Exkluzivně pro Nedělní Blesk na tyto neopakovatelné chvíle zavzpomínal. Jaký byl slavný spisovatel? Gentleman, na kterého nejde zapomenout.
„Toho, že mě Dick Francis nazýval osobním přítelem, si velmi vážím,“ začíná své vyprávění o jednom z nejlepších spisovatelů detektivek Karel Zelníček.
Ten byl dlouhá léta generálním ředitelem nakladatelství, ve kterém vyšlo v podstatě kompletní Francisovo dílo. Francisovy detektivky tam vycházely už od roku 1972. S Dickem Francisem se setkal osobně dvakrát, celé roky ale spolupracovali.
Odmlčel se až v roce 2000, kdy zemřela jeho milovaná žena Mary, kvůli jejímuž zdraví se přestěhoval na Kajmanské ostrovy. „Mary mu pomáhala se závěrečnou úpravou jeho knih, a když zemřela, nechtěl už nic dalšího psát,“ vypráví Karel Zelníček.
Nakonec ale přeci jen ještě tři knihy napsal, tentokrát ve spolupráci se synem Felixem, který se o vydávání jeho knih dlouhá léta staral. Poslední Francisova kniha Vyrovnaný účet u nás vyjde letos v březnu.
Od mládí u koní
Za druhé světové války létal Dick Francis u RAF. Tři roky po konci války se konečně stal profesionálním žokejem, jeho kariéra, během které vyhrál 345 dostihů, ale trvala jen osm let.
Jel tenkrát nejdůležitější dostih svého života na koni královny matky Devonu Lochovi. Měl tehdy náskok dvacet koňských délek. Ale posledních ani ne padesát metrů před cílem jeho kůň zkolaboval a závod nedokončil, i když přežil.
Nikdy se neprokázalo, proč ke kolapsu došlo. „On sám to připisoval skandujícím tribunám. Jak kolem nich kůň běžel, tak hřmící tribuny dělaly takový rámus, že z toho mohl dostat šok,“ vysvětluje Karel Zelníček.
Francis v Praze
Když Dick Francis navštívil Prahu v roce 2001 poprvé, byl i v Národním divadle na La traviatě. Dostalo se mu tenkrát velkolepého uvítání. Ředitel divadla ho tehdy přivítal z jeviště a Dicku Francisovi se dostalo dlouhého potlesku vestoje z celého divadla. „Byl tehdy ohromně dojatý.
Popravdě řečeno, Dick byl neuvěřitelně skromný a tohle cítil skoro jako nepatřičné,“ pokračuje Karel Zelníček. Při této návštěvě byla samozřejmě naplánována i velká autogramiáda, která se konala v kavárně na Staroměstském náměstí.
Už dlouho před začátkem stála spousta lidí dlouhou frontu sahající až ven. Za Francisem tehdy přišlo s prosbou o podpis i několik zaměstnanců kavárny. „On jim ty knihy podepsal, ale bylo vidět, že se mu to nelíbí. Měl smysl pro fair play a měl pocit, že ti obsluhující prostě předběhli ty poctivě čekající ve frontě,“ vzpomíná dál s úsměvem na tváři.
Bez dostihů ani ránu
Navštívili spolu i dostihové závodiště ve Velké Chuchli. „Byl tam vidět jeho krásný vztah ke koním. Ti měli tendence plašit se, když přišel někdo cizí. K Dickovi se ale chovali automaticky přátelsky, bylo mezi nimi od prvního okamžiku souznění,“ vzpomíná na neobvyklý zážitek Karel Zelníček.
Při druhé návštěvě Prahy v roce 2004 navštívili i Velkou pardubickou steeplechase. „Lidé o něm mluví jako o nesmírně čestném a nejméně domýšlivém člověku, jakého kdy znali. A já to mohu jen potvrdit. Málokdo naplňuje pojem gentleman tak jako Dick Francis,“ dodává. „Byl to báječnej člověk, sálala z něj lidskost a láska k lidem,“ říká dojatě Karel Zelníček.
