Vždy jste hrál samé kladné hrdiny, teď konečně přišel pořádný záporák. Když jste četl scénář a viděl, co vás čeká, dokázal jste si představit, jaké bude natáčení?

Nějakou představu jsem měl, ale nakonec to proběhlo úplně jinak. Hlavně mě potěšilo, že jsem od holek Bártů dostal takovou roli. Dokázaly si mě představit, že můžu být i zlý. Už na divadle jsem zpočátku hrál samé klaďase. Pak najednou přišla první záporná role Césara a já si uvědomil, jak je fajn takové postavy hrát. Klaďas se hraje oproti těm záporným hrozně těžko, záporáci mají daleko širší a barevnější palety.

Co bylo nejtěžší na tom zahrát si vraha?

V seriálu je jedna scéna, kdy chce ta moje postava zabít psího parťáka Petra Kraje – Egona. To byl velký oříšek, protože sám jsem měl zlatého retrívra patnáct let. Bylo to pro mě hodně nepříjemné.

Taky jste tam měl scénu, kdy se s Petrem, tedy Lukášem Vaculíkem, perete na život a na smrt. Jak probíhá natáčení takových scén?

Měli jsme poradce kaskadéra, aby to nějak vypadalo. Vtipné bylo, když jsem při ostré klapce popadl Lukáše za tu jeho chatrnou bundu s beránkem a límec mi zůstal v ruce. Lukáš ležel na zemi a já se s kusem bundy nad ním smál. Rychle se to ale spravilo a točilo se dál.

Za oběť vám padne i vaše seriálová žena Kristýna Leichtová. Prozradíte, jak se točí vražda?

Přiznám se, že ani nevím, protože když tam byly záběry blížících se rukou s nožem, tak to nejsem já. Jinak s Kristýnou jsem strávil na place jeden den a bylo to moc fajn. Znali jsme se už z dřívější doby a tady se setkali po jedenácti letech.

S autorkami seriálu, Kateřinou a Jitkou Bártů, jste se už potkal. Bylo to v seriálu Velmi křehké vztahy?

Ano, hrál jsem tam fitness trenéra Pufa, který byl homosexuál. Paradoxně jsem se tam měl původně objevit jen v pár dílech, ale nakonec se to rozepsalo a já tam strávil několik let.

V srdcích diváků jsou herci většinou zapsáni v souvislosti s nějakou postavou. Která z rolí je to u vás? Je to ten roztomilý Puf?

Diváci se dělí na tři tábory. Jedni mi připomínají Zdivočelou zemi, což byl hodně viditelný projekt, za který jsem moc rád. Dokonce jsem se díky tomu naučil jezdit na koni. Druzí si vzpomenou na právě zmiňovaného Pufa. Ti třetí mě znají z muzikálů, kterým se věnuji nejvíce.

Vadí vám to, když za vámi takhle někdo přijde? Nebo je to naopak příjemné?

Nejsem zrovna extrovert, tak mi chvilku trvalo, než jsem si na to zvykl. Hodně jsem se tomu kdysi vyhýbal. Dnes už to beru jako součást práce.

Kde vás kromě seriálů diváci můžou vidět?

Rád bych všechny pozval na naše představení Pingls aneb Hot Café Revue. Je to hudebně taneční groteska, kde si diváci můžou i zatancovat. Hrajeme ji v Malostranské besedě a myslím, že se diváci dost pobaví. Nebo přijďte do Divadla v Řeznické na Zavřete oči, swing odchází… To je inscenace, kde se prolínají fakta s fikcí. Je to takové ohlédnutí za dobou největší slávy filmových ateliérů na Barrandově. A pozvání do třetice: 29. 11. bude mít v Divadle Na Prádle premiéru broadwayský muzikál Nenormální (Next to normal), který získal Pulitzerovu cenu a několik cen Tony.

Fotogalerie
11 fotografií