Při ceremonii, jíž se zúčastnili někteří její francouzští přátelé, ministr Frédérik Mitterrand také ocenil její angažovanost ve velkých humanitárních kauzách včetně boje proti AIDS. "Máme vás rádi, protože děláte naše životy lepšími," prohlásil.

Minnelli, přecházejíc z angličtiny do francouzštiny a naopak, řekla, že je pro ni nesmírná čest být součástí Francie. Mimo jiné vzpomněla na velkého francouzského šansoniéra Charlese Aznavoura, protože ten prý jí jako první řekl, že ji má Francie ráda. Minnelli se tímto dostala na druhý z pěti stupňů nejslavnějšího francouzského řádu. První je rytíř a nejvyšší je velký kříž.

Osud jako matka - sláva, pak alkohol a drogy

Liza je dcera režiséra Vincenta Minnelliho a zpívající herečky Judy Garland. Studovala na různých školách, mimo jiné několik měsíců na pařížské Sorbonně. V roce 1963 debutovala v mimobroadwayské inscenaci muzikálu George Abbotta Best Foot Foreward.

V roce 1964 nahrála své první gramofonové album a vystoupila na pódiu londýnského Palladia v matčině show. Za své kreace v broadwayských muzikálech Flora, rudá hrozba (1965) a The Act (1978) získala dvě ceny Tony. Od počátku sedmdesátých let byly její hudební show natáčeny televizí, z nichž jí největší popularitu a cenu Emmy 1972 přinesl pořad s názvem Liza se Z.

Za úlohu neurotické studentky Pookie v melodramatické komedii Sterilní kukačka byla v roce 1969 odměněna Donatellovým Davidem a současně byla nominována na Oscara. Svůj nejlepší výkon, odměněný v roce 1972 Oscarem, cenou BAFTA a Donatellovým Davidem, předvedla v postavě kabaretní zpěvačky Sally Bowles, která opojena dekadentní atmosférou předválečného Berlína a zaujata milostným vzplanutím k anglickému učiteli (Michael York) nevnímá příliš hrozbu nastupujícího fašismu, ve filmové verzi muzikálu Kabaret.

Tak jako kdysi její matka, i ona propadla alkoholu a drogám. Vedle Barbry Streisand a Bette Midler se stala jednou z nejuznávanějších zpívajících hereček, působících současně ve filmu i hudební sféře.