylo to moje velmi intimní rozhodnutí . Můj dědeček je významným filmovým producentem, ale nebyl u mě tak blízko, jak moji rodiče a ti zase vůbec nepatří do tohoto filmového byznysu. Přestože moje máma kdysi produkovala asi dva nebo tři filmy. Ale byly to velmi malé filmy, žádná velká produkce. Jeden byl africký, na něj si vzpomínám, protože moje máma mi během této práce brala moje oblečení. Ten film neměl téměř žádný rozpočet a hrál v něm asi desetiletý chlapec, tedy v mém věku a máma mu brávala moje oblečení. A po této zkušenosti máma zanevřela na film. Pochopila, že filmy jsou velmi drahé a ona by tyto peníze mohla použít mnohem smysluplněji a pomoci mnoha lidem. Můj otec je zase takový ajťák, trošku informatik. Kdysi ale byl novinářem, psal pro dnes již neexistující časopis. Takže když jsem se rozhodla stát herečkou, byla to moje volba, moje rozhodnutí.

Jak se cítíte na festivalech? Jste hvězdou v Berlíně, byla jste i v Cannes?
Já se na těchto festivalech cítím neskutečně dobře. A zejména po festivalu v Cannes se mi změnil život. Osobní ne, ale profesní rozhodně. Zejména v tom, že dostávám nabídky na filmy, které něco znamenají, které mají myšlenku a které dokážou lidi oslovit.

Dostáváte tedy nyní mnohem více nabídek z Hollywoodu? Některé jsou asi trošku šílené, že?

Amen, jsou, některé až příliš šílené. Ale dostávám jich mnoho. V těchto dnech se připravuji na jeden film řeckého režiséra a měla bych tam hrát se slavným ... och, já, jsem zapomněla jeho jméno. Ale je skutečně velmi známý. Takto jsem teď potkala v hotelu, ve kterém jsem bydlela, George Clooneyho, ale nenabídl mi žádnou roli.

Takto tedy vypadá váš život.
Přesně tak. Takto nyní žiji, toto je můj život v těchto dnech.

Jak vypadalo natáčení filmu Kráska a zvíře v Berlíně?
Inu, nebylo to snadné.  Každý den jsme natáčeli do noci. Opravdu jsme trávili hodiny času v kulisách. Ale během práce jsem si stihla odskočit i do města a prohlédnout si Berlín. Viděla jsem známou zoologickou zahradu a také jednu krásnou ulici. Nepamatuji si její jméno, ale byla rozkošná. Vypadala přesně jako ulice z Paříže. Možná proto jsem ji měla tak ráda. Ale je pravda, že mi všichni říkali, že na jaře je Berlín nejkrásnější. Bohužel, my jsme tam natáčeli během zimy. A zima v Berlíně je tedy pořádně krutá. Škoda, doufám, že se tam ještě vrátím.

Více informací o filmu naleznete na http://www.hce.cz/cz/kino/katalog/1696-kraska-a-zvire.html