Znáte otázky AZ-kvízu dopředu?
„Výběr otázek je záležitostí kolektivu autorů. Dřív jsem je dostával vytištěné předem. Dnes, stejně jako soutěžící, až ve vysílání.“
Napětí a vtažení do hry se vás přímo dotýká?
„Ano. Většinou už ale po letech poznám, co se od soutěžícího dá očekávat. Jestli je takticky schopný, nebo se soustředí jen na odpovědi. Běžně se stává, že řada lidí se znalostmi neuvažuje takticky a prohraje, i když ví víc než soupeř. Radit jim nemohu. To rozebereme po natáčení.“
Kde autoři berou to množství otázek?
„I mě by zajímalo, kam na ně chodí. Některé přinášejí sportovní události, třeba olympiáda, pak se dá mluvit o rekordech. Byly ale i slepé uličky, kdy se autoři chytli politické události, a než šel pořad z výroby do vysílání, už jmenovaný ministr nebyl ministrem. Soustředíme se raději na události, které se dají tesat do kamene.
Řešíte často spory nad správnou odpovědí?
„Stává se to. Soutěžící má právo zastavit natáčení a ověřuje se. Už jsme kdysi volali i do botanické zahrady nebo na lotyšské velvyslanectví ohledně názvu jejich měny. Ale to divák v televizi díky střihu neuvidí. Díky spádu soutěže si řada diváků myslí, že se vysílá v přímém přenosu.“
Vracejí se vám do pořadu soutěžící?
„Ano. Existuje limit, tuším dva roky od odvysílání, kdy mohou přijít znovu. A přicházejí často zase. Buď se jim dařilo a chtějí úspěch zopakovat, nebo naopak odčinit předchozí výbuch. Během let se už ve studiu vystřídalo na 10 tisíc lidí.“
Jsou soutěžící, na které si dodnes vzpomínáte?
„Sem tam mi na ulici bleskne hlavou, toho člověka jsem někde viděl. A pak mi potvrdí, že před pěti nebo osmi lety u nás byl. Zapomenout ale nemohu na pána, který uváděl písmena slovy V jako vražda, Z jako znásilnění, I jako incest. Tam jsem měl vnitřní potíž. Choval se s prominutím jako hlupák. Nezapomenutelný byl i trolling (rozhádání diskutujících či soutěžích) pana Zibury, jehož díl moderovala kolegyně Eva.“
Máte k dispozici stálý štáb. Kolik lidí čítá?
„Štáb se za dvacet let mnohokrát změnil. Během let se vyměnili čtyři generální ředitelé televize, pět šéfů brněnského studia a tucet dramaturgů. Teď máme třetího zvukového mistra a druhého režiséra. Jediným člověkem, který byl úplně u všech pořadů, je střihač Honza Matějka.“
Počítal jste, že vydržíte pořad moderovat tak dlouho?
„Ani náhodou. A ten pocit dočasnosti u mne trvá. V televizi se pořady často mění, některé mají jepičí život. Netušíte nikdy, jestli vás angažují na měsíc, nebo na čtyři díly, nebo na rok. AZ-kvíz považuji skoro za zázrak.“
Máte vzhledem k výsadnímu postavení pořadu v televizi pocit celebrity?
„Vůbec ne! Nemůžeme se srovnávat s Večerníčkem nebo s hlavní zpravodajskou relací. Ty jsou tady od roku 1956, proti nim jsme pořád ještě tak trochu žabaři.“
