Bratři Hesovi totiž celé dětství žili odloučeně. „Když mi byly čtyři roky, naši se rozvedli a rozdělili si nás. Bratr šel s otcem do Mladé Boleslavi, já zůstal s maminkou v Praze, ta se záhy vdala za nevlastního otce... Neviděli jsme se dvanáct roků,“ popsal kdysi Richard, který Jindřicha znovu potkal až ve svých 16 letech.
Bratr byl oporou
V životě mu byl pak ale oporou, zvláště při boji se závislosti na alkoholu. „Pořád mu věřím! On je nesmírně silná osobnost a respektuju jeho cit pro tu práci, kterou dělá úžasně. Věřím, že je schopný vyprodukovat spoustu věcí, když bude v pohodě,“ tvrdil ještě za Richardova života. „Pro mě to je tak, že nemá nic vyhráno. Když bude mít práci, tak má šanci. Když ne, tak to prohraje. To je můj názor,“ dodával. Na svého synovce Oskara se v publiku StarDance podívat nebyl, prý spolu ale byli v kontaktu. „Je poměrně přísný a pragmatický, takže mi vždycky napíše nebo zavolá a spíš to zhodnotí jako porotce,“ prozradil.
Syn Richarda Hese (†50) Oscar: Z tátova umírání jsem byl zoufalý Ivan Hladík, Lukáš Červený
Myšlenky na otce
Oskar byl ve finále myšlenkami často u svého táty, který před 17 lety seděl mezi porotci StarDance. V té době měl za sebou protialkoholní léčbu v Bohnicích, snažil se splácet vysoké dluhy a srovnat si život. „Do StarDance mě vzali trošku jako exota, abych tam byl za showmana,“ vysvětlil kdysi v pořadu 13. komnata Hes senior. „Když už tam budu vytýkat nějaké chyby, tak brácha je v tom profík, už mi vysvětloval nějaké principy společenského tance, abych to nasál,“ dodal s úsměvem. Původně stavební inženýr Jindřich si jako životní dráhu vybral svého koníčka, tanec. Založil v Praze taneční školu, která funguje dodnes.
Vydělal miliony, umíral v chudobě
Oskarův otec byl už na škole hodně ambiciózní a nechtěl být jen řadovým tanečníkem. Na konzervatoři založil muzikálové divadlo, z něhož postupně vznikla taneční skupina UNO. V pětadvaceti s aktivním tancem skončil a začal se věnovat vedení souboru. V 90. letech pak vydělal miliony díky muzikálu Dracula.
Pohádkové příjmy mu ale zatemnily mozek. Bezhlavě utrácel, stal se závislý na alkoholu a lécích. V opilosti byl schopný doma rozmlátit nábytek nebo se probudit v parku, aniž by věděl, jak se do něj dostal. Po šesti propitých letech, která si nepamatoval, a dvou pobytech v léčebně se stal dlužníkem. „Nejsem schopen platit alimenty v plné výši. Jezdím MHD. Neustále splácím dluhy, které mám na daních a na sociálním pojištění,“ přiznal v roce 2008. Když už to vypadalo, že se z toho dostal, ze zánětu slinivky se vyklubala rakovina. Ke konci života neměl nic a zemřel v hospicu, který za něj platili kamarádi.
