Tomáš Vorel (68) je svérázný režisér i člověk. Do filmů obsazuje kamarády a známé a také syna Tomáše juniora, který se ale jako herec necítí a nejraději by nehrál. „Píšu scénáře na konkrétní lidi. A obsazuji ty, které znám. Nejdříve to byli kamarádi z divadla Sklep, pak ženy, které jsem miloval, a potom děti, které jsem zplodil,“ líčí vesele režisér.
Ani Džob není výjimkou. V hlavní roli známé dvojice Kocourek – Kolman se opět představí právě syn Tomáš junior a Jiří Mádl. Ten s Vorlem točí už počtvrté, první společnou prací byl právě Gympl. „Byl pro mě zásadní. Byl to už asi sedmý film, který jsem točil, ale první, u kterého jsem si řekl, že opravdu chci být hercem. Takže k celé trilogii mám velmi blízký vztah,“ říká Jiří.
Do filmu Gympl se přitom dostal náhodou. „Nemohl jsem najít spratka, dělal jsem casting na DAMU a na konzervatoři a pak jsem potkal Kotka. Přemýšlel jsem – ten hrál ještě s jedním, který vypadal nepříjemně a drze. Mádl! Přišel na casting, tam na mě zařval a já mu dal roli,“ vzpomněl Vorel.
Stížnosti na Mádla?
Nechybělo ale mnoho a Jiřího jsme ve »trojce« neviděli. „Jednu chvíli jsem myslel, že to zahraju za Mádla, protože nechtěl chodit na natáčení, zabýval se filmem Vlny a pořád s ním někam jezdil. Měli jsme připravené natáčení a on nepřišel,“ vypráví režisér.
Vážně prý uvažoval, že hlavní personu přeobsadí! „Ale nevěděl jsem, kde najdu takový ksicht. Pak jsme uvažovali o umělé inteligenci a že by se film dotočil s její pomocí. Ale nemohli jsme, Mádl měl ve smlouvě, že umělou inteligenci nebudeme používat,“ dodává.
Mádl se mezitím ohradil, že natáčení nešidil, že si režisér Vorel dělá jakousi soukromou PR aktivitu na svůj film… „Hlavně se to časově míjelo, takže to nesedí. Ale my máme s Vorlem takovou třaskavou energii, ale v dobrém samozřejmě.“
Jak získal roli do Gymplu, vzpomněl Jiří Mádl před časem na festivalu v Karlových Varech „Vorel po mně na konkurzu chtěl, abych pořádně zařval, ať jde do p****e! To si pamatuju, že jsem si fakt užil, pořádně to na něj zahulákal a tu roli jsem hned měl.“
Film DŽOB režiséra Tomáše Vorla představuje trailer
Vloupali se do U-Bahnu
Točilo se v Praze a pak krátce v Berlíně. „Jsem z Braníka a nerad chodím daleko. Takže se točilo všechno v Braníku, kolem Barrandovského mostu.“ Akorát poslední část filmu se odehrává právě v Berlíně.
„To muselo být, protože tohle město je dodnes mekka graffiti,“ líčí režisér. Všichni víme, že jednou z linek trilogie je graffiti, vyjádření a životní styl hlavních hrdinů. Kvůli natáčení hodně riskovali, zvlášť v metru (pozn. v Berlíně U-Bahn).
„Tam jsme lezli načerno a docela jsme se báli. Měli jsme šperhák, kterým jsme si odemkli větrací šachtu.“ Vloupali se do metra ve dvě ráno a tam natočili finální záběry, pak mazali pryč, aby je nelapili. „Tam mi tedy bušilo srdce, protože kdyby nás chytli, tak nás všechny zavřou,“ vzpomíná režisér.
Tak jako v Gymplu a Vejšce hlavní postavy zůstávají stejné, jen zestárly. Kolman (Mádl) má rodinu, malé dítě a pracuje v korporátu. „Sílí v něm touha po adrenalinu, míň ho baví tvořit a malovat, spíš ho baví noční život, taková stínadla se bouří, reálný, nevirtuální svět,“ vysvětluje Jiří, jehož postava od rodiny utíká k malování graffiti a stahuje k tomu i Kocourka (Vorel ml.), kterému se do akce už moc nechce.
Dcery místo vnuček
Tomáš Vorel se při tvorbě scénáře, který několikrát přepisoval, inspiroval soukromým životem. „Postava manželky Jirky Mádla, kterou hraje Diana Dulínková, je psána podle mojí partnerky. Dokonce jsem to psal napůl s ní. Jsou to moje osobní příběhy a dialogy,“ vysvětluje Vorel.
Stejně tak je synem Tomášem jr. inspirována postava Kocourka. Jako v civilu je nezadaný a bezdětný, což jeho táta špatně nese. „Já furt čekám na vnučky a on nic. Abych se dočkal vnuček, vyrobil jsem si v pětašedesáti letech Julinku a v sedmašedesáti Růženku. Takže teď mám dvě dcery, který vydávám za svý vnučky,“ doplňuje vesele.
