Arturovi bude za čtyři měsíce osmnáct let a podle slov Bartošové, které svěřila před sebevraždou své matce Svatavě, se chce její syn osamostatnět. „Počítá každej den, kdy mu bude osmnáct. Chce jít pryč. Říká, až mu bude osmnáct, mohl by odejít,“ svěřila se Iveta pár hodin před tím, než spáchala sebevraždu své matce.  

Myslela si, že se Artur chce vrátit k ní domů do Uhříněvsi, ale podle všeho to není to, po čem mladý Štaidl touží. Vzhledem k tomu, že se kromě gastronomie na soukromé hotelové škole pilně věnuje i němčině, ve které Artur vyniká, je možné, že bude chtít pokračovat ve studiu v sousedním Německu. A nebo tam rovnou vyjede na pracovní zkušenost.

Ty ostatně nabírá už v Česku během studia. Nečeká tak rozhodně na to, že ho jeho zámožný otec nebo snad nejisté dědictví po matce zajistí pro budoucnost. Pilně se totiž účastní školou organizovaných praxí. Na jedné takové si vyzkoušel obsluhu hostů na gastronomickém veletrhu.

Artur na sebe hodil bílou košili, černou vestu a kolem krku si uvázal motýlka. Na fotografii se postavil hrdě doprostřed, mezi spolužáky stojí se vztyčenou hlavou a spokojeným výrazem. Jako jeden z mála se do široka usmívá a je na něm vidět, že byl ze svého zážitku na veletrhu opravdu nadšený.

V německém jazyce je syn Bartošové tak dobrý, že před třemi měsíci vyhrál druhé místo v konverzační soutěži v němčině, kterou uspořádala jeho škola. Znalost cizího jazyka a talent na vaření mu tak dává možnost prosadit se i v zahraničí.