To stále řeší soud, který se teď musí zabývat i novými skutečnostmi, jako třeba tím, že Rotreklova pitva byla chybná anebo že soudkyně nejedná nestranně. „Svírá se mi z toho žaludek,“ řekla Dara.
Za pár dní vás čeká soud. Dostavíte se k němu tentokrát? Prý odlétáte do New Yorku…
„Odlétám, ale jedu za kamarádkou jen na pár dní, v podstatě na otočku. U soudu určitě budu. Když u prvního stání padlo datum toho příštího, hned jsem soudkyni informovala, že v tomto termínu máme už půl roku rezervovanou dětskou dovolenou.V případě, že by byla má účast nutná, bych na její podnět samozřejmě plány změnila.“
A jaké jsou teď před stáním vaše pocity?
„Pochopitelně že se nejedná o událost, na kterou bych se nějak výrazně těšila. Pocity jsou myslím jednostranné než smíšené. Spolehlivě se mi vždy, když na to myslím, sevře žaludek. Je to citlivé téma samo o sobě, navíc když se to celé odehrává pod ohromným tlakem a zvýšenou pozorností médií i veřejnosti. Samozřejmě však plně respektuju a chápu, že jde o nezbytnou součást dořešení celé události.“
Proč váš právník podal námitku podjatosti proti soudkyni Zápalkové?
„Podle nás nejedná nestranně. Na nahrávce, která byla spuštěna krátce před tím, než před soud předstoupil znalec, který měl obhájit jeden z posudků, ho rovnou označila za nesympatického. Prý až soud pravomocně skončí, podá na něj trestní oznámení nebo aspoň podnět na etickou komisi.“
Z jakého důvodu?
„Znalec jí přišel nedůvěryhodný ještě dřív, než ho vůbec vyslechla. S mým obhájcem mluvila pak při přerušení jednání o jakési žalobě podané na tohoto znalce. To aby si snad na něj posvítil. Teprve poté, co se po skončení jednání můj právník soudkyně zeptal, zda je tento rozsudek pravomocný, mu sdělila, že byl pravomocně zrušen. Rozsudek tedy nebyl nikdy pravomocný. A tak by taky k němu měla přistupovat i ona sama, bez předsudků. Jako soudkyně by měla respektovat pravomocná rozhodnutí soudu, a ne si je vykládat jinak. Stížností na znalce je totiž podávaných zpravidla mnoho. Udělá to každý druhý, kdo se cítí nespravedlivě nařčen, když není rozhodnuto v jeho prospěch.“
Kolik vlastně k dnešnímu dni existuje posudků?
„Je jich šest. Čtyři z oboru dopravy, dva z oboru lékařství. Řeší se v podstatě centimetry, jak blízko k pomyslnému středu vozovky byl on a já. A přesto, že žádný z posudků, kromě toho zadaného rodinou pozůstalých, nezpochybňuje skutečnost, že motocyklista jel středem, tedy nejel při pravé straně, co nejblíže svého kraje, každý má jiné závěry.“
Jak je to možné?
„Chybně byly zaneseny už údaje o nehodě. Policisté přiznali, že udělali chybu, a dodatečně protokol po smrti motorkáře opravovali. Soudní znalec MUDr. Beran navíc uvedl, že některá zranění uvedená v pitevním protokolu chybí. Motocyklista například neměl zlomená žebra, jak uvádí pitevní protokol. I znalci, kteří určovali příčinu smrti, uznali, že v protokolu chybí zranění, která by musel mít, kdyby příčina smrti byla taková, jak uvádějí. Prý je zapomněli zapsat a omylem naopak zapsali zranění, které ve skutečnosti neměl. Podle MUDr. Berana zranění, na která pan Rotrekl zemřel, nezpůsobila nehoda.“
Nebylo by pro všechny lepší, aby byl případ co nejdřív uzavřen? Stání se nejen dále natahují, ale teď ještě navíc námitka podjatosti soudkyně. Vězení vám přece nehrozí…
„Věřte mi, nepřeju si nic jiného. Na druhou stranu, zamyšlení se právníka protistrany nad tím, že nechápe, proč nepřiznám vinu, když mi reálně hrozí jen podmínka a zákaz řízení, mi přijde scestné. Já totiž celým svým srdcem cítím nevinu.“
