Kdy jste si poprvé Ivety všimnul?

„Někdy v osmdesátých letech. Točil jsem tehdy filmy pro mladé diváky, a tím pádem jsem sledoval i naší hudební scénu. Tam jsem začínající Ivetu zaznamenal. Líbila se mi, protože měla charisma.“

Jaká byla vaše první spolupráce?

„Byl to takový hudební pořad, který se jmenoval Iveta poslouchá Luxemburg. Ona v něm zpívala a tancovala, byla hlavní hvězdou a jezdila s ním po velkých halách. Já jsem ho pro ni napsal a režíroval. Myslím, že měl docela úspěch. To bylo v roce 1991. Právě při práci na tomhle projektu jsem se s Ivetou blíže seznámil. Byla pracovitá, odpovědná a vůbec prima. Neměl jsem s ní sebemenší problém.“

Proč jste si právě ji vybral do svého filmu?

„Když jsem připravoval natáčení upírské komedie Svatba upírů, tak jsem hledal tu správnou herečku k Rudlovi Hrušínskému nejmladšímu. Z hereckých castingů byla nejvhodnější právě Iveta, tak jsem jí tu roli dal a nezklamala mě. Myslím, že se k Rudlovi dobře hodila.“

Zapadla do party filmařů bez problémů?

„Filmový štáb ji měl rád. V té době už byla hvězda, ale na nic si nehrála. Když jsme film natáčeli, Iveta získala televizní cenu diváků pro nejoblíbenější českou zpěvačku a jela si pro ni z Valtic, kde jsme točili, do Prahy. Všichni ze štábu jí to přáli a měli radost.“

Nelitoval jste nikdy že jste ji obsadil?

„Iveta nebyla herečka, měl jsem s ní dvojnásobnou práci, ale myslím, že vše zvládla dobře. S filmováním neměla zkušenosti, ale ocenil jsem, že se chtěla učit. Velmi dobře se mi s ní natáčelo. Byla pracovitá, vstřícná a příjemná.“

Neprojevovala se už při natáčení její psychická labilita?

„Absolutně ne.“

Potkali jste se pak ještě někdy?

„Až po letech na Ledeburských terasách na jedné komerční akci. Povídali jsme si spolu a vůbec mě nenapadlo, že ji ten večer osobně vidím naposledy.“

Sledoval jste, co se kolem Ivety dělo?

„Nechápal jsem to, protože jsem znal jinou Ivetu. Nevím, co se stalo, že se tak změnila.“

Napadlo vás někdy, že byste ji ještě někdy obsadil do filmu?

„V těch devadesátých letech, když jsem s Ivetou natáčel, bych s tím neměl nejmenší problém. Jenže jsem pro ni už neměl žádnou vhodnou roli.“

 Jak na vás zapůsobila zpráva o jejím konci?

„Jsem z toho smutný a zaskočený. Ivetu si budu pamatovat jako usměvavou a pracovitou mladou ženu, která byla u nás hvězdou a se kterou se mi dobře pracovalo. Když jsem tu zprávu slyšel, vzpomněl jsem si, že v našem filmu měla několik scén v rakvi. Zamrazilo mě… Nikdy by mě nenapadlo, že tuhle půvabnou dámu někdy uvidím v rakvi opravdové.“